Bitka o Sevastopoľ

„PŘÍSAHÁM, ŽE SE V BOJI PROTI NEPŘÍTELI NEBUDU ŠETŘIT. A ŽE S TOUTO PUŠKOU ZABIJI STO FAŠISTŮ!“… /// Lady smrt. Bystrá, vzdělaná a krásná žena, kterou válka přistihla připravenou… Životopis nejlepší sovětský snajperky, měl bejt rozhodně zpracovanej líp. Dívat se na to dá, to ne že ne. Ale je tady hodně rušivejch elementů. Třeba ty pasáže plný divnýho CGI. Taky takový to ženský plkání a melodramatický scény, který mně zavíraj víka (musíš něco vydržet! Jsou to ženský memoáry! Ty vole, to není ženská, to je sovětskej voják!). Když si přečtu, co Ljudmila všechno dokázala, tak ten příběh z toho vystihuje jenom zlomek. A láska – to tady měl bejt nepodstatnej element. Všechno je bohužel jinak. A tak holky vyražte na válečnej film. Třeba v něm narazíte na nějakýho chlapa. (Vod krve.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Chcu poznat jednu z velkých osobností Velký vlastenecký války. 3.) Thx za titule „tompson“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ne (24.06.2015)

"Přezrálé šípky, rudé až k zalknutí ... jen muška přesná tvé srdce zastaví. Válečné maso, v kotlíku smrduté ... zpocené nohy a duše obuté. Človíčci fašisti, svinutí jak zmije ... jablůňka v pláni kořeny ryje. Jen vodky stakana na duši... a doufat? To se nesluší. Nechej svou dírečku spát, na terči, snajperko nadržená ... volá tě válka a stát. A v tobě žena." Autor Pavel Pavlovič Dabltarasov, volný překlad Omnibus. A vůbec... prachsprostí civilisti by neměli natáčet ani komentovat (sic!) válečné filmy. To můžou jen настоящие убийцы. Například ani já (byť už jsem se jednou chystal) jsem nikdy žádného člověka nezabil. Nevím, jestli je to dobře. Ale ve skutečné válce bych se to snad dozvěděl. Něco o hebké smrti, o lásce, o sobě ... Pokud bych to ovšem stihnul. Což se asi nedá. (27.10.2019)

Palec nahoru za snahu zfilmovat film o sovetske legendarni odstrelovacce Pavlicenkovove, ktera stacila zlikvidovat 309 nemeckych a rumunskych vojaku. Spousta valecnych scen je skutecne povedenych, namet je velmi zajimavy, Julija Peresild v roli Ljudmily je atraktivni mozna az moc... Film chtel toho ukazat strasne hodne a myslim, ze to bylo kontraproduktivni. Hodne mi vadil strih a velke zklamani je pro me soundtrack. Film ma proste jak hodne pozitiv, tak i negativ a zustanu tedy u prumerneho hodnoceni. (09.06.2015)

Nejdřív ze všeho si dovolím odcitovat nesmrtelný kamarádův popis (knižní) Aryi Stark: "problém s Aryou je v tom, že začala uznávat pouze svoji vlastní sílu, o které má navíc poněkud přehnané představy. Její žebříček hodnot se zredukoval na prosazovaní vlastních zájmů, a každého, kdo jí jen trochu nevyhovuje, považuje hned za nepřítele. Vzhledem k okolnostem, jejímu věku a nátuře se není čemu divit, ale nijak odvázaný z ní nejsem." Ten se dá prakticky bez jakýchkoli modifikací použít na všechny jakože silné válečnice, které nám spisovatelé a scénáristé přinášejí. A týká se to i této filmové Ljudmily. Nevím, jaká byla Pavličenková doopravdy jako člověk, ale taková, jakou mi ji představil film, spadá do téhle škatule ne proto, že by ji tak zformovala válka, ale tyhle rysy jí scénář vnukl od předválečných let (no, možná na tom měl podíl tatík z NKVD) a nějakou proměnou projde až tak v poslední čtvrtině, kde se začne chovat konečně trochu jako člověk (přičemž beru teď děj chronologicky, takže scény z USA počítám do toho konce). Jinými slovy, opět jsem se nedočkal ženské postavy "silné" dle současných měřítek, která by zároveň v určité míře nepůsobila jako hovado sociální interakce s okolím. Zároveň bych rád, aby bylo jasno, že to nikterak neumenšuje obdiv k jejím výsledkům, jen jako člověk (nebo tedy postava, je to film) mi stále přišla úctyhodnější její kamarádka, která není srab jen proto, že životy neukončuje, ale zachraňuje. Prožívá přitom stejnou hrůzu okolo, a dokáže zůstat člověkem. Pokud jde o film, jeho úroveň je kolísavá, několik scén je velice působivých a dobře napsaných, ať už se odehrají na frontě nebo v zázemí. Z těch bojových nálet na lodní konvoj, první boj a celkem zajímavé nápady ve sniperské škole (i když mi jeden moment okamžitě asocioval monty pythonovské How Not To Be seen), z těch mimo je nejsilnější smutný konec kamarádčina zasnoubení a americká scéna s "milodary" (tam se mi reakce Pavličenkové velmi líbila). Jako celek je film mírný nadprůměr, i když stále platí, že předností ruských (nebo rusko-něco) válečných filmů je taková špinavost a nekašírovanost oproti zářivé uhlazenosti. (14.05.2016)

Taková ta válečnická klasika, tentokrát zdůrazněna motivace hrdinky, aneb zabiju vás všechny vy svině (teda- alespoň dokud se neunavím). Obávám se, že potrvá tak dvě, tři generace, než Ukrajinci a Rusové budou ochotni něco takového natočit společně. Spíše se dočkáme dílek jako ,Bitva o letiště, aneb přišli a zase odešli´ (film od Ukrajinských tvůrců), nebo ,Čurila Plenkovič opět zasahuje, aneb taťka Putin se studené vody nebojí´ (v ruské distribuci to bude mít asi jiný název) (19.08.2022)