Avengers: Endgame

Tento žáner nie je zrovna mojou šálkou kávy, no keďže som chcel dobehnúť resty z rebríčka 200 najlepších, najobľúbenejších filmov, musel som siahnuť aj po Avengeroch dvojke. Popravde, jednotke som dal štyri “jagavé”, pričom ani srnka netuší o čom to vôbec bolo, no a toto pokračovanie je pre moju osobu len akýmsi čumením do blba. Kým podaktorí solídne pri písaní recenzií na tento snímok “onanujú”, Ja som to tak nejak pretrpel, i keď jedným dychom musím dodať, že Ja absolútne rozumiem tomu, že si takéto filmy nájdu svojich fanúšikov. Veď asi aj to treba. Nie len tie intelektuálne pičoviny s hlbokou pointou pre premúdrených dementov ako som Ja sám, že? Medzi 3-štyri, možno by sa za posledných 40 minút pýtala aj štvrtá, nakoľko sa konečne naplnili aspoň očakávania vizuálnych orgii, keďže dovtedy to bola len taká nemastná-neslaná zábava pre skromných. Zostávajú posledné 2 filmy. (10.06.2024)

V rámci férovosti jsem dal filmu měsíc, abych ho v klidu přežvýkal, natrávil, strávil a opět vypustil ven v podobě sofistikovaného komentáře. Tedy - vím z toho už úplné hovno. Pocity nemám ani pozitivní, ani negativní, vzpomínám si jen, že tam uhynul kdosi, kdo mi dosti sral, což je vždycky plusko. Záporně bych, pokud si správně vybavuji, hodnotil především délku celé té slátaniny. Ta délka byla dlouhá. Dlouuuuuhá! Dlouuuuuuuuháááááá délka. Dlouhááááááááááááááá! Jo, a zase tam pobíhaly celé tlupy afrických humanistů, vybavených hromovými holemi, oštěpy a tituly z fyziky či nukleární radiochemie. Prostě sci-fi, jak má být. (20.03.2020)

Na pokračování Avengerů jsem se tehdy nechal zlákat do kina, hned poté, co bylo vyhlášeno druhé kolo s extra pěti minutami. Moje prvotní dojmy byly velmi dobré a byl jsem spokojený s tempem jakým se film vyvíjel. Jde o další skvělý počin a bezpochyby se zařadí mezi to nejlepší, co Marvel může nabídnout. Akční scény svým provedením tvoří dominantu tohoto díla a stejně jako předchůdce, i zde je příběh protkaný poměrně silnými scénami plných emocí. Zvolené téma o cestování časem je velice zajímavé, ale jeho kouzlo bohužel tkví v překvapení. To je také jeden z hlavních důvodů, proč úspěch Infinity War nebyl překonán. Jednak druhé shlédnutí není tak uspokojivé a navíc ačkoli je Endgame svým způsobem legendarní, jisté faktory tento film od začátku sráží a pokračování tím pádem nemá žádnou šanci. Zprvu jsem byl nadšený především ze dvou věcí: hlavně, že většina tobsahu traileru se udála již během úvodních 5-ti minut a také to, že Captain Marvel zde neměla moc velkou úlohu. Zničený Thor byl také moc dobrý nápad a finální bitva byla naprosto bezkonkurenční řežbou. Na rozdíl od Infinity War jsou však některé momenty trochu zdlouhavé a vyskytuje se tu celá řada umělých politicky korektních scén. Takové momenty fanouška vyloženě otráví. Samozřejmě mám především na mysli nechvalně známý holčičí ,push uprostřed bitvy, kdy se z ničeho nic objeví všechny slečny a bezpečně dopraví rukavici k cíli. Tuto scénu jsem jako jedinou z bitvy shlédl zcela chladně a na konci obrátil oči vsloup. Samotný Thor už na podruhé také nebyl tak vtipný a rozhodně se mi více líbí jeho silný a nebojácný originál. Kvalitou se sice snímek zařadí mezi mé nejoblíbenější fílmy (cca TOP 30), ale i tak je patrné, že celý příběh hodně ztrácí, když ho divák dobře zná. Proto si myslím, že stačí vidět 1-2x. Ale to hádám ještě ukáže čas. 94% (07.09.2021)

Cítím k tomu podobný respekt jako k fotografii černé díry - stačí si jen představit tu obrovskou snahu a preciznost, co do toho šly. Když se Avengers před bitkou srotí, naprosto jsem chápal, že pro diváka s emocionální účastí v téhle sérii musí jít o jeden z životních zážitků. Kdo chce, aby mu tento film něco dal, tak mu to pravděpodobně dá - a jsem vlastně udivený, že jakkoliv emocionální účast sám necítím, nenudil jsem se s výjimkou poslední třetiny ani okamžik a obecně to uteklo hodně rychle. (24.04.2019)

Kdybych se na to měl dívat jako na samostatný film, pak bych měl výhrady k určité rozvleklosti první (dramatické) třetiny, nedej bože bych mohl zabřednout do časových paradoxů druhé třetiny, nedej bože bych se mohl pohoršovat nad sentimentem třetiny závěrečné. Jenže Avengers jsou kategorie sama pro sebe a vytýkat jim, že nejsou koherentní, nedává příliš smysl. Spojují totiž tolik postav, poloh a dílčích motivů, že jiné řešení než podobně koncipovaná 182 minut trvající katarze mě nenapadá. A pokud začneme Endgame vnímat jako season finále, dává najednou všechno dokonalý smysl. Fokus na klíčové postavy s cílem dát jejich existenci rozhřešení, způsob, jakým jsou do děje vtipně dávkovány prvky nostalgie (Endgame je takový matrix vzpomínek na předchozí filmy) i epický klimax, který má emocionální grády padajícího meteoritu. Za vším je cítit plán, který tak chybí DC. Jednotlivé dílky zapadají do skládačky a jestli chcete jeden příklad, vezměte si Thora. Od Marvelu nečekám převratné myšlenky, formální stimuly nebo psychologickou hloubku. Čekám uspokojení. A jestli se něco po Endgame dostaví, je to pocit příjemné sytosti. Možná to není generační událost ráže Star Wars, ale pořád je to více než důstojné završení hodin zábavy a roků poctivé práce. Jestli nám Nolanův Batman ukázal, že superhrdina musí být člověkem do té míry, že přestává být -super-, Avengers trvají na tom, že lze být obojím zároveň. Je to možná naivní, ale povznášející. (24.04.2019)