Vlak

Názov skutočne neklame, vlak sa nachádza v drvivom počte záberov a keď ho nevidno, tak ho počuť. Finále filmu sa však odohráva už v meste. Ide vo svojom jadre o milostný príbeh určený najmä pre romantické ženy, ale na pozadí tragických udalostí. Nejde tak o žiaden sentimentálny príbeh, dočkáme sa aj veľmi znepokojivých záberov. Záver je ale patrične otvorený, domnievam sa však, že ak by scenár hneď troch autorov (možno tu bol problém) bol jasnejší, priklonil by som sa k štyrom hviezdam. No a ďalší menší problém som mal s hlavnou mužskou postavou. Trintignant tu pôsobí ako čestný muž, ale v podstate bez problémov podvedie manželku a ako sa neskôr dozvieme, nebolo to prvýkrát. Tie emócie ale na mňa fungovali. 70% (04.10.2019)

Pro mě osobně velmi silný film situovaný do válečného roku 1940, kdy sever Francie obsazovali Němci. Mnoho Francouzů prchalo ve vlacích na ještě stále svobodný jih. V jednom z vlaků potkává otec rodiny Julien krásnou tajemnou ženu. Mezi nimi je tolik nevyřčeného. Přesto se zrodí silný cit, který nechtějí pojmenovat. Nemá to smysl. Vlak přece dorazí do své cílové stanice, kde na Juliena už čeká jeho těhotná manželka a dcera. Film o lidské důstojnosti a cti, která se mnohých lidech neztratila ani pod hrozbou trestu. Závěrečná scéna opětovného setkání Juliena a německé židovky Anny je tou z nejsilnějších v celém filmu. Ti dva si nemusí nic říct a je přece řečeno všechno. Vynikající herecké výkony Romy Schneider a J.-L. Trintignanta potrhuje citlivá režie P. Graniera-Deferrea. (22.12.2010)

Francouzi prchají ze severu Němci obsazené země na dosud neokupovaný jih a stejným vlakem zkouší uniknout také německá židovka Anne. Její postavení je o to horší, že je nepřítelem nejen ve vlastní zemi a musí proto skrývat svoji identitu; německým uprchlíkům hrozil internační tábor i ve Francii.. Těch pár dní silného vášnivého vztahu, který prožije během cesty s mladým Francouzem bere zřejmě jako poslední nadechnutí před blížícím se neúprosným osudem. Postava krásné a tajemné cizinky Anne, ač z pera Georgese Simenona, mi hodně připomínala postavy osudových žen z románů E.M. Remarqua. (11.02.2019)

Již dávno vím, že Lelouch je geniální obrazotvůrce, v jeho filmu jsem věřila krásné ženě, že se může zamilovat do Trintignanta. Jenže zde chybělo to lichotivé oko romantizující kamery a naplno se ukázalo, jak moc je Trintignant nepřitažlivý. Z Romyny naopak sálá ženskost a krása na hony. Jelikož to byla výtečná herečka, dokázala mě oblafnout a já jí věřila, že se kouká na toho nejméně zajímavého tvora mužského pohlaví v šírošírem okolí s něhou, láskou a obdivem. Trintgnant měl svoji úlohu mnohem snazší, koukat se na extrémně přitažlivou ženu s láskou a něhou, to přece žádný muž hodný toho označení nemusí hrát! A tak zatím, co Romyna hraje svoji romanticko - tragickou úlohu až na dřeň, koexistuje s ní Jean-Louis. Takový závěr jedné magické válečné romance byl nevyhnutelný, ale skutečně jsem doufala, že nepřijde. Vše pozitivní ve filmu zosobňuje Romy, proto jsou všechny hvězdičky jen pro ni. (01.10.2019)

Válečné road movie na cestách vlakem plného uprchlíků zaostřuje na krátkodobou romanci z posledního vagonu původně určeného pro dobytek. Muž odloučený během cesty od své manželky a dcery se beznadějně zakoukává do půvabné mladé cestující. Skvěle se tu doplňuje napětí ve dvou směrech: v rámci dlouhé cesty v nebezpečných válečných časech (které pravidelně dokumentují černobílé sekvence sestavené z archivních i nových záběrů) a v rámci zrodilého láskyplného vztahu v dvounásobně nevhodné situaci. Jako romantické drama s krátkou epizodkou ze života dvou náhodně sešlých lidí to má v sobě nesmírné kouzlo, i díky velkému půvabu Romy Schneiderové... Spomezi filmy Pierra Granier-Defferea, které jsem doposud viděl, mne Vlak překvapil, že snad poprvé Deffere rozehrál vztah mezi mužem a ženou v hodně světlých okamžicích, ač tragické následky přeci jenom přichází... byť se značným spožděním. Musím ale říct, že mi onen závěr s přeskokem třech roků v ději příliš nesedl. Nejen, že to dosavadní kouzlo jedinečnosti okamžiku a předchozího děje chladným způsobem odvál pryč, ale ještě na mne působil v rámci krátkého rozehrání další zápletky ukvapeně a pokud měl jenom rozšířit stejně otevřený konec, tak skoro i zbytečně. 85% (20.07.2020)