Hollywood Ending

Opat obvykly Woody Allen,az na to,ze tentokrat bez mnozstva (ale aj tak vela)genialnych hlasok a nezabudnutelnych dialogov. Psychosomaticka slepota mohla byt ihriskom,na ktorom sa dala rozohrat ovela lepsia hra a samozrejme aj s ovela lepsim vysledkom. Takto je to trosku "horsi" Woody akeho ho pozname...samozrejme 3 hviezdicky su v ramci Woodyho. Ak by som mal vsak hodnotit film k pomeru ostatnym obdobnym "dnesnym pseodointeligentnym komediam",tak by hodnotenie islo urcite hore... (19.06.2004)

Lubitschova noční můra aneb komedie plná omylů. (1) Prvním idiotským omylem je metráž, která komedii beze stopy reálných emocí, resp. košatějšího příběhu (90 minut = maximum) natahuje ke dvěma hodinám. (2) Přímo zločinem proti lidskosti je strukturování klíčové zápletky (slepý režisér na place), kdy veškeré stavební body struktury komického “podvodu” (konfrontace podvodníka a podváděných, gradace nástrah a možných prozrazení, prozrazení) Allen trestuhodně ignoruje, event. odbývá. (3) Evidentně nadsazenému námětu by prospělo mnohem více situačního humoru; místo toho Allen zahlcuje děj nepointovanými dialogy. (4) Allenovo komické glosování (variace neurotika na "jednovětky" Groucha Marxe) všeho a všech se stalo nepříjemně mechanickým, asi jako otravný tik. (5) Zahořklost vůči Hollywoodu (mj. četné narážky na plastické operace, trapný a zlý konec) a povýšenost nad příběhem a jeho postavami jsou stěží receptem na dobrou komedii. (6) Allenova tendence dovádět své filmy i přestárlé hrdiny automaticky k romantickým happy-endům naprosto koliduje se životní pravděpodobností a (zejména) vnitřní logikou příběhu Čili ve výsledku ukázka naprostého rozkladu komediografa. (03.01.2006)

Lehce atypický Woody. Překvapivě triviální film(na Woodyho) snažící se nám prostřednictvím(jakjinak než) "plesnivého důchodce" v nepadnoucích kalhotách sdělit až příliš mnoho důležitého. Woody nás baví a zárověň poučuje(zde ta žánrová triviálnost), aby to na nakonec dopadlo zase stejně. I přes to 4*. (28.08.2007)

Ani uměleckou svobodu ochromující tlak koncepčního cílení filmu podle aktuálně nejvýhodnějšího sociologického klíče, jemuž se Allenem ztvárněný režisér Val Waxman vysmívá, neudělá takovou škodu, jako když se učebnicový autor vyčerpá a stižen „psychosomatickou slepotou“ už jen unaveně recykluje kdysi úspěšnou manýru v situaci slabého námětu. Uvědomuji si, jak podivná je samozřejmá dichotomie mezi objektivitou přírodních a formálních věd a subjektivitou estetiky, protože musí přece existovat velmi efektivní exaktní důvody toho, že Truffautově Americké noci se tato přijatelná slátanina nikdy nevyrovná. Ucházející lehká zábava, kterou ze dna vytahuje Allenovo hrané slepectví. „Call Dr. Kevorkian.“ (13.01.2019)

Říkal jsem si, zda někdy narazím na filmařské období Allena, které mi nebude tak sedět.. nemohu hodnotit podle jednoho filmu, ale Hollywood v koncích jen těžko poutal moji pozornost. Na jedné straně skoro až groteskní Allen, ale na druhé logika kdo ví kde. Možná to chtělo méně úsilí v koncentrování humorných gagů a více klasických dialogů. (05.06.2013)