Jack stavia dom

4,5*/5...Opat film, na ktory sa nezabuda! THTJB je dva a pol hodinove peklo, ktore sa rozbieha pomaly a finisuje este zdlhavejsie, ale to medzi tym je horska draha (hoci tiez vlastne pomalsia:). Az sa niekedy bojim priznat, ze Triera mam v top 10 reziserov (a scenaristov). Pretoze Trier je tiez Pekelnik a neviem co vsetko. Pocas tvorby tohto filmu mal vraj silne depresie a zacal nadmerne pit. Pri tom, co napisal a natocil sa ani niet co cudovat, resp. tak dava Jack este vacsi "zmysel". Snad len Trier vie balancovat na hrane "este akceptovatelneho" a "uz tazko za hranicou toho co sa moze" a testuje divakovu toleranciu a vkus. Neviem ci tiez este niekto tak balancuje medzi nadhernou "tarkovskeho" poetikou, krasou, filozofiou, psychologiou a explicitnym nasilim (aj v rozmedzi sekund alebo to casto spoji dokopy). Co bola napr. scena "polovacky na rodinu"? Ten najtvrdsi a najciernejsi mozny absurdny humor alebo hlboka myslienka podana formou, pri ktorej len tazko ostat chladny a bez feelingu. Niekedy mam pocit, ze keby Trier nepisal a netocil filmy, je z neho "Jack", sam to priznal, ze Jack mu je najblizsie zo vsetkych postav (!?!). Takto si moze vyventilovat svoje alter ego, ciste pudy a svoj myslienkovy kolotoc, pricom uz davno ukazuje vztyceny prostrednik vsetkym a vsetkemu. Aj za tonov Bowieho hitu Fame... Kde inde sa da sklbit poetika dozrievania hrozna a jeho vplyv na vino v analogii s rozkladom ludskeho tela? Hitler a spol. de facto ako ikony? Moze byt aj vrazdenie umenim? Co je peklo a nie je ocistec vlastne este horsi? Atd atd... Tento film sa neda hodnotit nejakymi cislami alebo hviezdickami, osciluje niekde medzi kvazi filozofickou provokaciou jedneho "pacienta", az po genialny psychologicky filozoficky triler/"horor". Matt Dilon je bezpochyby demonicky a hodny Oskara, ak by ho ta trapna soska neurazila. Trier nesklamal- opat sokoval a je mozno kontroverznejsi a zaroven intenzivnejsi ako v Nymfomanke a Antikristovi dokopy... a zeby aj lepsi? Ja mam uplne jasno, len co by na moj nazor povedal psycholog? (06.01.2019)

Trier ve své verzi Portrétu sériového vraha servíruje pět epizod ze života inteligentního psychopata, pět incidentů, pět zvrácených uměleckých děl... Ačkoli v každém z nich by se dala nějaká drobnost vylepšit, kdy zejména v kratší verzi filmu chybí tu a tam nějaký ten explicitnější záběr, jako celek působí velmi celistvě a silně koukatelně. Trier snad jakoby chtěl být o chloupek přístupnější. To se týká prostoru mezi jednotlivými incidenty, v němž jsou velmi pěkně a srozumitelně načrtnuty paralely mezi vraždami a uměním. Realistická a chcete-li metaforická složka filmu se pak perfektně snoubí v dokonalém epilogu. Musím říct, že Trier dokázal filmu vtisknout svůj nezaměnitelný rukopis a přesto ani chvilku nenudil, anebo nevyvolával řadu zbytečných otázek, na které neexistují odpovědi... Pro mě doposud jeho druhý nejlepší film. 8/10 (27.12.2018)

Dosť dlho Jackovo, teda Larsovo snaženie pôsobí tak, že sa snaží vytvoriť veľmi čiernu komédiu. A kupodivu v tomto smere snaženie funguje. Čím však počet obetí viac a viac naskakuje, tak je jasné, že zámer bol nehumorný. Zbytočné dlhé, zbytočné ukecané + záver s náboženským rozmerom. Nič pre mňa. Tie dve hviezdy sú za síce nechcené, ale vtipné momenty a Riley Keough. Jej blbka nemala chybu. (15.02.2020)

Lars von Trier opět kontroverzní, tentokrát snad i více než kdy předtím. Tak na mě po všech ohlasech působil film Jack staví dům, ale ve výsledku je film vzhledem k dnešní době a kinematografii všehovšudy standardní a znalého diváka nijak neodradí ani neznechutí (přestože se zde vraždí i děti). Lars von Trier opět jede svůj nestandardní vypravěčský styl a v mnoha ohledech je jeho utahanost až neúnosná. Film je rozdělen do několika kapitol a každá pojednává o vraždě. A než k samotnému činu dojde, musí si divák projít dlouhými, více či méně (spíše méně) zajímavými dialogy. Matt Dillon si roli náležitě vychutnává a přestože si už střihl celou řadu slizáků, Jack je možná jeho životní role. Bohužel je film dvě a půl hodiny dlouhý a nedokáže vyloženě zaujmout ani případně děsit. (23.01.2019)

Navzdory přitomnému násilí se jedná o jeden z těch všeobecně přístupnějších Trierových filmů, protože symboliku a polemiku v něm nahrazuje pragmatismus a černý humor. Ale přesto moc nevím, co si z toho mám odnést. Díky artovému přístupu totiž dochází ke stylizaci násilí, které je přitom docela brutálně prováděno i na dětech, a úplným navázáním pouze na psychiku a myšlenkové pochody vraždícího magora se pro mě Jack stává jen dráždivou, wannabe intelektuální pózou. A co na tom, že občas je to zábavné a koncept vyprávění ve finále zmáklý, když nemám takřka jediný podnět, abych si tenhle příběh subjektivně užíval a vžil se do něj. Možná je to geniální testament současné společnosti, což se ukáže až časem, ale mně osobně to pořád zas tak zlé na tom světě nepřijde. V součtu jsem se hlavně díky brilantnímu Dillonovi a řadě super dílčích nápadů nenudil, jen mě to prostě minulo obloukem... (16.10.2018)