Jack stavia dom

Musím uznat, že po tomhle filmu se ze mě stal psychopat, milovník Trierovo filmů a v budoucích pár hodinách sériovej vrah v base. (Pro všechny členy Policie, FBI a dalších orgánů vykonávající spravedlnost - byla to jen prdel, takže žádný mrtvoly v mým sklepě, rozumíme si?) Každopádně, kde sakra začít. Vyjádření pocitů z tohohle kousku bude trochu náročnější (hlavně když se to snažíte vyjádřit, abyste nevyzněli jako úplnej psychopat, spoiler nepovedlo se), ale pokusím se to nějak smyslupně shrnout (takže budu mlít hovna jako vždycky). Už dlouho se chystám vydat se víc po dráze artovejch filmů, protože i když jsem jich viděla fakt málo, zatím mě ani jeden nezklamal, naopak se mi líbí originalita v každým kousku. Na Triera jsem se chtěla taky dlouho vrhnout a hlavně na tenhle film, ke kterýmu jsem měla vysoký očekávání. A určitě mě nezklamal, spíš to bylo ještě lepší než jsem myslela. Je to kontroverzní, brutální, pro aspoň z 50% psychopatickejch lidí vtipný, divný, disturbing (nemůžu si vzpomenout na českej název), nevhodný pro slabý povahy (polovina lidstva) a především artový a originální. Tenhle film dal dohromady snad všechny věci, co mi chybí ve filmech v týhle politickokorektní době, kde dělaj filmy tak, aby nikoho neurazili, hlavně aby na to mohly chodit děti a nebyla tam žádná krev. Nene v tomhle filmu se budou přímo vraždit děti, mrazit mrtvoly, zabíjet ženský a bude se chodit peklem. Přesně takovej film, kterej je zároveň tak divnej a disturbing a zároveň poutavej a mistrovsky udělanej mi chyběl. A jsem kurva ráda, že jsem se k tomuhle filmu dostala. Mistr Trier mi sednul do vkusu tak moc, že mám chuť nasednou do dodávky.. (Just kidding chill out FBI) (Pokud dlouho nenapíšu žádnej koment, víte kde mě najít.) (31.01.2019)

Trier ve své verzi Portrétu sériového vraha servíruje pět epizod ze života inteligentního psychopata, pět incidentů, pět zvrácených uměleckých děl... Ačkoli v každém z nich by se dala nějaká drobnost vylepšit, kdy zejména v kratší verzi filmu chybí tu a tam nějaký ten explicitnější záběr, jako celek působí velmi celistvě a silně koukatelně. Trier snad jakoby chtěl být o chloupek přístupnější. To se týká prostoru mezi jednotlivými incidenty, v němž jsou velmi pěkně a srozumitelně načrtnuty paralely mezi vraždami a uměním. Realistická a chcete-li metaforická složka filmu se pak perfektně snoubí v dokonalém epilogu. Musím říct, že Trier dokázal filmu vtisknout svůj nezaměnitelný rukopis a přesto ani chvilku nenudil, anebo nevyvolával řadu zbytečných otázek, na které neexistují odpovědi... Pro mě doposud jeho druhý nejlepší film. 8/10 (27.12.2018)

Silně doporučuju obléci své děti jakékoliv věkové kategorie, ovšem čím mladší, tím lepší, popadnout svoji empatickou ženušku, která si prochází nějakým citlivějším obdobím, ideálně těhotenstvím, a v kombinaci s jejím akutním PMS a útlocitnou povahou Matky Terezy vyrazit do kina na príma nedělní rodinný film o strejdu Jackovi, který staví domeček. V podstatě jde o takovou milou variaci na pohádku Tři prasátka a domeček, jen s rozdílem, že tady máme prasátko jedno a domeček nebouráme, nýbrž budujeme, milí tatínkové. Ručím vám, že vaše ratolesti budou nadšením běhat po kinosále a manželka samou radostí potratí. Po projekci je můžete vzít na procházku k mysliveckému posedu a povyprávět jim veselou bajku o laňce a koloušcích. Samotného mě mrzí, že žádnou rodinu nemám, vědět o tomhle filmu o pár let dřív, klidně přeříznu na hajzlech nějakou random šlapku, vychovám s ní budoucího hlídače parkovišť a pak je jako milující otec přesně na tohle vezmu do kina. Za tu prdel by to stálo. Nemám co vytknout, ještě teď z toho mám erekci. Trier se mi výjimečně strefil do vkusu na sto procent. (25.11.2018)

Zas a znovu u Triera nezvyklý způsob vyprávění vybízí k hledání modelů, ke kterým by mohl být připodobněn. Tentokrát je na základě Jackova proslovu strukturu filmu možné uchopit jako průchod gotickou katedrálou, která je metaforou neklidného image režiséra a světů, jež se svými snímky stvořil. V rozlehlých prostorách je pak možné nacházet viditelné i skryté odkazy. Nabízející se interpretace, která provokativně dělá z masového vraha alter ego Triera, má ale trhliny. Ačkoli se to tak na první pohled nemusí zdát, Jackovo snažení není primárně poháněno snahou narušovat společenskou morálku, jak to dlouhodobě činí režisér, který v extrémních zkušenostech nachází odpovědi k lidskému soužení. Jack se na základě dialogů s Vergem staví spíše do pospolitosti těch renesančních umělců, kteří svá díla věnovali Bohu a hledali dokonalost formy. Morbidní teorii, která s lidskými těly zachází jako s materiálem, se také Trier nebojí několikrát vysmát. _____ Podstatné je, že se nejedná o neuspořádanou skrumáž z režisérovy paměti. Odkazy mají ve vyprávění promyšlené místo, ať už jako vyznání režiséra, či ilustrace k idejím hlavní postavy. Jednotlivé scény vražd, kolem nichž se kapitoly soustředí, jsou poté černohumornou hrou se známými filmovými situacemi, kdy vrah obvykle udeří. Podobně režisér zacházel se scénkami pornofilmů v Nymfomance. Lze jistě namítat, že celá tato strategie, třebaže hodně promyšlená, za 155 minut stopáže poněkud vyčpí. Ohledávání inspirací a nápadů, z kterých Trier Jackovi postavil dům, není po dvou hodinách tak zábavné jako na počátku. Na základě ohlasů navíc mnozí kategoricky odmítnou filmu jen trochu naslouchat. Uspokojit by je mělo alespoň to, že Trier nemá pochyb o tom, v jakém kruhu pekla jeho protagonista skončí. Být u toho a nacházet klady se nerovná spoluúčasti. (03.11.2018)

Asi to bude má chyba, každopádně jak má něco označení "art" film, vždy to, dle mého skromného názoru, stojí za vyliž prdel. Jack staví kokota, není vyjímkou a já ty dvě a půl hodiny protrpěla ve větších bolestech, než kdybych rodila paterčata prdelí. Dneska, aby byl někdo brán jako umělec, stačí natočit do nebes volající kundovinu o hovně a všichni mu naprcaj spoustu hvězdiček, aby nebyli za dementy, co nerozumí umění. Já jsem zvyklá být za krávu 24/7/365 , takže s hrdostí hlásím, že druhu "umění" kde nic nemá hlavu ani patu a každá scéna se táhne jak medový hovno, nerozumím. Rejža chtěl, jako už několik jiných "umělců" před ním, diváka šukovat a jak jsem četla, že lidé opouští během projekce sál, bylo mi jasný, že to nebude strachem z filmu, ale proto, že prostě na tu píčovinu nechtěj koukat a na sedačce je neudrží ani fuckt, že za tuhle debilitu platili. Největší záhadou pro mě je, že to tady svítí červeně i když by to pasovalo do 300 nejhorších. Asi jako rákoska holt českýmu pohledu na věc piču rozumím a tak alespoň apeluju na naši žlutou menšinu a klub přátel šikmých očí - Nečumte na to. (22.12.2018)