Schmitke

Marnost, hledání, nenalezení, nespavost, nuda, stereotyp, prázdnota, nechutenství, letargie, zmatení...tak zhruba toto dominuje nad tělem Julia Schmitkeho v prázdné bublině jeho existence, která, ač v protestu, je vytržena ze své uklimbanosti a nucena služebně vycestovat do hor Krušných za krušnou opravou zastaralého modelu větrné elektrárny. ___ Německý Robinson Crusoe, který se lapen ve své šedé ploché realitě, jež se scvrkla na ostrov v jeho mysli. Marnost a nenacházení podnětů ve svém životě jen podtrhuje bezcílnost osamoceného bloudění i nemožnost nalezení cíle, který je nenávratně ztracen včetně navigace, která se mu pomateně snaží pomáhat. ___ výraz Petra Vrška budil hrůzu největší (26.03.2016)

Podobně jako u Nár. třídy bych dal možná "jen" čtyři hvězdy, ale pořád nějak nemůžu uvěřit, že se tu rýsuje filmařská osobnost typu Š. Altrichtera. Někdo, kdo není ignorant a zjevně se odmítá uzavřít v jakékoli sociální bublině. Je to jeden z mála lidí, s nimiž bych rád zašel na pivo a určitě bych se nenudil. Jinak pro méně chápavé - pointu film samozřejmě má, dokonce zazní doslova: "Je to dobré tak, jak to je..."; a o tom je v podstatě celý film;) (28.04.2021)

Ze Schmitkeho mám velkou radost, že i český režisér dokáže natočit úletový film. Lehce mysteriózní příběh ( příběh?) o zoufalci, kterému se nic nedaří a ještě se k tomu všemu zamotává v "bludišti" překrásných Krušných hor je zdánlivě o ničem, ale já jsem doslova fyzicky cítil, jak mu asi je. Neustále vrzající větrná elektrárna, trochu bláznivá postava Kryšpína a zmizení Thomase dodává filmu až hororový nádech. Něco prostě diváka přitahuje se stále dívat dál, ikdyž se skoro nic neděje. Navíc Krušné hory svým profilem připomínají mé milované Beskydy a tak jsem se kochal pohledy do krásné horské přírody. Škoda, že jsem viděl Schmitkeho tak pozdě, jinak bych mu dal hlas do Českého lva. (06.03.2016)

Schmidtke by skvele fungoval ako pilot k mysterióznemu seriálu, kde by sa riešili aj veci, ako svojráz českého národa, konfrontácia nemeckej a českej mentality, neskôr aj milostné linky a tak podobne. Takto je to v treťom dejstve "už len" sonda do psyché päťdesiatnika a jeho krízy stredného veku. Keď už ale máme námet s pokazenou veternou elektrárňou, duchom hôr a miznutím osôb v nich, tak by si zaslúžila rozpracovať aj tá mystery linka, čo nemusí hneď znamenať, že by to bolo zrazu menej artové. (06.10.2021)

... Kdysi dávno v jedné předaleké Germánii vzal se inženýr Schmitke a musel odjet zpravovat větrnou turbínu do Krušných hor... A zřejmě tam má zažívat i krušné chvíle, které mají být rozkročeny někde na pomezí humoru a psychologického artu s nádechem tajemna, jenže se to v mnoha a mnoha pasážích nevyvedlo, například mikro-postavy, které by měli být těmi figurkami, které dokreslí abnormalitu celého místa jsou tu neskutečně neslané a nemastné. Což je jednak docela škoda, ale co je horší, tak stejně se dá popsat i hlavní postava, zahranej je sice Schmitke relativně dobře, ale přesto působí celou dobu dokonale sterilně a to je prostě pro mě problém, který nedokáže ani skvělá hra se zvuky a obrazem (ach, ty překrásné scenérie zamlžených hor za zvuků temně skřípající vrtule), kór, když je na hlavní postavě a jejím herectví vystavěná celá pointa příběhu, která díky tomu prostě hrozně kulhá. Lepší vedlejší postavy, scénář a hlavní postava, bylo by to mnohem lepší, zvuk a vizuál to nezachrání, po všem co jsem o tomhle filmu slyšel, je to pro mě docela zklamání. (20.02.2016)