Potkaniar Willard

Ale jo, bylo to dobrý. Čekal sjem klasickej večení film, takže jsem byl mile překvapenej. Willard má přeci jenom něco do sebe. Rozhodně ale nečekejte horor, to by jste čekali marně a asi by jste byli zklamaná. Spíše čekejte film o muži (skvělý a výborně nalíčený Crispin Glover), který je navždy poznamenaný vztahem ke své matce. A samozřejmě čekejte krysy, spoustu krys. Nutno podotknout, že film má opravdu dobrou atmosféru a krysy rozhodně nepůsbí nijak nadpřirozeně (i když v některých scénách jich opravdu je nadpřirozeně moc). Občas natrefíte na nějakou tu chybičku, ale myslím že to tomuhle filmu odpustíte. Krysař si vaši pozornost udří po celou dobu trvání filmu. 70% (14.09.2006)

Výborný film. Půovdní film mě teda nějak nelákal. Ale tohle? Už od uvodních titulků jsem se nechal neuvěřitelně vtáhnout kvalitní atmosférou a hlavně parádním soundtrackem. Jak jsem zmínil atmosféra nemá chybu a graduje čím dál více. A i když příběh má sem tam díru tak to nevadí protože herec Glover tu zahrál svojí postavu výbroně. Hltal jsem mu každý slovo a Ermey byl solidní svině no a krysy? Ty působily výborně a když umírala ta hlavní bílá tak jsem uplně cítil s Willardem. Morgan natočil už Černé vánoce které mě dost bavily i když to byl obyčejný slasher a ted jsem viděl tohle a opět jsem se skvěle bavil. Takže má mojí plnou podproru. (05.07.2012)

Tohle a horor? To teda ne. Crispin Glover, sice úchyláček slušnej a herecky fakt výbornej, ale ani s pomocí milionu krys z toho nedokázal udělat horor. Ale jinak měl film docela slušný napětí a útoky krys byly fakt skvělý, ale nakonec mi to s přibývajícím počtem krys začalo připadat až příliš přeplacaný, ale určitě stojí za to, se na to aspoň jednou kouknout (17.09.2006)

K filmu mě přivedl Gilles Deleuze, který jej požil pro ilustraci pojmu "stávání se zvířetem" (devenir animal / becoming animal). Přestože komentuje starší verzi (Daniel Mann, 1971), je to pro tento účel asi jedno. Willard je subdominantní osobnost (ve vztahu k matce, nadřízenému, později se ukáže, že i k ženám a k Benovi). Veškeré jeho libé pocity se soustřeďují na Sokrata (ve filmu bílý potkan). Když si uvědomí průraznou sílu krys/potkanů, zatouží, a na určitou dobu se stává, alfa samcem, velitelem hlodavců, a pomocí nich vykoná svůj akt spravedlnosti. Poté, co udělá několik chyb (především je využívá pro svoje účely), se ale střetne s přirozeným vůdcem, obrovským potkanem Benem. Willard definitivně mění myšlení a podobu. Stává se potkanem. - Takže pozor, jak říká autor knižní předlohy Stephen Gilbert (The Ratman's Notebook.): "I když spatříte jen jednu (krysu), může jich tu být víc, které nevidíte." (15.10.2019)

Žánrově opět tradiční nedomrdlost - ani temný psychologický krvák, ani viditelně nadsazená strašidelná komedie typu Příběhy ze záhrobí. Poslední půlhodina se vleče jak sopel, skoro jako kdyby štáb stál se stopkama a povzbuzoval herce: "Ještě seď, ještě seď, vydrž chvilku, teď se postav, zase se posaď, vydrž, ještě nám chybí 10 minut a budeme mít rovných 100." (30.10.2016)