Smrť na Níle

Francouz jménem Pollard, v jistých kruzích též znám jako Belgičan Poirot, opět vyšetřuje úkladnou vraždu v prostředku hromadné dopravy. Stavba příběhu není žádným překvapením (seznámení s postavami, jejich konfrontace s budoucí obětí, mord, vyšetřování formou postupného obvinění všech přítomných, další mordy a finále v salónku, kde se všichni sejdou, aby pachatel ze sebe sejmul to břímě a ostatní posbírali brady z podlahy, jak to ten kníratý sedlák, co nespoléhá na štěstí, rozlouskl).. Hvězdně obsazené (Watson Niven skvělý), občas vtipné, uteče to jak voda v Nilu a přinutí diváka řešit tu egyptskou zabíjačku spolu se slovutným Herculem. Ten kdyby byl co k čemu, tak by si vzal na palubu parníku kouzelný zvon soudce Ooky, nechal všechny podezřelé sáhnout a pak se podíval, kdo má čisté ruce. A že by si je lodní topič před tím musel umýt, to vám snad nemusím radit, monsieur.. (28.12.2017)

Pěkné, v autentickém egyptském prostředí, i když poněkud zdlouhavé. Není třeba vytýkat řadu nepravděpodobností, to se u tohoto žánru promíjí. Taktéž český dabing Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského z roku 1999 není nejhorší, ovšem opět nezapře v jistém ohledu ignoranci a soudobou tendenci zhrublosti. Např. nelze pochybovat, že Hercule Poirot by jako katolík nikdy neřekl "sakra", kteréžto slovo je vlastně projevem klení. Toto slovo se zdaleka tak hojně nevyskytuje dokonce ani v socialistickém (komunistickém, ateistickém) dabingu, zato po roce 1989 se díky Poleďnákové a Tišnovskému zabydluje už i v dětských filmech. Ale to jen takové malé odobočení, které se ostatně daleko více týká mnoha jiných titulů... (15.05.2009)

Pro mě příliš dlouhé a oproti předloze bylo ve scénáři provedeno hodně úprav, takže vše mně vše nakonec (navzdory 3 vraždám) vyznělo jaksi příliš romanticky... Vypuštěná jedna část příběhu, redukce postav... Novější, televizní zpracování s Davidem Suchetem, jež sice nemělo tak úchvatné exteriéry, se líbilo mi o dost více, a nejen kvůli hlavnímu představiteli (Ustinov, kterého jinak mám moc ráda, ale jak už píše i Faidra, příliš popisu Poirota nedodpovídá) ale také kvůli pragmatičtějšímu závěru. (16.01.2012)

Inteligentní detektivka šmrncnutá Shakespearovskou tragédií. Mnoho lidí kritizuje pomalý rozjezd a vláčné tempo - já jej naopak považuji za velký klad. Je zde dostatek času pro seznámení s postavami a zároveň pro vykreslení atmosféry. Poirotovo (a Raceovo, abych na něho nezapomněl) vyšetřování a dedukce působí tím pádem logičtěji a uvěřitelněji. Herecké obsazení plné hvězdných jmen snad ani nemůže zklamat, když ještě vezmu v potaz, že každý má co hrát. Navíc jistě mile potěší hojný výskyt půvabných hereček, z nichž mě nejvíc dostala femme fatale Lois Chiles. 90%. (29.12.2017)

Kvalitní kriminální thriller, který už byl sice několikrát zpracován, takže nepřekvapí svým odhalením skutečných pachatelů. Ale i tak nabízí kvalitní napínavou podívanou. Slavný belgický detektiv Hercule Poirot (dobrý Peter Ustinov) namá klid ani na své dovolené. Spolu s plukovníkem Racem (David Niven) musí vypátrat vraha bohaté ženy Linnet Ridgeway (půvabná Lois Chiles). Jako na potvoru všichni pasažéři na výletní lodi mají velkou motivaci pro její smrt. Jako služka Linnet Louise Bourget (půvabná Jane Birkin), kterou nechtěla uvolnit ze své služby, nebo Linnetou žalovaná spisovatelka románů Salome Otterbourne (Angela Lansbury). Obě ale také umírají. Další podezřelí: bohatá Van Schuyler (Bette Davis), která toužila po Linnetiných perlách, její svérázná a vzteklá společnice slečna Bowers (Maggie Smith), jejíž rodina byla sražena na dno Linnetiným otcem, mladý komunista a nepřítel bohatých Ferguson (Jon Finch), dcera spisovatelky Otterbourne Rosalie (Olivia Hussey), americký právník Linnet Andrew Pennigton (George Kennedy), který zpronevěřil dosti peněz, a doktor Bessner (Jack Warden), který byl s Linnet ve velkém sporu. A nakonec dva skuteční pachatelé, kteří se zdáli mimo podezření: Linnetin manžel Simon Doyle (Simon MacCorkindale) se svojí milenkou Jacqueline (půvabná Mia Farrow), kteří měli skvělí plán a dobré provedení, ale nepočítali s Herculem. Hercule měl styl práce takový, že postupně obvinil všechny ze zločinu. Tím je dostal pod psychický tlak a pak jen pozoroval nejistotu a podivné chování možných pachatelů. Docíli tím také větší spolupráce nevinných i zdánlivou splupráci vinných. Nepřekvapující zápletka, ale skvělé a napínavé zpracování. (28.03.2011)