Avengers: Endgame

Tento žáner nie je zrovna mojou šálkou kávy, no keďže som chcel dobehnúť resty z rebríčka 200 najlepších, najobľúbenejších filmov, musel som siahnuť aj po Avengeroch dvojke. Popravde, jednotke som dal štyri “jagavé”, pričom ani srnka netuší o čom to vôbec bolo, no a toto pokračovanie je pre moju osobu len akýmsi čumením do blba. Kým podaktorí solídne pri písaní recenzií na tento snímok “onanujú”, Ja som to tak nejak pretrpel, i keď jedným dychom musím dodať, že Ja absolútne rozumiem tomu, že si takéto filmy nájdu svojich fanúšikov. Veď asi aj to treba. Nie len tie intelektuálne pičoviny s hlbokou pointou pre premúdrených dementov ako som Ja sám, že? Medzi 3-štyri, možno by sa za posledných 40 minút pýtala aj štvrtá, nakoľko sa konečne naplnili aspoň očakávania vizuálnych orgii, keďže dovtedy to bola len taká nemastná-neslaná zábava pre skromných. Zostávajú posledné 2 filmy. (10.06.2024)

AVENGERS: ENDGAME jsou ten typ filmového díla, v jehož případě můžete po zbytek života říkat "byl jsem u toho". Mám takových zkušeností pár nastřádáno a beru je s rezervou, ale stejně jsem dneska cítil, že vidím něco mimořádného. Jak z hlediska dějin vyprávění, tak z hlediska dějin práce s kinematografickými fikčními světy a vlastně i na poli samotného vyprávění s velkým množstvím postav. A to mnohem víc než v případě minulého filmu, který byl pohříchu epizodičtější, nesoudržnější a odtažitější. Fascinující pro mě osobně je v ENDGAME nakládání se serialitou. Nejdříve jde o pokračování posledního filmu, pak avengerské série, pak všech paralelně rozvíjených makrosvětů a nakonec celého makroverza. Fascinující je rovněž šíře a organizovanost postupů, jimiž dosahuje navzdory této rozmanitosti značné jednoty: různé žánrové vzorce, různé formy vyprávění, různé modely práce s naším očekáváním a vůbec precizní rytmus celého toho tříhodinového (168 minut bez titulků) kolosu. Ale hlavně, ony tři hodiny mu dávají onu největší devizu: dokáže být při vší velkoleposti nejednou velmi intimní, zastavit se a nechat rozvíjet naopak zcela nevelkolepé okamžiky unikavé každodennosti či vztahů mezi postavami. To funguje i díky tomu, že oproti celé sérii spíše neobvykle klade zejména v první dvou třetinách často důraz spíše na nuancované herectví v delších záběrech než na rychlé střihové výměny, spíše na pohyby kamery a pohyby herců než na návodné nástřihy (což ale platí i pro některé klíčové akční scény). Zejména poslední záběr je pro mě v těchto souvislostech velmi působivý a pro celou povahu ENDGAME vlastně mnohem příznačnější než očekávatelné davové sekvence. Ale nebojte, ani nenaznačuju... a ano, uronil jsem slzu, ba několik. (25.04.2019)

Tři hodiny přepalu, z nějž by fůry momentů mohly posloužit jako vrcholy samostatných filmů. Tady ne - jsme ve finále a celý kolosální univerzum finišuje, takže... VŠECHNO, VŠICHNI A VŠUDE!!!! A... docela jim to funguje. Hlavně proto, že tvůrci prokázali neuvěřitelnej cit pro látku a napěchovali tenhle tříhodinovej maraton množstvím odkazů, citací, vtipných recyklaček a drobných vyvrcholení. Pro mě osobně vůbec netvoří emocionální vrchol libovolný scény něčího skonu - ty mi naopak přišly jako jediný opravdu předvídatelný a bezmála laciný ("souboj" Widow a Hawkeye - to fakt z někoho vydolovalo slzičku?) - nýbrž právě skvělá návaznost a citlivost, s jakou se celý univerzum završuje filmařsky i dějově. On někdo moc dobře věděl, proč je poslední scéna/záběr filmu ten, jakej je, protože právě ten brnká na city zdaleka nejvíc a vkusně celej oblouk uzavírá. Jinak je tu lecos, co se dá čekat, tedy kromě prostoru (tentokrát se objeví opravdu VŠICHNI a znamená to, že leckterá z hlavních postav je na plátně třeba jen pár sekund). Opět se dočkáme něčího megaepickýho nástupu na scénu, opět se dočkáme sitcomovýho humoru a opět se dočkáme několika zvratů i nečekaných charakterových proměn (Thor Lebowski se přetransformoval v sebelítostivýho člena skupiny Amon Amarth a je to přesně tak vtipný i trapný, jak jen můžete čekat). Závěrečná řež dobrá, Avengeráckej soundtrack skvěle vygradovanej a Thanosovo tvář nejednou skvěle reflektuje, jak moc EPIC to všechno je. Takže ve finále je tohle finále dobrý. Některý sólovky mam ale upřímně pořád o dost radši, ať už pro jejich nezávaznou párty divokost (Ragnarok), nebo důraznou fyzičnost a konfliktnost (akce a odvaha rozštěpit tým v třetím Capovi). P.S. Návrat do kin (s reklamním trikem v podobě nových scén) byl silně nedůstojnej.... spíše až trapnej. (08.05.2019)

Vynechala jsem posledních patnáct Marvelovek, abych do kina zašla na uzavření ságy, u které jsem netušila, jak vlastně začala. Čekala jsem mnohé, ne však to, že se u velkolepého finále budu v kině tři hodiny nudit víc než u artového filmu z východní Evropy. Je to asi můj problém, ale spojení humoru a lehkovážnosti na jedné straně a postapokalyptických scenérií, které ve vás mají navodit dojem, že lidstvo bojuje o přežití, na straně druhé na mě nefunguje. Marvel se pokouší o barevný, odlehčený akčňák, který se bude líbit středoškolákům, i o vážnou, charakterovou ságu ve stylu Nolana a nakonec jim nevychází ani jedno. (21.09.2019)

Celý MCU je mi dost u zadku, nebaví mě postavy, styl humoru ani celková průměrnost většiny filmů a za opravdu solidní považuju jen dvojku a trojku Captaina Ameriky od Russoovců. A kdybych mohl lusknutím prstů tenhle vesmír vymazat z filmové historie, asi bych moc neváhal, protože se mi už roky otravně cpe. Tím pádem jsem Endgame nijak neprožíval, dopředu ani v kině, do kterého jsem ani nešel, protože jsem necítil potřebu. Ale ani bych tomu nenasazoval psí hlavu, prostě mě tenhle fenomén míjí a můžu jen závidět těm, kteří si pobrečeli u všech těch citovek, co se tam hážou, nebo slintali u závěrečné digimegabitvy, u které už jsem klimbal. Já si užil hlavně část o cestování časem, kde se zábavně nahlíží a parafrázují výrazné momenty z předchozích filmů jako finále prvních Avengers nebo Capova bitka ve výtahu. (10.08.2019)