Bez motivu

„Kto napísal tú vec? Ten plešatý kretén.” • Vo francúzskom prímorskom stredovisku s názvom ako Nice, následne úradoval schovávajúci sa „snajper,” a strieľajúci s naprosto presnou muškou rovno na živé terče, čo určite nemohlo ostať len tak nepovšimnuté zo strany inšpektora Carellu [hunterovským štýlom poňatý predstaviteľ Trintignant], keďže jednu z obetí napokon predstavovala i jemu dôverne známa osoba; čiže dajme tomu, ak by som trebárs odteraz vychádzal len z anglického slovíčka s malým začiatočným "n" + ice = n-i-c-e," tak sa nám to tu teda akosi i p-e-k-n-e pomaličky rozbiehalo, nakoľko vskutku asi ani nebolo vôbec žiadnej núdze o thrillerové napätie, pozostávajúce zo smrtonosných situácií, týčiacich sa na Azurovom pobreží. • Áno, tentoraz som totiž naozaj veľmi príjemne prekvapený, a to konkrétne najmä z toho prostého dôvodu, že francúzsky autor v podaní Philippea Labroa, mi vzápätí kvalitne sprostredkoval: poctivú, a k tomu zároveň i obzvlášť drsnú detektívnu školu, za ktorú by som mu mal byť hodne vďačným, čo sa podľa hodnotenia už teraz zdá byť ako právoplatné; no nebyť v hlavnej úlohe vyšetrovateľa práve tento iba 171 cm [ne]vysoký Francúz s nevídanými výrazmi tváre, tak presne takýto výsledok by sa rozhodne nedostavil; výsostne na ňom stálo a padalo toto popretkávané dianie, ktoré sa postupne ukazovalo vo svojom pravom odtieni s prislúchajúcimi odrazmi postáv, znamenajúcich pre mňa značné prekvapenia; na mysli mám ústrednú zápletku, ktorú v podstate dokázali títo scenáristi úspešne rozvinúť až do zdarného konca. • Aký motív by mohol mať vrah, tak to vám síce neprezradím, ale čo prezradiť asi môžem, je to, že hudobný motív [excelentná prácička Ennia Morriconeho!], doslova korešpondoval s touto nebezpečnou atmosférou, ktorá by sa dala normálne krájať na najmenšie franforce, tak bola zdarne vybičovaná až kamsi na úplné maximum. (17.08.2024)

Uz uvodni Chandleruv citat z eseje "The Simple Art of Murder" potesi kazdeho milovnika poctivych detektivek (prestoze film je natocen podle McBainovy knizky "Ten Plus One"), stejne tak jako kazdeho noiristu potesi prvni lajna "If you want anything, just whistle."... Obdivovatele zajimavych zen pak jiste zaregistruji ucast Stéphane Audran. Co je uplne spickove, je Morriconeho hudebni dopovod (hned mi naskocila Dusk You & Me od Groove Armady) . To se podarilo moc dobre. Na druhou stranu film je hodne rozvlacny, cili pokud jste zvykli na italskou skolu, zde muzete byt tempem trosku zaskoceni. Trintignant bez vyhrad, v roli psychozeny krasna Laura Antonelli. 4- (09.04.2014)

Fajn kriminalka s dobrou atmosferou, od urciteho momentu lehce predvidatelnou, presto neurazejici zapletkou a misty vse ostatni triumfujici i prebijejici Morriconeho hudbou. Neznam bohuzel predlohu a presnou literarni stylizaci hlavniho hrdiny. Snad proto cynictejsi strance meho ja prisel vykon hlavniho predstavitele v ramci jeho ztvarneni "inspektora tvrdaka s dabelsky presnou muskou, co trefi nepritele svym revolverem pres pulku mesta, kolegum nikdy nezodpovi zadny dotaz a moc rad si myje ruce" lehce usmevny. Ale kazdopadne se jednalo o velmi sympatickou a beze sporu prijemnou detektivni zabavu ze stare filmove skoly. (11.03.2013)

Z dnešního pohledu zub času již příliš ohlodal kdysi možná kvalitní francouzský film, který ovšem dobové produkci americké provenience nesahá ani po kolena. Podivná forma (kupříkladu scéna s výslechem v autě, která asi měla vyznít lascívně, ale dnešním okem je to čisté guilty pleasure...), až příliš statická, nepřesný střih a mnohdy prazvláštní střihová skladba, hudba Ennio Morriconea je sice pěkná, ale většinou až příliš dramatická k mnohdy naprosto nedramatickým scénám a víceméně pouze ona je zdrojem nějakého napětí... (07.02.2016)

Tohle se příliš nepovedlo. Chci říci: Když se ze sošnosti a odtažitosti stává prkennost, většina hereckých výkonů čpí odérem trapnosti a mysteriózní nádech mění se v nechtěně komické vsuvky, něco není v pořádku. Sans mobile apparent je tudíž snesitelné hlavně díky tradičně spolehlivému Jean-Louis Trintignantovi. (17.11.2014)