Nelly a pan Arnaud

Toto bola taká milá konverzačka, pri ktorej sa človek započúva do prívetivých a ľudských dialogov, pri ktorých má prijemne mrazilo. Ale idem od začiatku. Najprv je tu zoznámenie krásnej a očarujúcej mladej Nelly s trocha ustaraným a smutným starým pánom. A tak sa títo dvaja spoznali, on jej podal pomocnú ruku a ona ju prijala. Je to cele tak krásne jednoducho vyrozprávané, že ako keby som nepozeral film z hercami, ale nejaký reálny dokument. Celkom som neprišiel na to, že o aký vzťah sa medzi nimi jednalo. Lebo jedna scéna, kde Nelly spí a starý pán, si sadne a bez čo i len nejakého náznaku túžby, ju len sleduje a keď sa Nelly precitne, žiadny stres či hnev z jej strany, ale len krásna oddanosť a hlavne dôvera. A práve o tu dôveru v tomto filme ide predovšetkým. Samozrejme Nelly bola rada, že sa o ňu niekto zaujíma a nič od nej nevyžaduje a ona mu dáva pravú spoločnosť do pochmúrnych bežných dní a on jej zas dáva útočisko, aby si mohla svoj život dať do poriadku. Ich bežne rozhovory v kaviarni boli nádherne a to snímanie kamery, keď v jednom zábere sa objavila Nelly dvakrát, keďže išlo o ňu a o odraz jej v zrkadle. Hovoril som si, že čo sú tam dve podobne vedľa seba herečky? A až potom som si uvedomil, že to je prenádherná hra kameramana i režiséra.  Michel Serrault hrá štandardne, lebo u neho som už zažil viaceré blaživejšie postavy, ale tu sa musí držať skrátka a byt nielen kultivovaný, ale i na urovni. Takže celu pozornosť si na seba strhla Emmanuelle Béart, lebo jej postava bola sčasti smutná, sčasti priateľská a zahrala to tak precítene, že vo veľa momentoch si myslím, že to nehrala , ale žila. Ale všetci herci sa k postavám hodili a nebolo tu postavy, ktorá by bola zbytočná. Aj keď sa jedna o časté dialógové či debatne momenty, vobec film nenudí. Je krásne pútavý, pôvabný i záživný. Silné 4*, ale určite si tento film ešte budem chcieť minimálne raz pozrieť, či som mu celkom nekrivdil s tým hodnotením a potom sa uvidí. (21.02.2023)

Veškerá síla tohoto filmu tkví ve dvojce Serrault a Béart. Ten jejich vztah neměl obdoby a celé se to točilo ohledně toho, jak šarmantně se oba k sobě chovají. Od toho se odvíjí i veškeré pozitivní nálady a pocity, který tento film přináší. Hra očima je tady dost zřejmá. Poctivá Francie, u mě ale s problémem, že jsem se nedokázal přenést přes tu filmově až moc poklidnou atmosféru. (13.04.2014)

V krátké době je to už druhý snímek od Claude Sauteta, který jsem měl možnost vidět, a mám pocit, že ode mě pan Sautet dostane přezdívku Uspávač hadů. Připadám si jako někdo, kdo jde na návštěvu, klepe a vůbec mu neotevřou. Ten film se mnou nekomunikoval a nijak jsem do něj vůbec nebyl schopný proniknout. Můžu mluvit o půvabech Emmanuelle Béart, o zralém herectví Michela Serraulta, ale o filmu vlastně nemám co sdělit. Byl mi naprosto ukradený, stejně jako jeho postavy, jejich dialogy a veškeré dění na obrazovce. Po pár desítkách minut jsem začal z nudy pročítat staré noviny pohozené na stole a zoufale hledal, co by mě vytrhlo z letargie. Ten film není žádný brak, není mizerně natočený, je pro mě jen zoufale nezajímavý. Celkový dojem: 25 %. (21.08.2014)

V jednoduchosti je krása a tento film je krásný hned ve dvojím provedení. Když má tvůrce cit pro film, dokáže i z jednoduchého, místy banálního příběhu vykouzlit oslňující podívanou stojící výhradně na silném herectví a funkčních dialozích (viděno v českém dabingu). Poutavost některých scén byla neodolatelná, např. když sledujete rozhovor Arnauda s Nelly. V hlavním záběru je on a ji divák může sledovat v odlesku zrcadel, krásná hra pohledů a očí. Ovšem hlavní jednoduchou krásou tohoto snímku je Nelly v podání neuvěřitelné Emmanuelle Béartové, naprosto neodolatelná ženskost v každém detailu. Velká část francouzských hereček jsou nádherné ženy, ale Emmanuelle, ač hrála "šedou myšku" zcela obyčejnou ženu, je svou jemnou ženskostí někde úplně jinde, pro mě určitě. "Každý touží po lásce, ale když ji potká, zalekne se. Najednou se jí bojí". Film to není pro každého, jen se zde mluví a všecho tak poklidně plyne. Nikde nic nebouchá, nikdo nesouloží, krev nestříká a nikdo vulgárně nenadává. Kdo tyhle věci ve filmech nepotřebuje, určitě si tento příjemný kousek užije. Na plný počet to asi není, ale jako poděkování, že jsem díky němu objevil Béartovou (a patrně i Sauteta) jdu do plných. (17.04.2014)

Emanuelle Beart v niektorých filmoch pôsobí ako jedna z 10 najkrajších žien sveta, ale Sautetovi maskéri sa rozhodli, že pre jeho film o hodnotách duše a priateľstva z nej urobia klasickú šedú myš. S jej tvárou to tak úplne nejde, takže sa vybláznili na nevkusných svetríkoch. Vo filme sa síce prekvapivo mnoho rozpráva, avšak to podstatné je vyjadrené pohľadmi a mimikou tvárí. Nechcem tvrdiť, že Nelly a pán Arnaud je priemerný film, mne ale v závere chýbal pocit katarzie, alebo aspoň pocit spriaznenosti s postavami a ich rozhodnutiami, ktoré tento pocit mali vyvolať. Tým nechcem povedať, že sa režisér mal ubrať sentimentálnou cestou a doslovnosťou, vyžaduje však od diváka maximálnu empatiu s postavami. (12.04.2014)