Naša malá sestra

Krásný film s poměrně jednoduchým příběhem, jež sází především na vykreslení jednotlivých postav a realistický náhled do jejich života. Jsem moc rád, že ještě dnes někdo umí tvořit filmy, které nejsou plné megalomanských akčních sekvencí, supermoderních digitálních efektů či provokativních sexuálních scén, a přitom dokážou i při dvouhodinové stopáži člověka zaujmout pouhým svým vyprávěním a přirozeností hlavních postav. Přesně takovým snímkem je „Umimachi diary“ – příběh tří sester, které žijí bez rodičů odkázány samy na sebe a přijmou mezi sebe ještě svou čtvrtou (nevlastní) sestru. Můžeme sledovat jejich radosti i starosti, poznávat jejich pohnuté osudy a velmi odlišné povahy, které by mohly ve vteřině rozbít tu jejich křehkou symbiózu. To se ale naštěstí nestane, a to díky faktoru, jímž je doslova protkán celý snímek, a který ve mně zanechal moc hezký pocit při odchodu z kina. A co že to bylo? Inu, i přes veškeré strasti okolo nás vězte, že ze světa ještě nezmizela obyčejná radost ze života a hlavně lidská laskavost. (24.05.2016)

Před lety na mě Koreedův film Daremo shiranai udělal obrovský dojem a zřejmě i proto jsem od Umimachi diary očekávala hodně. A má očekávání naštěstí zklamána nebyla. Koreeda má velký cit pro atmosféru a tenhle film se mu režisérsky i scénáristicky moc povedl. Ne každému může sednout tento typ pozvolného filmu ze života, který nestojí ani tak na nějakém příběhu s daným začátkem a koncem, jako spíš na pochopení jednotlivých postav a jejich vztahů a na prožití několika prchavých chvil s nimi. Je to krásný náhled do japonského života jedné rodiny, který si člověk užije ještě o to víc, pokud se trochu vyzná v japonské kultuře. Už ty samotné rybičky "širasu" mi dokázaly vykouzlit úsměv na rtech, když jsem si vzpomněla, jak jsem si je kolikrát dávala v Japonsku s rýží a jak mi je chystala na snídani maminka mé japonské kamarádky. ~(4,3★)~ (23.05.2016)

Za mňa ešte vydarenejšia civilná dráma ako Zlodeji a tá bola, opäť za mňa, vydarenejšia než Po búrke. V Našej malej sestre funguje všetko presne tak ako má, všetko je presne na tom mieste a v čase, kde a kedy to aj má byť vsadené a napriek tomu to nepôsobí ako stopercentný dramaturgický konštrukt, ale ako spomínaná civilná dráma, navyše plná autentického prežívania. No a osobne som tam konflikty, zápletku a dokonca aj (minimalistický) dej zaregistroval a tak trochu nechápem, prečo značná časť publika nie. Ak silou mocou hľadať nejaký nedostatok, tak tretia sestra dostala najmenší priestor a nie je vysvetlené prečo. Z výsledného zážitku to ale nič neuberá. (22.01.2024)

Nadprůměrně milý film, velmi pozitivní, plný krásných úsměvů, velmi sympatických osob a dokonale podbarven nádhernou hudbou. Excelentně zrežírovaný, otevírající spoustu témat. Rodinných, sociálních i společenských. Vše v jedinečném japonském stylu. Japonské obřady, stolování, úcta, morálka i spravedlivá zášť. Z dálného východu k nám přichází další silně inspirativní "návod na život". (28.10.2017)

Film jemný a poklidný jako japonská miniatura. Příběh se rozvíjí téměř nepozorovaně, velmi volným tempem, aby se z něj nakonec složil docela zajímavý a poměrně originální pohled na sílu rodinných a rodových vazeb, jež jsou s to překročit i takové překážky, jako že se rozvinou mezi lidmi, kteří své předky vzájemně ani nepoznali. (27.08.2017)