Dom tisícky mŕtvol

Dej vystavaný na pôdoryse príbehov o dome, v ktorom sa sústreďuje zlo. To tentoraz nie je sofistikované, ani záhadné - predstavuje ho rodina dementne pôsobiacich úchylov, milujúcich zohavovanie. Zvolená forma sa míňala s mojimi požiadavkami na horor plný temného napätia a vzrušujúcej fantázie (alebo aspoň výdatnej porcie humorného odľahčenia). Narýchlo splácaná bábovka zložená zo scén, ktoré nedesili, z úvodnej odľahčujúcej polhodinky s primitívne "tvrďáckymi" hláškami (nebolo ale veľmi od čoho odľahčovať : očakávané hrôzy sa nedostavili), z prestrihov na TV obrazovku, ukazujúcich zábery z hororov či správ o násilí a to všetko korunované prehrávaním slabučkých hercov. Vidiecke hororové B - disko. Usledovateľný bol ako-tak jedine záver začínajúci pohrebom zaživa. 10% (22.10.2006)

Nadupaná, vesele sadistická jízda od začátku až do konce! Snad ještě u žádného "hororu" (uvozovky proto, že u tohohle se člověk opravdu nemůže bát - "pouze" bavit) mi nebylo utrpení obětí tak moc lhostejné (tzn. rozhodně jsem se nevžívala do jejich role, jak to jinak obvykle dělávám), a naopak zábavička hlavních kruťáků tak moc po chuti. Jednoduše řečeno, vskutku velmi originálně pojatá pocta žánru - a tím "originálně" nemyslím ani tak děj (inspirace Texaským masakrem je jasná - inspirace, né vykrádání), jako spíš mému oku dokonale lahodící vizuální "art"-orgie - je vidět, že si s tím Robík opravdu vyhrál - a to nemohu neocenit! Navíc úplný závěr mě vyloženě potěšil! A ty nápisy na tričkách! A prasák grampa! A zlý klaun! Prostě dík! (23.02.2007)

Hodně bizarní směs všeho možného, obsahující ovšem nejeden nezapomenutelný okamžik. Už úvodní scénka je k popukání, Fireflyovic barák s okolím je stejně pozoruhodný jako Spauldingovo panoptikum a když do něj přijdou poldové hledat pohřešované, nemá to chybu :-). Postavy jsou jedna zajímavější než druhá, ale pro mne je jednoznačnou jedničkou Baby - tomu říkám holka do nepohody! Rob Zombie je zkrátka nejenom výborný muzikant, ale i překvapivě (všeho) schopný filmař. (05.11.2008)

Podivná směs bizardního humoru, strachu a nadsázky dává mišmaš, u kterého nevím jesti se smát nebo bát. Všechno bylo hnáno do naprosto absurdní roviny, jako v tom nejpodivnějším snu. Trapný postavy jak z amerického sitkomu mi do horroru taky nesedí. Já tyhle kombinace prostě nemám rád. Když nepřevládá ani strach, ani humor, tak se ve výsledku obojí navzájem neutralizuje. Jedna horrorová scéna byla zvládnutá opravdu dobře, ale je to málo. Celý film je soustředěn na svou podivnost (třeba tancujou, rosekaj chlápka a přišijou mu k tělu rybí ocas), čímž utrpěl příběh, který je takřka úplně postrádán. Podobnou horroro-nehorroro podivností jsou Lidé pod Schody. Alternativa: People Under the Stairs, Hills Run Red, Frontière(s). (19.05.2010)

Těla přicházejí a zase odcházejí, ale krev zůstává. Dům tisíce mrtvol je jeden z nejzábavnějších filmů, který jsem kdy viděl. Splatter komedií není nikdy dost (zařazení mezi horory jsem opravdu nepochopil). Podle reakcí jsem čekal, že to bude mnohem drsnější jízda, ale bohužel jsem se místy nudil a mučeníčko nebylo ani zdaleka tak drsný a nechutný jak jsem čekal, takže plný počet nebude. Každopádně děj nemá chybu, atmosféra úžasná, '70 like feeling, masky, barevný filtry, hudba… Rob se musel pěkně vyřádit :-) Oproti některým lidem mi rozhodně nebyl lhostejný osud obětí a bylo mi strašně líto králíčka, kterej skapal strašně normální a rychlou smrtí. Co k tomu ještě dodat? Od doby, co jsem začal poslouchat Insane Clown Posse, chci být klaun a Rob mě v tom jen utvrdil. Běž králíčku, běž! (22.12.2008)