O kuratách a ľuďoch

Doteď jsem si myslel, že sklepácká Kritika Bible je jediná svýho druhu, ale ta pětiminutovka u krbu, kde se Gabriel snaží naučit "základy slušnýho chování" (na Bibli) a kritický myšlení (pokus o diskuzi nad ní) lidi, který svoje konflikty normálně řešej na dvorku mlácením se do hlavy vycpanejma zvířatama nebo kusama nábytku, ta se teda Hřmění směle vyrovná. Jinak vymyslet smysluplnější komentář, než kterej je Ghoulmanův, to už asi ani nejde (včetně postřehu o třech patrech sanatoria jako třech rovinách nietzscheovskýho vědomí) - zakázaný horní patro s domnělym otcem dává bratrům jedinou vyšší hodnotu jejich života, kterej se jinak odehrává výhradně v přízemí - a stejně (nebo ještě víc) zakázanej sklep, kam nesmí už vůbec nikdo, se očividně přímo týká jejich nejnižších rovin. A ten prosluněnej konec snad nejde brát jinak než jako idovskou hyperbolu ve stylu "co by kdyby" (podle komentářů ho ale přesto někdo doslovně chápe a považuje to za pozitivum filmu ilustrující, že "každej život je krásnej", což by mě asi nenapadlo - ale přesně tohle je na filmech tak hezký). Ten film je zajímavej a mě osobně obrovsky bavil - třeba ten nepoměr mezi smečkovsky zvířecim chováním bratrů a častejma jejich filozofickejma úvahama nebo knižní mluvou, a taky samozřejmě ty scény, kdy se tam každou chvíli natvrdo a do prvního bezvědomí mydlej válečkama, kovovejma sudama nebo mrtvou drůbeží. // "Františku, nezlobim se, že jsi bratra bacil labutí velkou, to se může stát každýmu." "Vždyť nemůžu hejbat nohama. -Nic ti neni, to se ti jen v týle zpřetrhaly vazy, to se spraví." "Máte vy vůbec nějaký vzdělání? -Jednou jsme měli osla. Naše vzdělání se neslo v tomhle duchu, dá se říct." (11.02.2019)

Geniální Jensen snad vše, co napíše či zrežíruje je tady minimálně na čtyři hvězdičky. Dokonce mě mé zjištění skutečnosti, že jsem zhlédl sedm filmů podle jeho scénáře a všem udělil pět hvězd přimělo k jeho zařazení mezi top scenáristy. To je však pouze irelevantní omáčka dostatečně nevystihující jeho jedinečnost. Stal se jistotou a nemyslím, že pouze dle mého názoru. V této tragikomedii o jinakosti svoji originalitu opět potvrdil. Bravo, Anders Thomas! (29.09.2015)

Musím říct, že ta závěrečná rodinná scéna s odstupem pár let byla úžasná a hodně se mi líbila, ty první dva hudební motivy v následujících závěrečných titulcích pak také. Za což přihazuji pár procent v hodnocení navíc, ale na víc, než lepší 2 hvězdičky to stejně nevytáhnu. I na tuto úroveň jsem to vytáhl částečně i díky nečekanému vyústění. Nepopírám tomuto filmu originální námět, ale nemohu si pomoct, osobně mě to z větší části minulo jak obsahem, tak podáním. Nenadchly mě moc ani tolik vychvalované výkony údajné herecké elity z Dánska, snad jedině Nikolaj Lie Kaas mi ze zdejší partičky připadal jako schopný v komedii zazářit, částečně ještě David Dencik. Ono kdyby tam bylo nahoře napsáno sci-fi nebo mystery, asi by mi to mnohem více sedělo k tomu, co z celého filmu vzešlo. Já tu komedii moc neviděl ani na hercích, ani v tom vlažném stylu. No snad velmi zvláštní pokus o humor skrze absurdity tu byl, ale proč na mě celý film dýchal tak uspávajícím způsobem? Omlouvám se všem, kterým se to líbilo a výborně se u toho bavili, ale na mě to celé působilo většinou strašně mdle a samotné pokusy o humor až na pár povedených hlášek tak nějak směšno-trapně (akční rvačky před barákem), v lepším případně jenom bizarně, než skutečně vtipně. První moje setkání s panem Jensenem bohužel nedopadlo nelépe a zatím nevím, jestli budu mít chuť i na další... [50%] (26.03.2022)

Anders Thomas Jensen je človek s veľmi bujnou fantáziou. Bizardné postavy a postavičky a ich neobyčajné príbehy. Podobne je tomu aj v tomto filme. Elias, Gabriel, Josef, Gregor a Franz bratia ktorých príbeh by mohol byť kľudne sociálnou drámou či hororom, ale nie je. Je to komédia s jemným dramatickým podtónom, ktorá by v rukách menej zručného autora mohla dopadnúť neslávne. Jensen však tieto témy zvláda s prehľadom. Mohol by točiť aj častejšie! U mňa je to jednoznačných 5 hviezdičiek a tentokrát im ani nemusia pomáhať krásne Davidove oči. (05.09.2015)

Ľudia si často kladú základné otázky: Kto som? Odkiaľ pochádzam? A kam idem (zmysel života)? Hrdinovia tohto geneticky modifikovaného groteskne smutného filmu sa o sebe dozvedia až kruto úprimne veľa. Nie cestou ľahkou a bezbolestnou, no napokon nájdu zmierenie so sebou i svetom okolo. Originálne a napokon i dojemne končiace dobrodružstvo života, ktoré takmer po celý čas vyzeralo, že žiadne východisko ani riešenie nemá.  Poznámka: Filozof, básnik a spisovateľ Egon Bondy v jednej svojej úvahe raz poznamenal, že ľudstvo bude vtedy slobodné, keď si uvedomí, že každý má právo na dôstojné celoživotné zabezpečenie, nech sa rozhodne robiť čokoľvek, čo ho baví. Za predpokladu, že fyzicky a psychicky netýra svojou pasiou iných. Ako príklad spomenul človeka, ktorý sa rozhodne po zvyšok života sa venovať neustálej onanii. Keď ho to baví, nik nemá právo nútiť ho do práce alebo iných spoločensky myseľ a telo zotročujúcich aktivít. Nuž a presne taký je jeden z hrdinov filmu. Neustále si mastí pipíka. Kde to len ide honí si, brat mu  dáva aj autopauzy, keď to na neho príde. Nevyčíta mu to, žije a napokon ho, po vysvetlení toho, kto sme a čo sme, aj necháva žiť. (13.07.2021)