Avengers: Nekonečná vojna

“Mother f...!” Po třetí to samé, akorát delší, větší, s více postavama (vlastně se všema) a hlavně nejlepším záporákem a zajímavým zakončením. Tak jako žádná Marvelovka, ani tento kolos nedokázal udržet moji pozornost non-stop (občas jsem odskočil myšlenkama tam a tam), nicméně z Avengerů mě bavil nejvíc. Jiskřením mezi vážnou partou a Strážci (kteří jsou mnohem lepší jako spestření, než jako tahouni), větším prostorem pro zvážnělého Thora (kterého infantilní komedie Ragnarok mě nepotěšila), a různorodostí a početností herecké party, se kterou vám je prostě fajn. 10 let si udržet takovouhle řemeslnou profesionalitu a schopnost neustále zvyšovat spokojenost a nadšení fanoušků je obdivuhodné. Marvel je fenomén, smekám. (26.04.2018)

Jaká kritéria by měl podle mě film splňovat, abych jej mohl s klidem označit za dokonalý? Především by měl být fungujícím slepencem strhujícího napětí, hutného dramatu, humorných (netrapných) scén, velkolepé akce, a měl by dokázat probudit alespoň nějaké emoce. Jo, a sem tam šmakózní cheesy momenty. To vše navíc okořeněné poutavým nosným příběhem se zajímavými postavami, které divákovi nejsou úplně volné a soucití s nimi. Všechno tohle z mého pohledu noví Avengers mají. Plus se vytáhli s vážně skvěle napsaným záporákem, kterému jsem ke konci SKORO až zahanbeně fandil - deset let po boku oblíbených comicsových postav navzdory. Nedokážu Russoovým vyjádřit dostatečnou pochvalu, ani vypsat odpovídající slova díků za to, jak pečlivě nakonec tohle marvelovské soukolí promazali, tj. aby po dekádě 18-ti filmů vše v Infinity War šlapalo tak hladce, jak jsem toho právě byl svědkem. Ukočírovat tak monstrózní množství postav a dějových linií, to se vážně jen tak nevidí. P.S. Pořád se rozhoduju, jestli je dobře anebo špatně, že teď může dvojka pokračovat cca tak na 69 000 084 způsobů. P.P.S. I deset dní po premiéře jsem se (úff!) vyhnul plno spoilerům, překvapení v sále neznala mezí. Nekompromisní finále uzemnilo jakbysmet. Chci jít na pivo a kecat o tom do rána. (04.05.2018)

Aź na nějaké drobnější ozvláštnění je to pořád ta stejná vesmírna soap opera od Marvelu. Tím ozvláštněním je extrémní množství hlavních postav, což je zajímavý tah na jistotu, protože je jasné, že si každý přijde na své, jelikož snad kromě absence Hawkeye bude míž každý na plátně svého oblíbence. Další pozitivní věcí je Josh Brolin, jehož renderování digitálního xichtu a hlasu zprostředkuje víc emocí, než většina normálních postav dohromady. Herec který má výhodu, že nemusí nic moc dělat, prostě stačí když se dívá a sem tam něco povídá - takové má charizma. Poslední dobrou věcí je dramatické zvážnění postav cpt. Ameriky a Starka - oba dobrým směrem. To negativní je pak pořád stejné. Opět zničení světa (a relativně solidní motivace to nijak neomluví), digitální příšerky, nenápadité těžkotonážní akční scény, patos, tápání po neznámých planetách, hledání neznámých věcí u neznámých kovářů a nebýt pár adrenalinovějších momentek typu Thanos vs Hulk, Thanos vs Stark apod. tak to je vyloženě prozívané akční finále s pár cool hláškami, které obvykle obstarají parťáci ze Stražců Galaxie. (03.05.2018)

Mně je fakt líto Russových, kterým po dvou filmech očividně brutálně dochází nápady (kde je pořádné choreo?) a zato přebývá nucený humor á la Ragnarok pro děti a poloretardy, kterým jako by Marvel neustále nechtěně přiznával, že se za tu skoro tříhodinovou rubanici fialového zlobra se slušnou psychologizací a armádou gerojů ve skrytu duše vlastně hrozně stydí. Líto je mi jich hlavně proto, že by si zjevně potřebovali dát dovolenou a nabrat trochu kreativních sil. Infinity War je totiž značně vysilující zážitek, u něhož si neumím představit, jak denně trávili čas přestříháváním třech frustrujícím způsobem vyprázdněných vyčkávaček na příchod jediné psychologicky propracované postavy filmu. Ne že by Thanos nepotřeboval ještě poladit (opravdu jsem s ním nesoucítil a nedojímal se při jeho krušných rozhodnutích v rámci rodinky), pořád ovšem lepší než ten zbývající shluk wannabe-motivů a cameo rolí (u Winter Soldiera či Capa se to ani jinak nazvat nedá), u něhož z logiky věci nelze dosáhnout emocionální odezvy, protože jsem holt nestrávil předchozích 38 hodin u televize a neberu (a odmítám brát) celé MCU jako jeden obří film. Infinity War není žádná velká tragédie. Je to ale film, v němž se přes jeho ambice a rozsáhlý canvas děje vlastně hrozně málo a jenž i přes zamyšlení o ceně života nenabízí pod povrchem nic víc než zamyšlení na úrovni mateřské školky. Nijak zvlášť to tomu filmu nevyčítám, je to prostě velký komiksový event. A protože mě zrovna tenhle typ superhrdinských příběhů nebere ani v papírové podobě, není divu, že mě to ve filmové verzi trápilo úplně stejně. 6/10 P.S.: Baví mě logika Thorovy linie. V Ragnaroku je pointou, že jeho moc vychází z něj samého, nikoli z jeho zbraně. V IW je ale pointou zase zbraň. Tak se proboha rozhodněte! P.P.S.: Fury čekal na povolání vy víte koho až při třetím ohrožení planety? Oukeeeeeej. P.P.S.: Napodruhé už je to v podstatě neukoukatelná polízanice. 4/10 (26.04.2018)

Russoovi si s Infinity War poradili stejně jako s Občanskou válkou - s přehledem kočírují ohromné (až obrovské) množství postav, z nichž každá dostane prostor, humor i emoce dávkují s citem, akce je bombastická, film vůbec na nic nečeká a šlape od začátku do konce... Kdekoho určitě překvapí, jak zdařile vykreslený záporák je Thanos, opravdu se povedl. Rozdělení na dva filmy určitě má smysl - nejen proto, že je co vyprávět, ale hlavně proto, že si po finále vůbec nedovedu představit, co všechno se ve druhém dílu semele a ohromně rád si na to počkám. (25.04.2018)