Demolice

Za Demolition stojí podle žebříčků nejlepší dosud nezrealizovaný scénář, tedy do té doby než se ho chopil Jean-Marc Vallée. Cesta do hlubin duše hlavního hrdiny ztvárněného klasicky výborným Jakem Gyllenhaalem mi tedy nepřijde tolik brilantní, aby si zasloužil výše zmíněný primát, ale jedná se o klasické drama s příjemným hereckým obsazením. Bohužel lehce zdlouhavé a neosobní. (21.12.2016)

Zřejmě se dá pochopit, proč je v Hollywoodu, a potažmo ve filmovém průmyslu obecně, tak moc populární psát a točit o krizi bílého muže ve středních letech. Viděli jme to nesčetněkrát a ještě jednou tolik nám toho chystají v hrnci. Jenže jsme to ještě neměli možnost ochutnat s Gyllenhaalem. Stejně jako v Dallas Buyers Clubu to Valléemu utáhne jeden charakter se svou star-power. Gyllenhaal je už tolik let neskutečně silnej a pořád se vyplácí stalkovat jeho filmotéku. A jak dostane výborně napsanou postavu, je to tam. Myslel jsem, že už je to téma okousané, ale okořenili jej parádně! (28.08.2016)

Demolition je film pro zlomené duše. Nepochopí ho lidé, kteří nikdy nezažili ten pocit, kdy chcete křičet, smát nebo plakat. Ale nejde to, protože víte, že se nic nezmění. Jakmile otevřete oči, je to stále ten stejný svět. Nejvíce film ocení melancholici, protože se v něm často uvidí. Příběh o dvou ztracených duší, které bloumají světem. Davis (Jake Gyllenhaal), který přišel o ženu a Karen (Naomi Watts) která žije bez lásky. Jen díky souhře náhod si začnou dopisovat a city se probouzejí. Mezi mladým bankéřem a ženou na servisní lince proběhne něco mimořádného. A myslím, že film to vyjádřil naprosto dokonale. Chemie mezi Jakem a Naomi funguje stoprocentně a proto je jejich koukání do očí prostě nádherné. Oba najdou pochopení v tom druhém a z náhodného vzplanutí se stává nádherný vztah plný emocí. I když je film vlastně neskutečně hořký, tak stejně jsou některé scény humorné. Na filmu je nejlepší herecká dvojice, která kromě sympatií dokáže vyjádřit cokoliv. (Skoro) Oscarový herci jsou prostě zárukou kvality a mě ještě nahrává to, že mám oba ve velké oblibě. Vyznění filmu mi hodně připomíná Lost in Translation (2003), který taky prezentuje dvě osoby se syndromem vyhoření a hledáním smyslu života. Oba filmy mají leccos společné. Místy jsou vtipné, herecky jsou oba geniální a hlavně jsou oba neskutečně hořkými snímky. Ocení to málokdo, ale pravda je že se v obou skrývá neskutečná krása. (78 %) (12.02.2017)

Gyllenhaal je už dnes jistota. Přestože film nepřináší strhující dějovou linii, i tak se svou na první dotek bezemocionální rovinou zaryje do hloubky hlavního hrdiny a přenese tak zážitek na diváka. Život hlavní postavy je mi přespříliš podobný, abych mohl poskytnout subjektivní hodnocení. Tragikomično děje je zábavně uvolňující a frustrující zároveň. Film jde do TOP. (26.08.2016)

Demolition, aký to výstižný názov, keďže na konci som sa cítil dosť zdemolovane. Film sa zaoberá silnými témami ako je strata blízkej osoby a vyrovnanie sa s tým, ako aj hľadanie samého seba. Chvíľami som sa usmieval od ucha k uchu, chvíľami utieral tečúce slzy, správne namixovaný koktejl emócií. Jake Gyllenhaal je v roli muža, ktorý trúchli za svojou ženou po svojom neprekvapivo výborný, aj keď zo začiatku jeho postava nie je najsympatickejšia, tak postupom času si u diváka tie sympatie získa, skvelo ho dopĺňa aj Naomi Watts, ich netradičný vzťah ma bavil. Film stojí hlavne na dialógoch, a tie pôsobia veľmi prirodzene a autenticky. Nečakal som veľa, ale dostal som krásny a silný zážitok, ktorý len tak z hlavy nedostanem, kto nevidel, nech to napraví, stojí to za to. 9,5/10  (27.09.2022)