Dellamorte Dellamore
Dellamorte Dellamore
Dellamorte Dellamore
Cemetery Man
Réžia:
Michele SoaviScenár:
Gianni RomoliKamera:
Mauro MarchettiHudba:
Manuel De SicaHrajú:
Rupert Everett, François Hadji-Lazaro, Anna Falchi, Mickey Knox, Clive Riche, Michele Soavi, Barbara Cupisti, Maddalena Ischiale, Fabiana Formica (viac)Obsahy(1)
Kdo by nechtěl být správcem hřbitova? Květiny, milé vdovy, mír a klid a na to všechno shlíží z kříže Ježíš. Zkrátka idylka. Přesně takový hřbitov spravuje Francesco Dellamorte. Francesco je ale trochu smolař, a možná proto právě na jeho hřbitově mrtví sedm dní po pohřbu znovu ožívají. Samozřejmě se s tímto problémem svěřil příslušným úřadům, ale kdo by věřil hrobaři, který vidí vstávat mrtvé... Francesco má však svůj hřbitov rád a na tento jeho malý defekt si již dávno zvykl. Opravdové problémy začínají, až když na hřbitov vstoupí Ona. Ano, ta, na kterou je muž ochoten čekat třeba celý život... (Holly_Wood)
(viac)Recenzie (196)
"Make a wish. I grant wishes." "I want you to fall in love with me." (oba si připálí z jednoho plamene zapalovače) "But I'm already in love with you. Haven't you noticed?" Italský take na burtonovské hororové komedie, nebo zombie úlety, co točil Peter Jackson, zde hlavní hrdina (zajímavá je teorie, že si to vše jen představuje, protože přesně z tohohle soudku filmů tenhle působí), Francesco Dellamorte, hrobník a jeho pomocník, mentalně slabší Gnaghi musí pochovaná těla coby zombie znovu zabíjet (protože asi týden od pohřbu mrtví obživnou), ale "úřady ta práce navíc nezajímá"... mezitím na scénu přichází femme fatale, vdova po jednom zesnulém, která Francesca magnetizuje a on se do ní zamiluje... a to takovým tím morbidním stylem, kozy ven, rozdáme si to na hrobě tvého může, a proč? Protože ona před ním nic nezatajuje. Pak vdova umírá, ale opakovaně se objevuje jako jiná postava, stejný obličej a hrdina je k ní osudově tažen. Pěkně nasnímané, hřbitovně atmosférické, realitou absurdní, skvělý casting krásných ženských, černý humor a překvapivě kvalitní soundtrack. Tenhle film jsem chtěl vidět dlouho. A nezklamal v žádném ohledu. A opět magický rok '94. ()
...tak jsem si myslel, že si takhle na večer pustim nákou oddychovku. Vybral jsem si Dellamorte Dellamore v domění, že to bude něco jednoduchýho jako je Shaun of Dead, ale to jsem se hodně zmílil. Komedie....trochu, Horror...spíš ne, psycho..rozhodně. Já vlastně ani nevim na co jsem tu hodinu a půl vlastně koukal. Byl to celý sen, skutečnost nebo z obojího trochu. Kdo to může říct... Tenhle film zřejmě asi nebude pro každého. ()
Nemůžu chápat všechno a tenhle film je toho důkazem. Nejde říct, že mě nezaujal. Bylo to naprosto ujetý už od začátku. Ale v průběhu to občas bylo trošku moc "prapodivný" až "umělecký" ... ale taky jsem se zasmál. A mám rád Ruperta Everetta ... takže za 3* :-) ()
Zaujímavá, existenciálne hororová komédia kde správca nejakého talianskeho cintorína so svojim retardovaným pomocníkom po nociach násilne strká späť do rakiev záhrobné existencie čo mu tam ožívajú. Francesco Dellamorte je kyslý, ale švihácky funebrák čo zbalí smútiacu sexicu na svoju vymakanú kostnicu. Keď ju však začnú kostry osahávať upaľuje kade ľahšie. Čo sa nedá prehliadnuť je Kubrickovsky maniakálne vypiplaný vizuál, kde je prakticky každý záber dotiahnutý do stavu dokonalosti. Z tohto pohľadu sa jedná v podstate o rýdze umelecké dielo, plus výživné prestrelovanie hnijúcich hláv strelami Dum-dum ako bonus. Morbídne poetická atmosféra filmu má miestami až nekrofilné tendencie, debilný asistent Gnaghi si napríklad prežije románik s odrezanou hlavou ktorá je rada že ju berie takú aká je. Problematické potom je že film má silno epizodický charakter kde vlastne žiadna scéna nie je nejakým spôsobom zásadná či nosná. S troškou preháňania tak možno povedať že keby sa ľubovoľne zmenilo ich poradie nemalo by to na vývoj deja žiadny vplyv, možno s výnimkou pokecu so smrtkou ktorá Francesca nabáda aby vraždil aj živých ľudí. Z môjho pohľadu je vrcholom scéna likvidácie party nemŕtvych decák z havarovaného autobusu a motorkára s blinkerom miesto oka. Tak ako hrdina postupne stráca nervy aj zdravý rozum, stáva sa film čoraz viac surrealisticky halucinačným bez potreby niečo vysvetľovať. Francesco začína všetkých zabíjať, policajný inšpektor sa z neznámeho dôvodu tvári neznesiteľne natvrdlo a útek z nočnej mory je zdá sa fyzicky nemožný. Čítal som viacero interpretácii, ale myslím že každý si nájde tú svoju. Teda pokiaľ sa na to rovno nevyserie. Každopádne ale treba vidieť, pretože podobne zaujímavo vyšperkovaných kúskov zas tak veľa nie je. ()
Od všech zombie horrorů, co jsem viděl, se tenhle podstatně odlišuje. Už jen tím, že zatímco ve všech ostatních se nákaza rychle rozšiřuje (a lidí ubývá), zde ji hlavní hrdina drží na území hřbitova. Skvělou černohumornou atmosféru ještě prohlubují cynické postřehy a úvahy (až filozofického charakteru) již zmiňovaného hrdiny. Takhle nějak by asi vypadal zombie horror, kdyby ho natočil Albert Camus:) ()
Hudba: Riccardo Biseo, Manuel De Sica ()
hodně zajímavé svým způsobem poetické.. samozřejmě spousta věcí by mohla být daleko lepších, ale už jenom ten styl promlouvaní/komentování hlavní postavou(jakoby detektiv) mě hrozně uchvátil, díky tomu tedy hrobník působí jako osamělí šerif se svým prazvláštním pomocníkem, který si hodlá na svém hřbitově udělat sakra pořádek! ()
ZVRACENOST,která si hraje na humor! Jsem v šoku, takovou slátaninu nesmyslů a nelogických situacích jsem snad ještě v životě neviděl. Připadá mi to spíše jako nepodařený film ze 70 či 80 let! A přitom vznikl v 94 roce! V poslední době mám neuvěřitelnou smůlu na filmy! Proto jsem se rozhodl pro tento film (s vysokým hodnocením)! A co jsem viděl? Že v roce 94 byly umělé kozy nejspíše hit! 1% ()
Hororové komedie nemám příliš v oblibě. Obvykle se u toho člověk ani nebojí, ani nenasměje. Jsem ráda, že existují nenápadné výjimky, jako v případě Dellamorte. ()
Geniální nihilistická černočerná komedie. Klenot. :-) ()
Místy hodně ujetá zombie vyvražďovačka s trochou poezie, která místy hodně útočí za hranice běžného vkusu. Na odreagování od mainstreamových zombie hororů se spoustou výbuchů a litrů krve a superkladnými hrdiny. Přesto ale místy filmu silně chybí dynamika a to efekt dost otupuje. Proto jen 2 bodíky. ()
a půl.Nevím proč tu každý řeší,že to nepochopil.Nebylo to prostě jen nádherně ulítlé?Božský Everett! ()
Asi nejlepší Soaviho film. Rozhodně stojí za více shlédnutí. ()
Ehmmmm….cooooo? Asi sem to teda totálně nepobrala, jaxe tak dívám tady na to hodnocení. Já ani nedokážu popsat, co to vlastně bylo. Horor určitě ne. Horor to mohl být tak maximálně pro chlapy, kteří se bojí o svý nádobíčko, ale vzhledem k tomu, že já vlastním mušličku, mě to moc nevyděsilo :-D Ze začátku se to jeví jako béčkovej film z osmdesátek…i kozenky (a pěkný) se tu několikrát objeví. Mou domněnku by potvrzovaly i ty blbě vyvedený masky a zvláštní chování zombíků, kteří nejenže mluví a přemýšlí, lezou po žebříku, ale dokonce jezdí na motorce. Mluvící, „chodící“, lítací, líbající a kousací hlava, která si chce vzít největšího pablba v okolí…tak to už přecházíme do komedie, což by zase potvrzovaly i dialogy typu….“Jen přes mou mrtvolu! – Dobře, to můžeme hned zařídit.“ či „Máte být dobrý příklad ostatním. Tak se vraťte do rakve.“ Morbidní komiku vidím i ve využití mrtvé dcery zrovna před volbami či (zde doslova) láska až za hrob blondýnky, která je tak zamilovaná, že se nechá svým vyvoleným skoro sežrat. Mě osobně se teda hodně líbila šukačka na hřbitově a ráda si to jednou vyzkouším taky (teda jen doufám, že vyvrcholení bude jiný než ve filmu, hehe). V druhé půlce se pak ale začne dít zase něco jinýho, což jaxi nevím jak chápat. Halucinace? … jak jinak popsat nelogické scény, např. v nemocnici a nelogické (nelidské) chování postav. Ono to má mít asi nějaký skrytý chytrý význam…stejně tak jako samotný závěr, ale já ho prostě nevidím. Snad, když zapnu všechny svoje dva mozkový závity, bych nějaký hlubší smysl viděla v tom, že když Dellamorte zabije svou ojetou, pokousanou lásku, zblázní se, začne ji vidět všude a taky se z něj stane vrah, který promlouvá se Smrtí…mno ale dál mi to nějak uniká. Pro mě je to prostě zvláštní podivnost, kterou, kdybych fakt chtěla někam zaškatulkovat, tak řeknu z poloviny černá komedie, která pár dobrých chvilek sice má, ale víc než lepší průměr z toho pro mě neplyne. Rozhodně sem si z toho do kalhot blahem necvrnkla…tak mi to nedalo a koukla sem do „moudré“ knihy a ta mi prozradila, že…“Soaviho snímek Dellamorte Dellamore (ten název mě asi baví ze všeho nejvíc), mnoha cinefily považovaný za poslední velký italský horor, je řemeslně bravurně zvládnutá práce, která obratně propojuje umění s groteskou.“ No taxem akorát zjistila, že evidentně nejsem žádnej cinefil, bo mi uniklo, že to byl velký italský horor a že je to bravurně zvládnutá práce a umění k tomu. Jo tááááák, teď sem si ještě přečetla Shadwellův kometář a už mi svitlo…wauuu...mno, tak tomu říkám pochopit film…řekla bych, že to ledacos vysvětluje…takže mu díky a za to jednu hvězdu přidávám, ale víc ani prdlajs, bo je to stejně podivnost :-D… Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete ()
elegantní zombí gotický odlehčeně absurdní film ()
David Lynch, jen vtipnější.Naprosto geniální film. ()
Místy vtipné. Místy trapné. Místy jsem nechápal. Ta ženská byla kus. Hrobník sympaťák. Tím to končí. ()
Tahle skoro bezdějová bizarnost vypadá jako čistá esence béčkových hororů 80. let (menší podíl gore, nahota, rádoby vtipné scénky, špatný scénář, vše zaobalené ve zmateném příběhu). Soavi neuměl reagovat na dění kolem a bohužel ani nedosahoval kvalit svých vzorů. Update - Ani napodruhé jsem to nedokoukal, takže jdu s hodnocením na nulu. Až tak nesympatického hlavního hrdinu jsem dlouho nikde neviděl... V podstatě nekoukatelné. ()
Nemám slov.. odvar z geniality.. ()
Po shlédnutí této zdánlivé blbosti jsem si musel nechal nějakou dobu na vstřebání toho, co jsem vlastně viděl. I divákovi, který v tom nevidí nic jiného než komedii, musí být minimálně po závěrečné scéně jasné, že pravý příběh asi nebude to, co právě viděl a že poněkud morbidní (a nekrofilní?) komedie o dvou šáhlých hrobnících je asi více nějakým nevysvětlitelným (a snad i existenciálním) dramatem. Což je sice krásné a odhalení si pravý příběh Franca, vraha v kómatu je sladkou tečkou na konci snímku, ale myslím, že stejně tak můžeme ocenit tu komediální stránku věci, ať už jde o cynické poznámky zdánlivého hlavního hrdiny Francesca, vztah Ghanghiho s hlavou mrtvé dívky, časté zjevení samotné smrti, či mnohdy až absurdní zabíjení rozličných zombíků - motorkář, tlupa skautů. Netřeba polemizovat nad tím, zda je lepší vážná, či komediální stránka, tak či onak, kombinací obou dvou lze dosáhnout vskutku lahodného díla, jak nám ostatně Dellamorte Dellamore (mimochodem, naprosto geniální slovní hříčka) dává najevo. ()