Toto je náš svet

V prvom rade veľké prekvapenie, že Viggo ani zďaleka nevyzeral na to, že mu ťahá na šesťdesiatku. Normálne mi pripomenul highlandera Maťa Ďurindu z Tublatanky. Inak film do polovice celkom v pohode, ale očakával som, že prechod z divočiny do mesta prinesie oveľa väčšie zápletky. Tu nastala stagnácia okolo jedného pohrebu a výchovy detí. Nevyužitý potenciál, ktorý mohol konfrontovať konzumnú spoločnosť s ľahkosťou súladu s prírodou. Nakoniec zvíťazil však konzum, normálne mám pocit, že táto agitka v podstate zapôsobila kontraproduktívne. A vlastne, dobre tak. (07.11.2021)

Captain Fantastic je příjemným filmem. Filmem o tom, že žít jde možná i jinak než jak je naše civilizace zvyklá. A možná by to i fungovalo, kdyby to alternativní žití čas od času nepotřebovalo něco od té konzumní a zvrácené civilizace. Nebudete-li nad filmem moc přemýšlet pak Vám jistě učaruje. Vždyť je tak jiný, je to něco úplně jiného! Leckdo si možná řekne, že by to taky chtěl zažít (ačkoliv kdykoliv může). Jenže to nezažije, protože by to jen chtěl zažít... Po paleolitickém začátku a krátkém úseku lesního bytí kdy se divák seznámí s rodinkou i jejich alternativním způsobem života se z filmu stává čistokrevná road movie. Ty já rád a tak jízda busem z Washingtonu do Nového Mexika doplněná nejednou příjemnou písní či skladbou byla příjemná. Rodinka cestou zažívá různá dobrodružství u nichž lehce začala kolísat věrohodnost celého příběhu. Ve chvilce kdy se film přesune do civilizace už to s ním jde lehce z kopce. Až moc okatě kontrastuje rodinka vychovaná v divočině proti rodinkám z města, vrcholem čehož je prtě papouškující a poté vysvětlující text ústavy USA... Poté jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout co vlastně točí a film kolísá od absurdních momentů k dramatu a pak zase hraje na komediální strunu, takže divák opravdu neví co je záměrem. Vrcholem všeho je americký konec, který to celé dost shodil a byť ne přímo, řekl všem, že žít úplně jinak nakonec vlastně nejde, tak to ani nezkoušejte... Viggo hraje fajn, že mu sluší fousy a špína ve vráskách víme už od The Road :-). Moc mi sedl charismatický Langella coby finančně zajištěný a vážený dědeček (leckdo si jej ještě možná vybaví v bílé admirálské uniformě v Jagu). Děcka byla fajn, mně osobně se nejvíce líbily obě Viggovy veveřice :-). A nevím proč, ale tak nějak jsem měl dojem, že sleduji novodobé Kelly Family, ty také jezdili s listím vpleteným do copánků s busem drnkajíc na kytary... Jak jsem psal výše, tenhle film je příjemný. Některá místa v něm byla dokonce skvělá - třeba to: tak argumentuj, my si tě vyslechneme a když nás přesvědčíš, třeba změníme názor... Celé to ale byla jen taková příjemná pohádka pro dospělé, která se těm, co chodí v batikovaných tričkách a kristuskách určitě vpije hlouběji do duše více než těm ostatním, které si civilizace již zcela podmanila... A kdo ví, třeba po nějakém globálním blackoutu či válce přežijí v tom co zbyde ze světa právě jen ti, co umí ulovit nožem srnu a orientovat se v temné noci podle hvězd... Za sebe dávám tři plechovky jedovaté vody Coca Cola. * * * (04.08.2016)

Vzhľadom na tak málo maximálnych hodnotení dám prednosť emóciám pred racionalitou a ohodnotím plným počtom. Logické nedostatky plynú zo samotného námetu, ale nakoniec je dôležitá samotná scéna v supermarkete a jej vyznenie, než premýšľanie nad tým, kedy začne prípad riešiť polícia, čo sa týka aj iných scén filmu. Ono ani záver nie je "absolútny", život je tiež iba sled zážitkov s neustálymi zmenami, všetko je skrátka otvorené, ako aj interpretácia, akú si divák v hlave sám vytvorí. Je to dojímavé, inteligentné, kvalitne zahrané, neponúka to jednoduché otázky a ani jednoduché odpovede. A možno je to trochu aj mierny indie feelgood gýč, ale prečo kritizovať film, ktorý osvojí diváka srdcom aj rozumom zároveň. (08.10.2023)

Americká nezávislá road movie, která jde proti světovému systému, ve kterém každý z nás žije a jakž takž funguje. Vypráví totiž příběh o rodince, která si říká trockiáni, a která si koupila kus pozemku v nějakém kanadském pralese. Tam si postavili dvě dřevostavby a spokojeně si tam žijí, vzdělávají se a celkově jsou hodně proaktivní. No a jak na mě film nastoupil dost brutální scénou (lovem), tak následně poměrně příjemně zmírnil. Celou dobu ale film konfrontuje svět rodinky (táta a šest dětí) uprostřed hor, lesů a řek s tím naším a vysvětluje, jak moc se od přírody vzdalujeme. Přitom z ní jsme právě vzešli. Takže úplně přesně jsem chápal záměr režiséra, který například na dvou konzumních dětech ukázal, jak se dneska ostatní děti baví a vzdělávají. Počítačové hry, násilí a telefony. Přitom o světě neví ani po půl palec. Čímž nedávám za pravdu Viggovi, který sice předvedl nadpozemský výkon, ale také si vyzkoušel jiný, naprosto opačný extrém. Ve filmu je tak úplně všechno. Výborná kamera, prostředí, hudba, herecké výkony všech…vlastně ani nevím, proč jsem nedal plný počet. Možná proto, že v té přírodě to jejich obydlí a způsob života bylo až moc zidealizované. Vypadalo to tam totiž líp jak v kdejaké české chatě. Na závěr děkuji tvůrcům Scope100 a Aerofilms za to, že jsem film mohl v Biu Oko vidět. Díky. (07.06.2016)

Za mých časů bývala Addamsova rodina komedie. Cynismus ale stranou, protože tohle je natolik zvrácený midcult, že je třeba vyjmenovat několik jeho zkázonosných aspektů. Primární je to strašlivé pokrytectví, v jehož jméně se film tváří jako anti-mainstreamová alternativa, ale využívá prakticky veškerých prostředků na to, aby oslovil to nejširší obecenstvo včetně toho nejposlednějšího ňoumy vzádu v sálu, pro kterého je jinak většina snímků ze Sundance feťácká nuda o ničem. Film si totiž pečlivě hlídá délku jednotlivých scén, aby náhodou nezačal nudit, několikrát demonstruje glorifikovanou odlišnost cashovic rodiny skrze jídlo, permanentně rve jako důkazy nadřazenosti do popředí přechytračelé děti a co je hlavní, neumožňuje protagonistovi vnímat své pochyby od nikoho jiného než od něj samotného. Tenhle diskutabilní aspekt však není nikdy zúročený vůči němu kriticky, ale pouze melodramaticky. Vnímat jej jako nebezpečného, idealistického blázna, který si přese vše zaslouží svou pracovitostí a přesvědčením naše uznání, a tedy vyvolává provokující ambivalenci, nelze, protože přes polovinu stopáže plní roli mesiáše a film mu dává za pravdu, protože mu do cesty vkládá pouze takové překážky, na kterých může demonstrovat svou pravdu. A to až do takové míry, že v důsledku izolace traumatická zkušenost s první láskou jeho osmnáctiletého syna je provedena jako humorná roztomilá scénka, jedna z mnoha barev jejich nespoutané jízdy Amerikou. Zdánlivě zajímavý koncept post-hippie komuny v reakci na konzumní společnost je tak rozmělněn na břečku témat, o kterých si budou povídat maminy nad regálem s fair trade potravinami s přivinutým dítětem na prsou a třemi kreditkami ve vyšívané tašce s peruánskými motivy. (01.11.2016)