Tobě hrana zvonit nebude

Po všech stránkách hrůzný film, ale nesmírně zajímavý a pozoruhodný dokument své doby. Nám nepamětníkům slouží jako skvělý a autentický referát o tom, jak události roku 1968 chápala KSČ, umožňuje nám nahlédnout na její oficiální „správné“ pojetí těchto událostí. Film je zajímavý ještě tím, že se natáčel v Hradci Králové, což je několikrát velmi dobře poznat. (25.09.2008)

,,Můžete soudit dav? Nepřemýšlí, nemá tvář!" Zvláštní, hodně kontroverzní zážitek (jako film samotný). Kdybych hodnotil "Hranu" čistě jako politický film (nímž bezpochyby je), tak by měl hodně blízko k šílenému odpadu – asi první půlhodina o komunistickém pohledu na Pražské jaro '68 včetně opravdu silných hlášek typu "bez Sovětského svazu nejsme nic" je někdy k uzoufání, jindy nechtěně k smíchu (i když film tím autenticky vykresluje jednu z problematik doby, ve které vznikl). Nicméně jako film ze soudního a právnického prostředí i navzdory kontextu doby oceňuju. Nejdřív mě zaujala pasáž, kdy redaktor zachycující na kameru davovou vraždu je obviňován z toho, že coby přímý svědek patřičně se nesnažil tragedii zabránit, ale místo toho jí natáčel (byť měla i tato zápletka nakonec politické rozuzlení)... připomíná mi to současnost, kdy u podobných incidentů často místo pokusů o zásah či zavolání na patřičné místo lidi vyberou mobil a začnou incident natáčet. Podruhé se mi postupně vcelku začla zamlouvat i zápletka s pevnou soudkyní dělající za každou cenu svou případ, navíc když je tento její cíl konfrontován se vztahem s jejím manželem. Do třetice mě naprosto vtáhla do dění druhá půlka filmu, kdy začal soudní proces. Otázka, jak řešit zločin davu, typický alibismus ze strany obžalovaných či špinavá protekce vinníků ze známostí jednoho ze soudců (Růžek) – to jsou aspekty, díky nimž možno najít v tomhle filmu nadčasovou hodnotu. Jestliže hodnotím film podle osobního přínosu, musím s klidným pocitem říci, že tenhle (byť kontroverzní a propagandistický) film mi určitě měl co přinést a čím upoutat. 55% (04.09.2018)

Uvědomělá prokurátorka jde tvrdě po iniciátorech lynčování bezbranné mladé matky a manželky funkcionáře, který se ty osudné měsíce nedal zviklat kontrarevolucionáři a zůstal neochvějně věren správnému směru. Kromě toho tato bolševička řeší rodinné problémy (manžel je slaboch chodící po bytě v zástěře, dcera je menší rebelkou). Hlavní herecká představitelka Jiřina Petrovická, toho času signatářka petice za udělení trestu smrti zrádkyni Miladě Horákové nám tak filozoficky deklamuje, že: "Člověk pro mě není samostatným ostrovem. Je pro mě součástí obrovského kontinentu. Každá smrt člověka mě tak uměnšuje." Oh, Gosh! Really Funny! pomyslel jsem si. Vše má pod taktovkou Vojtěch Trapl, pro něhož je tato legrácka debutem. Tento chlap je skutečným důkazem, že každý kdo měl v prdeli díru a dostatek bezpáteřnosti mohl v té době točit. Trapl ještě v 50-tých letech, jakožto vedoucí Krátkého filmu stál kupříkladu za propagandistickou zhovadilostí 'Běda tomu skrze něhož přichází pohoršení' o Čihošťském zázraku, v němž jsme se dozvěděli, že za vším stál proradný pámbíčkař, jenž hýbal provázkem s křížem (o tom, že ta rekonstrukce vypadá děsivě nepřesvědčivě a fušersky darmo mluvit). Po srpnu '68 povýšil a chtěl se odvěděčit. Pro diváka nejhorším možným způsobem - režírováním. Režíruje totiž - dají-li se tak nazvat jeho všechny postupy vyučované možná tak v prvním týdnu studia na FAMU - děsně neumětelsky a hrozně. Za všechny příkladu uvedu jeho nejčastěji využívanou metodu flashbacků jako z roku raz dva - přiblížení na detail postavy a následné rozostření, zamlžení. To prosím použije asi pětkrát. Vyprávění mu nic neříká, nemá šajna jak točit (mikrofony v záběru nejsou vyjímkou). Nejhoší jsou jeho pokusy o poetický nádech. Mladá belerína v parku s prostřihy na zručící vodu v potoku a hlavně scéna kdy maminka s chlapečkem kladou věnce na pomník Rudé armády osvoboditelky, načež se rozezní hitovka Svatá válka od Alexandrovců, prokládáno záběrem na rudou růži... Sál explodoval smíchy. Herci toporní a scénář otřesný, jelikož je to zase Traplova práce. Vzpomenuto a rozcupováno je vše související s Pražským jarem - 2000 slov ("Demokracie, to je řád a disciplína, ne chaos, co tohle představuje."), ironické nápisy k prezidentu Svobodovi (u moci byl již Husák) a zejména máničky a jejich uřvaná hudba ("Já je od sebe nepoznám. Vždyť jsou všici stejní. Chlupatí jak vopice!")... Na konci vše dobře dopadne, reakcionáři jsou podchyceni (za vším stojí karirérista Růžek, nebudu vás napínat), křivdy zapomenuty (ožebračený kulak se jde omluvit své žalobkyni) a spory urovnány. Morální vítezství patří Straně a lidu, ale bude ještě trvat, než se ten bordel uklidí. Zdejší výskyt 4* hodnocení od nejmenovaných uživatelů mě udivuje, ne-li šokuje. Buď jsme viděli jiný film nebo se jim paní žalobkyně s věčně zapálenou cigaretou, se kterou chodí snad i spát a svými procházkami po parčíku tuze zalíbila. (LFŠ 2008) (28.07.2008)

Ta první scéna, ve které delikventní mládež zblázněná jarem 1968 ohrožuje nějakou ženu s dítětem, slibovala dost dobrou zábavu, jelikož každá věta co tady padla, to byla perla a dostal mě i ten tramvaják, který absolutně neuměl hrát. Bohužel se v tom filmu objevil už jenom párkrát. Pak se tam objevila soudružka, která se na ni hodila už jenom ksichtem. Chodí někde po parku (což je motiv, který se v tom filmu opakuje) a v hlavě se jí objevují nějaká moudra. Následně začal příběh o tom, jak soudružka hledá pachatele, co tehdy tu ženu napadly a i když to, s odmyšlením všech těch propagandistických scén a hesel (a to se bez toho blbě představuje), nebylo úplně nejhůř vedené, ale stejně mě ten příběh nebavil. Mohl by se ale líbit feministkám, mají zde silnou hlavní ženskou hrdinku, co se nikdy nevzdá, ať se děje co se děje. Nudilo mě to, ale sem tam taky bavilo, takže to na ty 2* nakonec vidím. A za nejhorší československý film bych to rozhodně neoznačil - viděli jste Talíře nad Velkým Malíkovem? ----- Po druhém zhlédnutí mi přijde, že to načrtne témata platná dodnes (davová psychóza i rostoucí tendence takové věci natáčet než pomoct, či nějak zasáhnout (ačkoli ani to není černobílé, ale v tom se teď nebudu pitvat)) a že by to dokonce jako čisté soudní drama mohlo fungovat, ale to by to nesměl točit vrchní soudruch Trapl, který by nedokázal nenatočil propagandu. Takže má vše politické pozadí, možné neutrální postavy jsou nakonec stejně svině (až na pana Kuchaře, který se přiklonil na správnou stranu - a dokonce zničehonic všichni zjistili, že úžasná a neomylná soudružka na něj žádný podraz neudělala!) a vše skončí tak, jako v každé správné agitce. A těch náhodných zvratů v závěru, co díky tomu přišly! Nádherné. Zábava to pro mě místy zase byla, ale zase ne až taková, takže hodnocení nezměním - a taky kvůli tomu, že jsem včera viděl Dvacátý devátý a oproti tomu tenhle film, ačkoli je filmařsky taky docela hloupý, aspoň trochu nějak vypadá a zapůsobí. Jen mě (znovu) zarazilo, kolik je tam zbytečných scén chození soudružky Oliny po parku a "filozofických" myšlenek o tom, že nikdo není ostrov sám pro sebe. Vlastně jsou tam jen dvě, ale zopakují se víckrát, asi abychom tu složitost všichni pochopili. 2* (02.01.2020)

Brilantní!! Ukázka toho, jak nikdy, nikdy, nikdy netočit žádný film. Ale bavila jsem se královsky, to se musí nechat. Hlášky typu: "Úplně jste zapomněli, že mám dneska svátek!!", "Nazývejte mě pouze paní profesorko nebo paní doktorko...", "To víte, lidi jsou zlí, i psa mi otrávili!", "Novinařina je poslání - pravdivě informovat a vždycky být při tom!", no, v podstatě každá druhá replika u mě vyvolala záchvat smíchu. (03.06.2014)