Sedem statočných

Od dob, kdy sedm ztepilých bělochů zachraňovalo romskou osadu před olašskými bandity, došlo na Divokém západě k výraznému rasovému překrutu. Teď nám negroboj, ťamanoboj, mexikoboj, komančoboj a tři kovbojové zachraňují árijskou vesnici před hnusným a bezskrupulózním kapitalistou. V této noční poluci Karla Marxe v pastelovém pyžamku sdružených barev Benetonu už chybělo jen pyrotechnické komando muslimobojů a partička cigobojů, která by všem čorovala podkovy a udidla z dopravních prostředků a nosila je do sběrny. Počítám, že s takovou už se Bujon-Helion Lee pomalu připravuje na roli Ježíše a Denzl si záhy zahraje toho Vošingtna, popřípadě Jendu Vejna. Jinak však přeqapivě svižná, zábavná a vcelku důstojná přepatlávka a v kontextu toho, že od Rychlejší než zmrd jsme tu měli jen bandu úmorných psychodeliktických smaženic ze Zhuleného západu, konečně taky aspoň trochu tradiční zápaďák, ač osazený opolidmi. V podstatě jen vykuchali kýčovité ňuňání s cigánskými dětmi, rektorvoucí pomrdávání Bucholze s Končitou a Kalverův gambit, okořenili to pár leteckými záběry a kulantně natočenou akcí a ozdobili nekobylovitým klonem Lórencky bez zpruzeného xichtu, který dokonce i hraje a jen nejiskří s náctiletými bukanýry. (23.10.2016)

To takhle cválal svobodný černoch prérií a liboval si, jaký je ten prezident Lincoln pašák, když nejenže vymanil z otroctví africké negry, ale udělal z nich i důležité úředníky a zákonodárce ještě týž rok. A tak policista Lincoln (jméno si vzal právě po tom prezidentovi), černý jak ebenové dildo, dává se dohromady s vietnamským kuchařem, mexickým rozparovačem, odkopnutým indiánem a ožralým zrzavým Irem, aby po boku ještě dvou zhýralých bělochů čestně ochránili majetek několika ukňouraných bělošských farmářů. Zní to jako vtip: přijde černoch, Mexičan, Vietnamec a indián do Irského baru a... Bohužel to není vtip. Je to sluníčkářská vize, jak by to chodilo na Divokém západě, kdyby se tak sluníčkově kokotilo už tehdy. Já se vlastně divím, že šestým statečným nebyl buzerant a sedmým operovaná trancka. Nakonec ale přece je z toho po čertech pěkná westernová střílečka. Tak sám nevím, jestli se mi to líbilo, nebo ne. Pocity jsou smíšené jako národnosti těch nejlepších kovbojů západu. Velmi to také zachraňuje padouch, pochopitelně běloch, v podání Péti Sarsgaarda, který ty svině prostě umí hrát. Dávám tři hvězdy, jelikož mi nebylo líto ani jediné smrti některého z těch sedmi, zatímco u té starší (pětihvězdičkové) verze s Yulem Brynerem jsem si je všechny pěkně obrečel. (12.12.2016)

|65%| Viděno v kině díky CSFD projekci. Po dlouhé době se mi podařilo dorazit na projekci. Naposled někdy v dubnu na filmu Zlo nikdy nespí. Takže jak se mi film vlastně líbil? No, vzhledem k tomu, že westerny nějak obzvlášť nemusím a originál k tomuto rádoby remaku jsem neviděl, tak se na to dívám nezaujatým a všedním pohledem diváka. Nebylo to špatný, nepohoršilo mě to, dlouhá stopáž mi nevadila, pobavilo to, a přesto jsem cítil, že to mělo mnohem vyšší potenciál. Je to dobrý film, přesto mohl být ale o něco lepší. Největším kladem filmu byla akce, prostředí a hudba. Akce tvoří velké množství přestřelek, které jsou výborně natočeny. Režisér zvládá akci prvotřídně. Prostředí je vhodně pro potřeby snímku zvoleno, krajiny, domky apod. Hudba se rovněž povedla. I to herecké obsazení není špatné. Denzel Washington zvládne snad každou roli, hrál neohroženého profíka a hlavního hrdinu, trochu mi vadilo, jak byl nepřemožitelný, ale co, je to prostě film. Chris Pratt mě zaujal asi nejvíc, hrál slušného sympaťáka. Ostatní v pohodě. Příběh to má primitivně jednoduchý, to mi nepřekáželo. Je velká škoda, že film nebyl pojat trochu vážněji. Tím ovšem nemyslím, že se zde objevovali retardované scény s komediálními prvky. Jen to chtělo trochu nahodit vážnější notu, nějaké napětí a ke konci přidat tíživější atmosféru blížící se finálního boje. Přístupnost PG-13 také nebyl nejlepší nápad. Co se týče přestřelek – tam mi PG-13 nevadila, ale chtělo to přidat drsnější úmrtí, nějakou krev, větší drsnost – to se snad od westernů očekává, ne? Sice nepatřím mezi fanoušky westernu, ale poznám, které prvky tam patří a které ne. Ani bych tento snímek nedefinoval akčním výplachem. Jak už jsem zmiňoval, potenciál to mělo o mnoho větší. Celkově jsem odcházel z kina dobře naladěn. Na jedno shlédnutí to byla oddechová záležitost. Možná, že si to někdy ještě při správné náladě jednou pustím a to výhradně kvůli skvělé akci. (22.09.2016)

Sedm zbytečných. Hudební motiv Denzelova US Marshala ala Goldsmithův Alien byl fajn, ale tím veškerý výčet pozitiv končí. Expozice nájemné sedmičky, při které jen občas od boku vystřelí Pizzolatto, je odfláknutá a o jejich motivacích se příliš nedozvíme (mimochodem, ta Chisolmova se na konci ukáže stejně pragmaticky sobecká jako ta Coburnova v Důvod žít a zemřít), kýčovitý Fuqua z toho dělá Wild West Avengers a tolik opěvovaný finální akční nářez je nepřehledně sestřihaný až chaotický. No a pak je tu etnické rozdělení v čase, které by si zasloužilo hlubší analýzu. V roce 1960 hispánský bandita obtěžuje chudé hispánské vesničany a ti si k obraně najmou bílé pistolníky (Brynnerův Chris byl Cajun). A teď? Bílý kapitalistický arcibídák terorizuje chudé bílé vesničany a ti si k obraně najmou sedmičlennou skupinu s minoritním počtem bílých. Jaká je pravděpodobnost, že bledá trojice ve složení PTSD trpící jižanský zbabělec, na alkoholu závislý falešný hráč a obézní vrah obsadí na deathlistu medailové příčky? Stejně tak zaujme detail, že Bogueova početná banda je na jinak pestrém Divokém západě zcela bílá (až na jednu indiánskou výjimku, která jako ostuda rasy dojde potrestání). Je to další reflexe doby, která degeneruje přehnanou korektností, medvědími službami a falešnými pocity ublíženosti a viny? Docela by mě zajímalo, kam tohle za dalších 56 let dospěje. Teď vím jistě to, že western určený pro mainstreamové publikum je v jednadvacátém století mrtvý jak Calvera.. (22.08.2018)

Fuquovi treba nechať, že je všestranný režisér a nakrúti solídne film akéhokoľvek žánru. Zároveň ale málokedy príde s niečím výnimočným a Sedem statočných nie je výnimkou. Ak by nešlo o túto značku, možno by som ohodnotil aj vyššie, lenže pri finále si hovoríte, prečo vám nie je ľúto obetí a dochádzate k názoru, že scenár si nedal žiadnu prácu s tým, aby ste si k niekomu vybudovali vzťah. Hlavne neporovnávajte s milostnou linkou a vzťahom k miestnemu dieťaťu v Sturgesovom diele, budete sklamaní. Nakoniec sa najviac bojíte o život postavy Haley Bennett, jej takmer-konfrontácia so zlým indiánom dá emocionálne zabrať, zvyšok bohužiaľ nie. Ako modernizáciu látky môžeme vnímať multi-kulti zloženie partičky a fakt, že ich najme žena. Myslím, že to nebol vôbec od veci ťah a možno sa to blížilo viac k dobovej realite, než v (druhom) pôvodnom, avšak o dosť lepšom, filme. V rámci súčasnej westernovej tvorby je to samozrejme top. 70% (03.08.2020)