Joy

Jennifer spolu s Bradleym pod režií O. Russella již podruhé. Tentokrát ale nejde o komplikované rodinné drama, které vyústí v romantickou slaďárnu, ale o film, jehož obsahem je především cesta kreativní holky z vesnice, která chce jednou vést miliardový bussiness se svým mopem. Nevím jak u ostatních ale u mě to fungovalo. Potrpím si na zajimavé inspirující filmy, které dokumentují cestu "normálního" člověka za úspěšným profesním vrcholem. Tento film není o prožitku nebo o dokonalém zpracování a ukázky perfektní filmařiny, je o příběhu a o charakteru jedné nezastavitelné osoby. Ten pocit, když Joy nikdo z rodiny ani přátel nepodporoval a naopak ji od nápadu všemi možnými cestami odrazovali a ona se i přes to rozhodla do toho jít je pro mě krásnou ukázkou motivující odhodlanosti, která v dnešním světě chybí. (24.12.2015)

Jenže spolehlivost k zážitku nestačí, jakkoli hlavně De Niro coby výbušně potrhlý, znovu a znovu záletnický otec titulní hrdinky zosobňuje nejzářivější z barev pestrého rodinného koloritu. Více méně zábavné momentky kolem maminky zahnívající u seriálů či exmanžela Joy přežívajícího i po rozvodu v suterénu jejího domu tvoří pouhé ozdůbky příběhu, který postupuje fádně, popisně a bez tajemství. Včetně vypravěčské role babičky, jež vzpomíná, jak už v dětství Joy „vyráběla věci“, a věčně opakuje své milované vnučce, která se v dospělosti stará o vlastní děti i zbytek rozháraného příbuzenstva, že se stále nemá vzdávat vlastních snů. Proroctví „Jednou budeš úspěšná vůdkyně“ ohlašuje předem modelovou poctu silným ženám, k níž se film prokousává řetězcem banalit o dívce z chudých poměrů, jež nakonec svého uznání došla.Přinejmenším od Russella by člověk čekal nápaditější znaky vyprávění než hrdinčiny noční můry či její názorné osvícení, když si při vytírání poraní ruku o střepy a začne vymýšlet onen „zázračný mop“. Přitom Joy vůbec není špatně natočená, prostě jen chutná mdle, usedle a barvotiskově. Vedle herců však obsahuje jeden motiv, který jí dodává šťávu: okamžik, kdy sama hrdinka, ale hlavně divák objevuje sílu, bizarní kouzlo a dobové zákulisí teleshoppingu. (07.07.2020)

David O. Russell točí zvláštní a svérázné filmy a ve většině z nich hraje Jennifer Lawrence a Bradley Cooper. U mě vede jednoznačně American Hustle, Joy mě tolik nepřesvědčila. Snímek na mě působil až příliš americky, šlo to cítit téměř ze všeho. Jennifer je bezpochyby výborná herečka, o tom nemá smysl vést polemiky, nicméně si nemyslím, že by za každý výkon měla získávat nominace a dostávat ceny. Výkon v Joy je slušný, ale nijak omračující. Opět srovnání s American Hustle, tam zářila naprosto jednoznačně. Suma sumárum, Joy je průměrný film, na nějž si za týden ani nevzpomenu. (15.02.2017)

Nahoře v obsahu se píše, že je to hodně divoký příběh jedné ženy, která si cestu ke slávě musela tvrdě vydobýt. V reálu asi opravdu ano, sama sebe si rozhodně nedovedu představit, že bych vystupovala v televizi a zařizovala spoustu jiných záležitostí, které souvisely s tím "nešťastným mopem" a to nakonec zcela nekompromisně. A už vůbec ne, že by mě bavilo vymýšlet další a další patenty. Ovšem tady, v teple domova mě to nechalo celkem v klidu a v konstatování, že kdyby nebylo Jennifer, potažmo Bradleye a Roberta, kteří to celé drželi nad vodou, tak tenhle životopisný příběh naprosto zapadne. Škoda, ale za mě průměr. (29.12.2015)

Výborná Jennifer Lawrence v nevýraznej trpkej komédii o malomeštiačke, ktorá sa s patentom na vlastnovymyslený mop o úspech pokúša. Dopredu to poháňa predovšetkým vedomie diváka, že je ten mop dnes už súčasťou skoro každej domácnosti. Bláznivé rodinné vzťahy, popové šlágre, príjemná poetická zimná atmosféra a málo (a zvláštne) využitý Bradley Cooper. Na Davida O. Russella scenáristicky prekvapivo nevybrúsené. (24.12.2015)