Izba

Pekné to bolo, aj keď s výhradami. Až príliš user friendly na to aby to bol skutočne skvelý film, aj keď občas má k tomu nakročené a niektoré scény hlavne v strednej tretine dokážu fakt strhnúť. Detský pohľad väčšinou zúfalo nefunkčný, no v momentoch keď funguje sa ukáže aký mohol byť tento film úžasný. Herci sú vynikajúci. Nechcem aby to znelo príliš negatívne, pretože ten film sa mi veľmi páčil a ako televízna snímka/festivalovka je to paráda. Len som čakal niečo výraznejšie. 8/10 (05.01.2016)

Jeden z těch rozhodně ne feel-good filmů, o kterém člověk čím méně ví, tim více si ho užije. Silné skoro až psychologické drama s mnoha nervydrásajícími momenty, po kterém člověku není úplně dobře. Lituji, že jsem tenkrát vynechal projekci. Od té doby se nabalovaly očekávání a zjevně je nešlo zcela překonat. I tak ale velice slibných 8/10 a vidina oscarové nominace. (18.02.2016)

Niekedy stačia štyri steny a dvaja správne zvolení herci a vznikne z toho film, ktorý vás vtiahne od prvej minúty. Od prvej minúty ste ochotní prežívať s hlavnými hrdinami všetko, čo sa v malej izbe len zažiť dá. Pretože napriek všetkému je to už váš domov, je to všetko čo máte a nič viac predsa ani neexistuje. Túto časť filmu by som trošku viac natiahla, myslím, že by sa z toho dalo ešte celkom slušne čerpať. Na druhej strane, v živote "vo svete" bol priestor občas nevyužitý, dej nešiel až tak do hĺbky (čakala som, že Jackovo začlenenie do života bude oveľa komplikovanejšie, predsa bolo xy vecí, o ktorých dovtedy ani nemal len tušenia). Priznávam sa, že som troošičku sklamaná, ale to bude aj tým, že som od filmu čakala fakt veľa. Napriek tomu bol film veľmi citlivý, ťažko stráviteľný, s nádhernou hudbou a myšlienkami: There's so much of "place" in the world There's less time because the time has to be spread extra thin over all the places, like butter. . Brie výborná a Jacob? Obávam sa, že tento chlapec sa pre herectvo narodil. (09.01.2016)

Neskutečná psychologická bomba! Takovéhle psychologické filmíky, hrající si s podvědomím diváka naprosto miluji. Hned od začátku na mě Room působil příjemným melancholickým dojmem. Dokonce jsem se občas nevědomky radostně usmíval, jak jsem se nechával unést poutavým scénářem. Postupem času si divák zlehounka uvědomuje pravou zápletku snímku a hlavě se mu rojí neskutečná záplava smíšených pocitů, emocí a dojmů. Naskytly se i chvíle, kdy jsem na plátno koukal vykulenýma očima a hubou dokořán, čemuž napomohla i bravůrní režie Abrahamsona, ozdobena hudební rozkoší Stephena Rennickse. Myslím si, že kdyby byl nějaký video záznam mého ksiftu, po čas sledování Room, mohl bych v nejbližší době očekávat pozvánku do Bohnic. Takovou pocitovou euforii jsem v kině zažil naposledy při posledním Potterovi. Možná malinko hlušší byla pasáž po jednom zásadním příběhovém segmentu (nebudu spoilerovat). Na druhou stranu to dost možná bylo v zájmu režiséra, aby poukázal na psychologii hlavních aktérů filmu. ___ (Cinestar, Hradec Králové) (27.01.2016)

Mám ráda pomalé filmy, v nichž je postupně budována precizní atmosféra. Tento film je natolik pomalý, že ho atmosféra během prvních déseti minut předběhla a už se víckrát nepodařilo ty dva dát dohromady. A tak snímek zůstal jen sterilním vyprvávěním zvláštního příběhu. Bohužel je snímek až tak pomalý, že si ani nepovšimnul, že se k němu blíží chirurgové a chtějí ho vykastrovat. Lékaři zvítězili a zákrok zdárně dokončili. (26.07.2019)