Avengers: Nekonečná vojna

Je to tady- vyvrcholení 10 let Marvel Cinematic Universe. Před 10 lety by několik lidí označili takový nápad za producentskou sebevraždu a dal by od něj pryč. Jenomže MCU se povedlo získat úspěch a nakonec se dnes spoustu studií vydává (a zatím v poměru dost neúspěšně) do sdílených vesmírů. Je to právě ale Marvel Cinematic Universe který tento fenomén nastartoval byl první a pořád vede jako vítěz. A právě Infinity War je završení toho všeho. Joss Whedon si po Avengers 1 a 2 dal pauzu (rozumějte, utekl k DC Extended Universe které pomáhal spravit Justice League a následně měl i režírovat Batgirl než byl vyhozen a nyní je pravděpodobně na Hollywoodském pracáku) a zastoupili ho bratři Anthony a Joe Russovi. Bratři Russovi nejsou u Marvelu poprvé: Natočili předchozí dvě sólovky s Captainem Americou tedy Winter Soldier (pro retardované české distributory Návrat prvního Avengera) a Civil War a obou těmto filmům se musí nechat jedna věc: Jsou výrazně komornější než většina filmů z MCU. A taková je právě Infinity War. Ano, jedná se o obrovský Hollywoodský blockbuster údajně až za 300-400 mega ale obávám se, že kdo vyrazí na jednoduchý akční megablockbuster bude zklamán. Infinity War totiž není úplně film pro každého. Ale k tomu se dostanu i později. Myslím si, že Infinity War může klidně vidět i člověk který nějakým zázrakem nikdy neviděl jiný film od MCU a tudíž neví co jsou všichni ti panďuláci zač, co je zač ten fialový obr a proč se všichni honí za nějakými kamínky nekonečna. Bude na něj ale fungovat výrazně odlišně něž na člověka který všechny předchozí marvelovky viděl. Čím víc nad tím přemýšlím ale dokážu potvrdit, že Infinity War vlastně dokáže fungovat (téměř) za sebe. A navíc je Infinity War strašná pecka. Je vidět, že bratři Russovi nejsou Whedon. Whedon je především geek a snílek u kterého je na předchozích Avengers vidět, že jde prostě o jeho látku snů. Russovi ale daleko více fungují jako realizátoři všeho co se na plátně odehraje a navíc na rozdíl od Whedona trošku lépe zvládají jak akci, tak pečovat o postavy nebo se starat aby děj svižně utíkal. Infinity War začíná zhurta a celou dobu ani jednou nešlápne na pedál, nenechá vás vydechnout a především se nebudeme moc rozhodnout do jaké dějové linky chcete zrovna skočit. V Infinity War je totiž stejně jako v Pánovi prstenů ´´společenstvo´´ rozděleno na pár táborů a každý chrání odlišné pískoviště. První půlka možná po temném úvodu nabídne trošku více humoru než by se čekalo, od druhé půlky se však téměř všechen humor splachuje a jede se na temnou, depresivní notu kde je opravdu vidět, že se hraje o všechno, že pokud Thanos vyhraje tak se vše opravdu zhroutí. A když už je řeč o Thanosovi....... Tak Thanos je nejen nejlepší postavou filmu ale také nejlepší záporák kterého jsme za těch 10 let mohli v MCU vidět! Thanos totiž na první pohled působí jenom jako jakýsi CGI zabiják ale opak je pravdou. Thanos má duši, Thanos má emoce, má zajímavý charakter a jeho plán vlastně dává smysl a vlastně se s ním občas dá i sympatizovat! Sliby o tom,že se Thanos stane hlavní postavou Infinity War tedy opravdu vzali za své a musím prohlásit, že Thanos v podání Joshe Brolina je nejlepší filmový záporák za posledních 10 let, od dob Jokera v podání Healtha Ledgera! Nekašle se tu ale ani na hrdiny. Nejvíce prostoru z nich dostává Thor jehož linka je z těch osobnějších pravděpodobně nejzajímavější. Strážci Galaxie se stávají plnohodnotnou součásti rozvětvené rodiny, Bruce Banner/Hulk trpí krizí, Captain America se opět vrací do akce a Iron Man konečně dochází k boji na který tak dlouho čekal. Nepamatuju si, že bych měl pocit, že by jakákoliv postava byla ve filmu zbytečně. I takové vedlejší postavy jako Groot či Mantis mají své důvodné opodstatnění v příběhu a to jsem si zrovna těma dvěma nebyl v takové týmovce jistý. A navíc to celkem solidně funguje na emoce. Například celá linka vztahu Thanose a jeho adoptivní dcery Gamory je opravdu smutná a osudový moment této dvojky změní celý pohled jak na Thanose, tak na celý film. Funguje to jako celek, divákovi na hrdinech záleží a celé naláká na Avengers 4. Tedy.... sliby o tom, že je Infinity War uzavřený příběh vyšli tak na půl. Avengers 3 sice skončí a působí uzavřeně, zároveň ale dost jasně dávají najevo, že to vše nekončí a vše se vyvrcholí právě v Avengers 4. A to nejenom kvůli potitulkové scéně ale především kvůli osudovému nápisu- THANOS WILL RETURN! Viděno v kině:4x (26.04.2018) (menej) (viac)

Nejsem marvelovský hater, čehož dokladem je to, že jsem všechny předchozí marvelovky hodnotil nadprůměrně až výborně, většinu z nich s výjimkou úplně první (IH) a pár posledních (T: R, BP) jsem zhlédl více než jednou, příspěvky bří Russovců jsem považoval za jedny z nejlepších v MCU. O to nemilejší bylo mé zjištění, že A: IW je pro mě ne pouze jednou z nejhorších marvelovek, ale že není ani dobrým - ničím opravdu výlučným, aspoň něčím opravdu ozvláštňujícím - filmem. Nehodlám nesoudržnost a nezvládnutost vyprávění omlouvat velkým počtem protagonistů, protože vznikly hollywoodské filmy s nemalým počtem postav, které jsou koherentní a které mají vzájemně se dynamizující linie (WHITE HOUSE DOWN, DEN NEZÁVISLOSTI: NOVÝ ÚTOK); dokonce vznikly tituly natolik ambiciózní, že skoro s každým bodem obratu přidají nového superhrdinu (X-MEN: APOKALYPSA). A: IW místo toho v úvodním aktu volí divácky zcela ubíjející - protože bez jakékoliv variace opakovaný, a tudíž předvídatelný - vzorec jednoho izolovaného bloku, po kterém následuje další, který se spojí s tím předchozím pro střetnutí oddělených superhrdinů. V závěrečném zdvojeném klimaxu se zase prostříhává mezi dvěma oddělenými liniemi a s oddalovanou třetí se pracuje jako Deus Ex Machina, což jednak vede k tříštění pozornosti, jednak to je znovu manýra (srov. s důmyslnou SWVIII, která zmnožuje jednotlivé linie a pohrává si s diváckým očekáváním). Oceňuji organizování vyprávění kolem antagonisty, nespatřuji v tom ovšem nic pozoruhodného, protože na podobném principu fungovaly jiné počiny blahé (TINTINOVA DOBRODRUŽSTVÍ) i ne až tak blahé (TERMINÁTOR) paměti. Stejně tak selhávání v dosahování cílů je s ohledem na hollywoodskou sériovou kinematografii (STAR WARS, MATRIX, PÁN PRSTENŮ, HOBIT) normou, spoléháním se na osvědčené tradice. Nepomáhá tomu ani strategie stylu, protože delší záběry orientující pozornost za pomocí zvuku v prostoru jsou až nadužívané. Nepřichází se s ničím tak nápaditým, jako je sebevědomá nápodoba stylu politických thrillerů napříč dějinami kinematografie (CA: WS) či významotvorná práce s několika plány akce najednou (CA: CW); film nemá vlastní "ksicht" (a nekombinuje ani postupy z předchozích marvelovek, jako tak činil Whedon v AI, či se neinspiruje podobou komiksových políček jako AII). Podobné pozbytí ambicí spatřuji i na významové rovině, protože se zcela rezignovalo na referování ke skutečnému světu (nežádám nolanovky, stačilo by AI a AII či CA: WS nebo BP). Ono téma střetu etiky a morálky v případě obětí, které jako jediné sjednocuje ty dvě a půl hodiny, je zase natolik doslovné a několikrát zopakované, že ho neshledávám podnětným. Vlastně mi to celé bylo jedno, což krom výše zmíněného bylo dáno i tím, že nelze se snažit o vtahující vyprávění ždímající emoce, přitom publikum distancovat odkazováním se k předchozím dobrodružstvím a zlehčováním situací. Selhání je už v tom, že se pracuje se žánrovými typy jako s psychologicky definovanými jedinci, což někdy trochu funguje (díky vývoji Iron Man), někdy vůbec (posádka Strážců a Thor) - a hlavně jsou tyto typy záminkou k dlouhému fan-servicu, kde jde o jejich střetávání a následné one-linery a cheesy proslovy, za nimiž není kreativita, ale focus groupy. A: IW je produkt, a co hůř, ničím pozoruhodný, přestože je tak z nějakého důvodu - nejspíš díky dostání fanouškovským požadavkům - přijímán. (29.04.2018) (menej) (viac)