Príbeh Márie

"Ona ještě čeká na slova..." Krásný film o lidskosti a potřebě lidské blízkosti. Lze komunikovat s Marií, která je zároveň hluchá a slepá? A pokud ano, tak o čem? V čem vlastně spočívá její lidskost? A může se se svým handicapem někomu přiblížit, vytvořit s ním vztah? A jak s ní mluvit o smrti? Mnoho otázek klade tento film, ve kterém je minimum slov. Doporučuji. Zajímavé komentáře: Majkak, Pevek2, Slarque, J*E*A*N*N*E. (14.01.2015)

Na Mariin příběh jsem se těšil zejména proto, že mě velmi zajímalo, jak hodlá přispět k tématu veskrze noetickému, aneb jak svět poznávají hluchoslepí. Améris bohužel tuto otázku vůbec nekomentuje, Marie se naučí první slovo, následuje střih a najednou z ní vypadávají celé věty plné adjektiv a abstraktních příslovcí. Film se tak spíš soustředí na Mariin vztah s řádovou sestrou Margueritou. Nicméně v jeho prospěch vůbec nehraje vehementní domáhání se divákových slz; tuhle nad krutým postižením Mariiným, tamhle nad smrtelnou nemocí Margueritinou. (05.04.2015)

Družka mi říkala, že prý všechny filmy nemusí být jenom o emzácích, zombiích, mutantech, šílených androidech, sadistických kanibalech nebo třeba křížencích žraloků a chobotnic. To jsem nevěděl, tak jsme si tedy pustili na zkoušku tenhle. No a moc se mi to líbilo. Pamatuju, že když jsem se už coby dítě doslechl o hluchoslepých, ta představa mi způsobila takovou malou dětskou existenciální depku. Ale dostal jsem se z toho (snad bez následků) a tenhle film je navíc spíš takový sluníčkový a hřejivý, než depresivní. No a pro šťouraly - ve skutečnosti to všechno bylo přeci jenom malinko jinak. (14.01.2024)

Úžasný príbeh o tom, že sa netreba vzdávať a aj keď niečo vyzerá beznádejne, tak stojí za to sa snažiť. Sestra Marguerite má môj obrovský obdiv, za to, že napriek toľkým neúspechom to s Marie nevzdala, a napokon sa jej podarilo prebudiť v nej edukačný impulz. Po tomto filme si už aj ja zapamätám, že nožík sa povie po francúzsky "couteau" :) Ale vážne, toto je veľmi inšpiratívny film. A niekedy mám pocit, že takíto hendikepovaní ľudia majú väčšiu snahu a záujem o edukáciu ako mnohí zdraví ľudia, ktorí sa vyhovárajú na kadejaké psychické poruchy a nemienia opustiť svoju komfortnú zónu. Pekné, a v závere veľmi smutné :( (25.04.2022)

Mária nepočuje a nevidí, čiže nemá v činnosti zmysly, dovoľujúce sledovať film. Má čuch, hmat a chuť, ktoré sú nám naopak pre audiovizuálne umenie nanič. Z tohto paradoxu sa dalo niečo (všeličo) vyťažiť, ale sledujeme čisto konvenčný dojímavý film. Určite sa jedná o krásny príbeh priateľstva dvoch žien, lenže....Proste neviem, ako Máriu chápať, nedokážem sa do jej kože vcítiť a réžia sa o to nijakými formálnymi prostriedkami nesnaží. Ako Mária chápe, že sa volá Mária, respektíve ako dokáže pochopiť, že niekto sa nejako volá? Viac by ma zaujímal tento proces učenia a možno jej reakcia na niečo také, že práve zistila, že jej osobnosť má pomenovanie. Takýchto momentov je vo filme viacero, už len spomeniem návštevu cintorína a hladkanie kríža. Film je príliš zjednodušujúci, ale ako príbeh priateľstva, ako som spomínal, funguje. (25.12.2016)