Hollywood Ending

Není to Allenův nejlepší film, ale stále se zde jedná o výbornou komedii, která mě dokázala spolehlivě rozesmát množstvím situací, hlášek, gagů a hereckým výkonem samotného Allena. Jeho klasický neuroticky roztržitý hypochondr, který se zklidní, když mu táhne do bot a potřebuje pomoc, mu jednoduše přesně sedne. Miluji scénu v baru, kdy se sejde se svou bývalou ženou a schizofrenně se snaží mluvit o filmu, při čemž se mu nedaří zadržet svoji sžíravou zášť z toho, jak, proč a kvůli komu ho opustila. Je tu opět spousta vynikajících nápadů a scén. Na tento film jsem se těšil, protože to byl u mě první Allenův film po delší době a nezklamal mě. A ten zčásti předvídatelný happyend? Vždyť je to Hollywood... (26.04.2006)

Slučka Allenových neuróz sa v Hollywood endingu asi najabsurdnejšie zamotala. Otvorene, a dokonca, s humorom (čo u WA nie je paradoxne až tak obvyklé) ukazuje vo filme o točení vlastného filmu ješitnosť ľudí od fachu, spôsobujúcu rozklad vzťahov, obetovaných tvorbe nezáživností, plných originálnych "hlášiek". Dozviete sa, čo vznikne, ak dáte Allenovi rozpočet blocbusteru. Áno nemýlite sa, rovnako fádna pseudoromanca plná hypochondrií a psychosomatických porúch analyzovaných do aleluja, ako storáz predtým. Nehľadiac na štáb, hercov, divákov. Publikum v USA, odchované na príbehu a efektoch, starčeka s neurózou sprdne a pomätene zintelektualizovaná Európa žerúca Woodymu každý teplý prd, zavýska nad nekultúrnosťou američanov a prijme pacienta do láskavej opatery. Nadhľadová a vtipná sebakritika, korunovaná vetou (resp. jej parafrázou): "Kritici stoja na najspodnejšom stupni umenia.". (04.01.2006)

Film oscilující mezi parodií na Hollywood a hlubokou zpovědí pana režiséra. Snímků o tvůrčí krizi už bylo natočeno víc než jenom pár, ale žádný nebyl pojatý s tak křišťálově čistou sebereflexí a přitom takovým nadhledem a vtipem. Woody nenechává na filmové mašinérii nit suchou a jak je u nejslavnějšího neurotika zvykem, největší kritice podrobuje sám sebe. Jeho tvorba, život, význam pro kinematografii, rozdílné přijímání Allenových filmů doma v Americe a ve Starém světě, vše je na filmovém plátně důsledně zbilancováno a zabaleno do skvělé zábavy. Woody poskytl světu pohled do svojí duše, a zároveň dokázal zhodnotit celoživotní dílo s obrovskou grácií. Název sám ukazuje na závěr amerického působení, stejně tak v pravdě prorocký konec filmu předpovídá, kam povedou Woodyho kroky a jak moc mu tato změna prospěje. Impozantnější chytání druhé mízy jsem ještě neviděl. (21.07.2012)

CITÁT - Já mám dva Oskary a točím tady nějakou reklamu na deodorant!!!!....... Woody Allen si natočil film o tom, jak točí film o New Yorku, o městě, které nikdy nespí. CITÁT - Je to náboženský konflikt....... Mám pocit, že Woody Allen v režisérském křesle nezvládá sám sebe před kamerou. Že by umělecká masturbace? Je totiž jako herec dost ukecaný a rozevlátý. Některé jeho pohyby jsou prudké a změny témat hodně rušivé a uřvané. Herecké obsazení se opět povedlo, hudba, té se nedá nic vytknout, ale hlavní roli režiséra měl možná zahrát někdo jiný. CITÁT - Měl jste všechny příznaky, ale ne nemoc samotnou...... Například příklad té špatné rozpolcenosti osobnosti je vidět v restaurační scéně okolo 24 minuty. Ale film je v počátku, dohoda je udělána a teprve teď se rozjíždí ta pravá Hollywoodská filmová mašinérie. CITÁT - Stromy jsou zelené........ Byl jsem překvapen a pohlcen slepotou, ale v této situaci jsem tušil, že již tak neuvěřitelný příběh dostane ještě trapnější situace. Měl jsem pravdu. CITÁT - .....a pak se vzbudím a vůbec nic nevidím....... Vše to šlo spíš k horšímu. Tady mě ten humor celkem přestal bavit. 60% (11.08.2014)

Ještě než vysmolil Woody Allen „modré filmy“, zrealizoval pokračování Stardust Memories. Zatímco v Stardust Memories tematizoval sebevědomého auteura, zde ukazuje stejného tvůrce v područí velkých producentských zvířat. Woody zkrátka cítil podobně jako Altman (Hráč) nebo Wilder (Sunset Blvd.) potřebu si drcnout do hollywoodského systému. Ale paroduje pouze development (přípravu) a postprodukci (distribuci) filmu, samotné natáčení podobně jako Truffaut v Americké noci nijak nekritizuje, protože pro každého režiséra je natáčení to nejlepší, a koneckonců jak říkával francouzský velikán: „Filmování je nadřazeno skutečnému životu, a dokonce výsledné kvalitě díla.“ Proto Woody těsně před natáčením oslepne a přesune film z roviny reflexe producentů do sebereflexe. ____ Woody Allen je vypravěčem vně fiktivní svět filmu, když píše scénář a režíruje, a zároveň uvnitř fiktivního světa, když vyprávění směruje k jiným postavám a k divákovi skrz vlastní postavu Waxmana. Perfektní vedení herců, nebo perfektně hrající herci? Nevím, ale dialogy jsou často o hádkách, dokazujíc neurotickou rozpolcenost Allena. A titulkové sekvence, kde jsou herci řazeni „in alfabetal order“, přestože je jasné, že Allen bude první, jen dosvědčují nedostatek oponentury z venčí. Dopřejte prosím někdo Woodymu místo neustálého pochlebování špetky asertivního zhodnocení. (02.05.2008)