Nevyjasnené zločiny Roberta Dursta

Od samého začátku docela mrazivý počin hledající pravdu tam, kde to jiní už dávno vzdali. Jeden z nejzajímavějších dokumentů které jsem kdy viděl a to jak zpracováním tak obsahem. Jedinou výtku kterou bych k seriálu měl je poslední díl. Přestože jde o hodně důležitý dílek do skládačky a vnáší do případu nové důkazy není konzistentní se zbylými 5ti díly. Seriál se celou dobu snaží na nikoho neukazovat a být jednoznačně nestranný a právě tento postoj se v posledním díle jasně zvrátí. Jasně já něco takového točit tak to také použiji. Moje výtka je tedy k nekonzistentnosti, ale jako celek jde opravdu o perfektní počin. (30.03.2015)

Dokumentární seriál/drama/film života, který nejen rekapituluje realitu, on jí mění. The Jinx: The Life and Deaths of Robert Durst je dalším zvratem v životě bohaté příšery. Od dokumentaristického díla můžete těžko dostat více. Andrew Jarecki definitivně potvrdil po Friedmanových, že je mistr svého oboru. 96%. (19.06.2015)

Míšo, nemůžeš koukat skoro 6 hodin na něco, o čem víš prd a co pro tebe vlastně nemá žádný speciální přínos. O tom, že Dursta vytáhly z problémů prachy jeho papá, vědí ve Spojených státech už dávno. Filmařům se podařilo obstarat 1 (!) novej důkaz. Ke všem těm pilám od krve a bouchačkám, o kterých se vědělo už dávno a přesto nestačily k jeho odsouzení. Chlápek se vykecává, lže a co z toho? Další soud? Tenhle film je dobrej jen k tomu, aby si člověk uvědomil, že s nekonečným budgetem se v USA do vězení nechodí. (19.01.2020)

Dokumenty z oblasti amerického soudnictví, v nichž se zkoumají uzavřené případy, bojuje za jejich přezkoumání nebo rozplétají nezodpovězené otázky, mohou být vzrušující, viz např. West of Memphis. Pokud si schopný filmař dokáže dělat kvalitní rešerše, mluví se zúčastněnými nestranně a je vysoce motivovaný, aby nalezl pravdu, vyjde z toho precizní dokument, u nějž máte pocit, že jste jeho součástí a že na něco zásadního přijdete. To se Jareckému skutečně podařilo, což může být díky jeho práci, ale i faktoru náhody a tomu, že sel štěstíčku naproti, jak praví klasik. The Jinx je svou formou standardním mixem mluvících hlav, hraných scén a záběrů z médií, které jsou chytře sestřihány, aby budovaly napětí jako klasická krimi. Filmařova vychytralost je v tom, že si materiál samozřejmě seskládal až po šokujícím přiznání Dursta. Novinářská etika však dostává těžkou ránu. Jarecki měsíce čekal na dokončení a postupné vysílání epizod včetně posledního dílu, jenž je nefalšovanou senzací, kterou mohl (a měl) vyšetřovatelům poskytnout již mnohem dříve. Dle svých slov audiozáznam našli až po dvou letech v červnu roce 2014, byť už dříve byli svědky, že si Durst brblá do mikrofonu. Podivné je, že k zatčení Dursta došlo přesně den před finále dokumentu, které se vysílalo v únoru 2015. Časová osa a okolnosti natáčení (kdy materiál našli, kdy o něm řekli policii atd.) je dosti vachrlatá. Důkazem vyloženě manipulátorského aktu je, že zatčení (2013) za porušení soudního příkazu (nepřibližovat se k domu rodiny) Jarecki časově zařadil pro větší dramatičnost před finální rozhovor, který se však odehrál v roce 2012. (30.11.2020)

Člověk si musí v srdci oprašovat místo pro šedesátileté chlapy, které na útěku před policií nenapadne lepší převlek než za němou důchodkyni. Kteří když se maskují tím, že si oholí hlavu, tak to pro jistotu vezmou i s obočím a i když mají v autě čtyřicet táců v hotovosti a hledá je policie padesáti států, tak z nudy lohnou ze sámošky kuřecí sandwich, protože fuck you, that's why. Poskládávat si příběh a psychologický profil jedince, který je v takovém opovržení z většinové společnosti, že ani jeho výsadní postavení milionářského dědice v něm nezapudí touhy hulit trávu s kdejakým texaským white trashem na konci světa nebo si jen tak jezdit po světe s cizí identitou, ideálně člověka, kterého jste předevčírem rozřezali na legopanáčka, to je zábava už jen z principu. Eskapády tohohle zmateného psychopata, který obratně vyklouzne z každého průseru, už jen kvůli tomu, že mu principielně kreje prdel bohatá developerská famílie, aby jí nezruinoval značku a po desítkách let ho dostane na dřevo až vlastní iniciativa vyprávět svůj příběh v kombinaci s neschopností si zapamatovat sundat mikrofon, když si sám pro sebe musim mumlat, jakej sem vrahounskej šmejd, to si prostě dokument zaslouží. Jeden, dvouhodinovej, vystříhanej od monologů senzacechtivých sousedek, opakovaných spekulací a laciných nahraných scén. Podle toho, jak si vždycky Jarecki na ty rozhovory dal do pucu, jsem na konci očekával pointu, že se vlastně celou dobu snaží Durstovi prodat vojetý auto. (31.12.2018)