Avengers: Endgame

Tento žáner nie je zrovna mojou šálkou kávy, no keďže som chcel dobehnúť resty z rebríčka 200 najlepších, najobľúbenejších filmov, musel som siahnuť aj po Avengeroch dvojke. Popravde, jednotke som dal štyri “jagavé”, pričom ani srnka netuší o čom to vôbec bolo, no a toto pokračovanie je pre moju osobu len akýmsi čumením do blba. Kým podaktorí solídne pri písaní recenzií na tento snímok “onanujú”, Ja som to tak nejak pretrpel, i keď jedným dychom musím dodať, že Ja absolútne rozumiem tomu, že si takéto filmy nájdu svojich fanúšikov. Veď asi aj to treba. Nie len tie intelektuálne pičoviny s hlbokou pointou pre premúdrených dementov ako som Ja sám, že? Medzi 3-štyri, možno by sa za posledných 40 minút pýtala aj štvrtá, nakoľko sa konečne naplnili aspoň očakávania vizuálnych orgii, keďže dovtedy to bola len taká nemastná-neslaná zábava pre skromných. Zostávajú posledné 2 filmy. (10.06.2024)

"Pošlu tě o týden zpět, nechám tě tam hodinu chodit a za deset sekund tě přivolám. Pochopils?" To by pochopil snad každej, kdo občas dostane mail od mývala, nechá sebou projít čas, někdo mu rozmázne Měsíc o ksicht nebo si po ránu odskakuje portálem do vesmíru. Já jsem se teda bavil od vzniku pivního mozolu Thora až do megalomanskýho finále. Ty slzy předtím a potom mě nebavily, ale chápu to, protože Avengeři nechtějí primárně bavit, ale zachraňovat Svět. A to se musí brát vážně. (23.09.2022)

Endgame si zaslouží, když ne přímo obdiv, tak alespoň upřímné uznání za to, že se tvůrcům podařilo navázat na celé dosavadní marvelovské universum čítající přes dvacet filmů tak, že rozvíjí motivy snad z každého jednoho dílčího snímku a přitom jakž takž drží pohromadě. A také za to, že přestože byl dopředu jasný výsledek (tedy že finále Infinity War se zvrátí), cesta k němu dokázala nejednou překvapit. Zdejší hrátky s cestováním čase jsou vážně celkem originálně pojaté. Na druhou stranu, snaha ukázat alespoň na chvíli fakt snad každou postavu, co se v desetileté historii filmového Marvelu objevila na plátně, v mých očích filmu ve výsledku škodí. Pro mě je to prostě příliš přeplácené (a to jak co do počtu postav, tak i motivů, stylů a nálad), nedokázal jsem se na film pořádě soustředit a vžít se do něj. A pokračuje i stálý problém Avengers filmů, tedy absence vlastního ksichtu (což naopak neplatí u Marvel sólovek). Je to pro mě zkrátka esteticky nezajímavé. Mám to tak na 7/10, k nižšímu hodnocení se nakonec přikláním za to, co udělali s Thorem. To už nebyl humor, to bylo čisté trapno. (26.04.2019)

-Divnej? To já si mejluju s mývalem. Až doteď jsem si myslel, že je vycpanej...- Vtipné a smutné, taková antická tragikomedie, kde se nejde pro prdel daleko. Kruh se uzavřel a i přes mírně únavné plácání o životě a ponor do duší hlavních postav jsem si film užíval. Tedy první mrazení mě přepadlo, když se hned zkraje snášela Captain Marvel se svým nákladem na zem. Nu a pak se umíralo a vtipkovalo jak na běžícím pásu, a když se dostavil houmelesák Thor, tak jsem si říkal, tohle už fakt přehnali, ale když se dožadoval dvanáctky, tak jsem mu rozuměl. Nu a pak se chopil kladiva a bylo hned jasné, že zatoužil po blescích a po krvi. A samozřejmě bitva z nevím už kolikátého dílu SW byla skvělá a epická! Jinak radost mi udělaly Tilda Swintonová a Elizabeth Olsenová. A vůbec se to celé moc povedlo a mně nezbývá než vysázet celé souhvězdí. Jen mi trochu neštymovalo, kdo že bude - možný spoiler - příští Cap.....a jako nic proti černochům, na Furyho si už člověk zvykl a Black Panthera je jasný, ovšem Cap? Aby to nedopadlo jako s Human Torchem.... (29.04.2019)

Assemble. Zdrcující začátek, hromada ikonických momentů, u kterých se sálem šíří nevěřícný šepot mísený s ohlušujícím tichem, tři filmy v jednom, nejlepší herecké výkony za celých jedenáct let (Downey, Renner) i fenomenální závěr popírající i ta nejodvážnější očekávání. Tři hodiny jsou svým způsobem málo, protože slávy je v nich tak plno, že si ještě pár dní po projekci teprve zpětně vybavuji fascinující scény, které zůstaly v prvním vjemu opatrně přikryté. Jednoznačný film roku a co se týče popkulturního dosahu také zasloužená, nepopiratelná, extrémně dojemná a právě díky intimitě jednotlivých interakcí neopakovatelná událost dekády. (24.04.2019)