Odkaz vo fľaši

Na severu se už léta daří zločinu tak jako nikde jinde. Myslím tím tedy tomu filmovému zločinu.  Nepoznamenán znalostí knižní předlohy a dokonce i bez povědomí o již vcelku rozrostlé filmové sérii jsem byl se zpočátku pomalu se rozjíždějící (docela typické) kriminálkou nadmíru spokojen. Dva různorodí detektivové, kde ten povahově méně konformní některým připomíná i člověka postiženého Aspergerovým syndromem a ten druhý by v dnešní době přivedl verbala k multikulti odpadům.  Jako přízdoba  (a v knižní předloze tuším i leitmotiv) drsného a doslova pekelně temného kriminálního případu o únosech dětí skvělé. Fajn je tu i místy docela komický střet cynického ateismu znuděného asociála Morcka a přirozené víry muslima Assada a i přes jistou dávku neuvěřitelností stran epicky odvážných kousků samozvaného Antikrista se nedá říct, že bych chtěl být výrazně kritický. Čili pro mě  v poslední době  obvyklá a otřepaná čtyřka. (25.10.2021)

Moland z toho konečně režijně udělal film a ne drahý pilot seriálu, přibylo černého humoru, který tomu hodně chyběl. Bohužel Arcel ve snaze naprat celkem procedurální předlohu zvraty a konflikty udělal z druhé poloviny filmu lehce absurdní a nelogickou podívanou. Rozpaky ještě posiluje výkon Påla Sverre Hagena, jehož monstrum je dost nešikovnou směsicí pederasta a druhé odmocniny z Javiera Bardema. (02.06.2016)

Všechny 4 filmy této krimi série jsou si dost podobné. Po čase vám příběhy splývají, nicméně to neznamená, že by nebyly dobré. Právě naopak. Jedná se o velmi kvalitní kriminální příběhy, kterým dala základ knižní předloha. Filmové zpracování je syrově severské, ústřední dvojka charizmatická, nechybí napětí a nečekané zvaty. Mně osobně nejvíc nadchli Zabijáci (85%) a Složka 64 (80%), těsně za nimi jsou zbylé dva kousky Vzkaz v láhvi (70%) a Žena v kleci (70%). (10.11.2020)

Ač na severských detektivkách nijak zvlášť neujíždím (a to ani knižních, ani filmových), musím uznat, že Vzkaz v láhvi měl něco do sebe. Ať už to byl přímořský vzduch, větrné elektrárny, řepková pole nebo nemocnice s rozsáhlým parkingem. Chvílemi jsem ale měla pocit, že se režisér v tom prostředí realizuje, neb někdy ty záběry byly zbytečně dlouhé. Jakmile dojde k únosu dětí, detektivka se dostává do takových těch klasických vyjetých kolejí moderní detektivky (ač nečtu severskou, nebráním se francouzské nebo americké kriminální četbě), kterých se drží až do úplného finále. Rozhodně nejde o překvapivé rozuzlení a nečekaný zvrat. Vzkaz v láhvi je ale velmi dobře odvedené řemeslo a nemám problém ho za pár let vidět znovu. (20.05.2016)

Nikolaj Lie Kaas je králem deprese. Filmová adaptace třetího dílu knižní kriminální série (zatím je prý šest dílů, nevím, nečetl jsem) dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena se vrací s kriminálním oddělením Q, nevyřešeními případy, permanentně nabroušeným detektivem Carlem Mørckem i jeho muslimským kolegou Assadem. Máme tady unesené děti, jejichž zmizení nikdo nehlásí, máme tady vzkaz v láhvi, který roky čekal na svého nálezce. A máme tady protřelé hovado, které za tím vším stojí a které si své oběti vybírá v prostředí silné víry. Náboženský motiv je ve snímku hodně patrný, ale ne vždy se s ním umně pracuje (narážky na kolegovu víru), důvody, proč sériový vrah páchá zlo, pak najdeme znovu na velmi očekávaném místě, v závěru si navíc už tvůrci mírně pomáhají umělými popostrčeními v ději. Atmosféra je slušná, ale zdaleka nedosahuje kvalit některých slavnějších (zaoceánských) kolegů. To si musíme přiznat. (18.07.2016)