Obsahy(1)
Dokumentární snímek je oslavou neokázalé, ale přesto působivé krajiny Českomoravské vrchoviny, která vychází z uměleckých textů, obrazů a hudby. Ve všech případech těží z pozoruhodného dědictví, které tento kraj předal naší kultuře. Formoval zde vyrůstající básníky, hudebníky a výtvarníky, kteří s ním svým dílem a většinou i životem zůstali spjati. Pokud si graficky vyznačíme místa jejich narození, života, tvorby a u většiny i místa hrobu, můžeme vytvořit jakýsi poetický trojúhelník nad Vysočinou. Z mnoha jmen se dokument zabývá jen těmi nejznámějšími – patří mezi ně Bohuslav Reynek, Jakub Deml, Jan Zrzavý, Antonín Slavíček, Bohuslav Martinů, Otokar Březina, Martin „Magor“ Jirous, ale i Gustav Mahler. Různorodost filosofického, náboženského, ale i politického zaměření jednotlivých autorů je velmi inspirativní – přátelství mezi katolíky Zahradníčkem a Demlem je pochopitelné, přátelství Zahradníčka a proletářského Halase je udivující. Poutí za geniem loci Vysočiny a jeho otiskem v dodnes fascinujících dílech provázejí přírodovědec Václav Cílek, literární historik a spisovatel Jaroslav Med, básník a publicista Miloš Doležal a krajinářská architektka Markéta Veličková. (Česká televize)
(viac)Recenzie (13)
Ty můj kraji... naše Vysočina je prostě krásná ;) ()
Dokument o citlivé výpovědi umělců o téměř intimním vztahu k přírodě a životě v ní. Antonín Slavíček a U nás v Kameničkách, Jakub Deml a Moji přátelé, Otokar Březina a Větry od pólů, Josef Florián a jeho vydavatelská činnost a mnozí další o původních místech Vysočiny odkud pocházeli. Básníci, malíři, skladatelé Vysočiny ve svých dílech zanechali jakýsi dokument krajiny, mluví o zdrojích inspirace, o pramenech a zřídlech, o vodě, rostlinách, zvířatech... Ještě v polovině dvacátého století příroda nikoho tolik nefascinovala, neboť byla všude, člověk rostl v ní, důležitost malířů a literátů ale byla v tom ukazovat, že příroda poutá teprve převedena do obrazů, pak lidé objevují její citovou hodnotu. Lidé té doby, první poloviny dvacátého století, mnohem více žili venku, na pastvě, v lese, u potoka, a proto podobný typ umělců, jak uvádí Václav Cílek, se asi dlouho nezrodí. Například Jakub Deml, který se ve svých textech přenáší do světa rostlin (květin a hub) a přímo je oslovuje jako přátele, sestry a bratry. V dílech vzpomenutých autorů je patrný silný vztah ke krajině, ke scenériím i k jednotlivostem. Snímek hovoří o těch, kteří potřebou jisté soukromé oázy, vyhrazením si jakéhosi svého soukromého ráje, spatřovali přírodní skvosty také ve svých zahradách a mohli tak nerušeně tvořit. Ať už příroda vyhrazeného prostoru v krajině či v nitru, inspirovat může ostatní napříč časem a generacemi. "Krajino dětství proudem unášená, plavými víny rána prolnutá, v zrcadlech vln tisíckrát roztříštěná, tys minula. Krajino měst již bříška holubů si chválí, když navečer si krouží jenom tak, jak jsme si oba hříšně patřívali, teď naopak. Krajino snů s krví na stromech, jíž poděšen jsem v nocích pádíval, do tebe patřím ty lásko ty mne nech, já v oči tmy se příliš zadíval." (Tři Krajiny, František Halas) ()
Citlivě natočený dokument, jenž spolehlivě přenáší poetičnost krajiny na svého diváka. ()
Ach, to je dokument, který zasáhl mé srdéčko, které k Vysočině lne. Pravda, je to trochu letem světem (uznávám, že při této stopáži jinak asi nelze) a zvláště ta "ušlechtilá" recitace básní mne bere na nože, ale jinak je to hezké shrnutí. K vidění zde: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10389951691-bermudsky-poeticky-trojuhelnik-nad-vysocinou/21356226462/ ()
Jéé jak mi mohla premiéra 4. 1. 2015 v 17:50 na ČT2 uniknout? Krásný pořad. A s vynikajícími komentáři Cílka.Na obrazech Slavíčka v muzeu jsem tam byl. Nádhera. A Ivan Jirous Magor... Jen by na té Vysočině nemuseli mít tolik studených smrkových monokultur. A ()
Galéria (12)
Fotka © Česká televize
Reklama