Sedem statočných

Na dnešní dobu důstojný a umírněný remake nesmrtelné klasiky, který je větší, hlučnější a národnostně barvitější, rozuměj politicky korektní tak, jak se to dnes sluší a patří v každém druhém velkém filmu.Washington to táhne tím že chodí, kouká a sem tam prohodí moudro, Pratt to táhne tím že hláškuje a Donofrio hraje medvěda. Zbytek je defacto komparz, což třeba u Hawka zamrzí. Nutno podotknout, že zajímavě vypadá i zpracování, které je samozřejmě špičkové, ale celkem zvláštní je mix klasických, až absurdních pistolnických scén, kdy klaďasové střílejí na všechny směry a padouši padají jako hrušky a skvěle nasnímaných soubojů převážně s lukem, noži apod. Kdyby to bylo R a ještě víc podojené o hlášky, bylo by to na dnešní dobu přesně to co všichni chtějí. Fuqua měl ale příliš velký respekt vůči předloze a to je v jeho podání dobře i špatně zároveň. (23.09.2016)

Je to hodně chromá pětka, ale mám pro ni dva důvody. Aniž bych se chtěl nějak více zamýšlet na faktem, že mluvíme o remaku kované klasiky, nelze bez čistého hejtu neuznat, že to je remake zdařilý, a to samo o sobé v dněšní dobé sračkoidních remaků znamená docela dost. Druhým důvodem je to, že holt nějaký čistokrevný (=béčkový) akčňák v topce mít musím, přičemž za tento se stydět nebudu muset. Objektivně je to sedm bez tří za čtyři. 85% Jako update po pád týdench snižuju přece jen na čtyři. Přidal jsem jinde. (11.12.2016)

Fuqua prekvapil - neni to uplna sracka. Pribeh je tedy pitomy jak jen to jde, scenar zoufaly, postavy jednorozmerne figurky, primitivni patos boli u srdicka, a vubec, puvodnim Sedmi statecnym to nesaha ani po kotniky. ALE - to az tak zasadne nevadi, protoze po kratsim uvodu se tady vetsinu stopaze proste jenom strili. Umre hrozne moc lidi. Vybuchne vsechno. A ja mam pro efektni destrukci slabost, navic na akci toho Fuqua moc nezkazi, neni nad cim premyslet kdyz kolem letaji kulky. Film typu "videt a zapomenout" to tedy samozrejme je, ale mohlo to byt jeste mnohem horsi. 6/10 (05.10.2016)

Název dělá filmu spíše medvědí službu než co jiného. Jmenovat se to třeba „Rychlí a střelhbití" tak by to jistě řada diváků skousla o poznání lépe a bez onoho nevyhnutelného (ať již většího či menšího) zklamání, že se duo absolutních klasik stříbrného plátna, co přežily a přežijí desetiletí, předělává formou efekt(iv)ní oddechovky na jedno použití, po které za pár (tý)dnů neštěkne ani pes. Na druhou stranu je tu ovšem ten nezanedbatelný fakt, že jakkoli je to westernové béčko na jedno podívání, tak je to až překvapivě zábavné a řádně rozmáchlé westernové béčko na jedno podívání, které se nebojí využít plátna „v plné palbě" i "k plné palbě". Čili sice spotřební a zbytečné, ale nikoli špatné. A v ryze žánrových momentech (gradovaná tenze před první velkou přestřelkou apod.) to umí i řádně potěšit, ne že ne. (26.09.2016)

Nechtěl jsem příliš porovnávat s původní verzí Sedmi statečných, v níž se to hemžilo silným charismatem hereckých ikon zvučných jmen jako Yul Brynner, Steve McQueen, Charles Bronson či James Coburn, avšak nešlo to jinak. V prvních minutách nové verze jsem byl relativně spokojený a užíval si občasných odkazů na Sturgesův počin, z nichž mnohé prakticky kopírují kultovní western z 60. let. Nemohu si pomoct, ale zatímco v Sedmi statečných od Johna Sturgese má každá scéna své místo a svoji velkou výpovědní hodnotu, jež nachází obrovskou podporu v geniální hudební složce a perfektních hereckých výkonech, jež jsou mimo jiné determinovány excelentně napsaným scénářem plným nezapomenutelných dialogů, v novém zpracování mi přišla řada scén zcela zbytečných či rozvláčných. Antoine Fuqua si pro diváky naservíroval řemeslně zvládnutou podívanou, která ovšem nemá zdaleka ten spád a náboj, který učinil z původního filmu legendu. Chybí tu charismatické osobnosti a pamětihodné scény (jako je např. jízda s funebráckým vozem, zkoušení mladého Chica, první setkání s Calverou, či svým pojetím i daleko zábavnější nábor pistolníků do finálního komanda). Dočkáme se tu sice snahy ukázat i něco z minulosti hlavních hrdinů, což v Sturgesově počinu není, ale možná právě proto byla starší verze působivější, neboť dávala větší prostor divácké fantazii o sedmi hlavních pistolnících a jejich předchozím životě. Stačí si porovnat scénu s nožířem z roku 1960 a 2016. Zatímco v Coburnově pojetí je dodnes dechberoucí a správně "chlapská", v nové je pouze zdařilejším místem z celku. Ne, opravdu nechci hanobit snahu o remake klasiky, svým způsobem jsem se na něj těšil, byť se značnými obavami, jež se nakonec naplnily, avšak při sečtení všech kladů a záporů nemohu být s hodnocením vstřícnější. Nejde o špatný western, avšak nese-li název jednoho z nejlepších zástupců tohoto žánru, měl by být o několik levelů výš, než je Fuquův film. Inu, já se u sledování stihl i nudit, což by se v případě party kolem Yula Brynnera nestalo ani po desátém, pche třeba i pětadvacátém zhlédnutí. Stačilo by, kdyby jen zazněla legendární znělka "pa-papa-da, pa-pa-dada-da, pa dá, ta da, dý dááá" a už bych měl sto chutí si Sedm statečných znovu pustit. V případě stejnojmenného filmu z roku 2016 bych si mohl pouze zanotovat výše uvedenou melodii v těch málo scénách, v nichž zazněla a snažila se tak navodit atmosféru nepřekonatelné klasiky staré více než 50 let. (27.12.2016)