Izba

Čím míň toho člověk o tomuto filmu předem ví, tím lépe - ideální stav je nevědět vůbec nic, prostě na to jít a nechat se jím rozervat na cucky. Přesně takovou sílu to má - některé momenty jsou neuvěřitelně působivé a dojemné. Podobně to probíhalo u mě - na film jsem vyrazil nezatížen znalostí předlohy i jakýmkoli povědomím o tom, oč ve filmu půjde, a ze začátku jsem byl hodně zmatený, a hlavou se mi honily podobné otázky, jako tyto: Co to je za divnou domácnost - to jsou tak chudí, že bydlí v tak ohavném brlohu? To se bude celý film odehrávat jen tam? Proč o sobě ta holčička mluví v mužském rodě? (resp. české titulky to tak překládaly - angličtina samozřejmě rod v první osobě nerozlišuje), apod., a dokonce jsem zvažoval, že se zvednu a odejdu, protože jsem na nějaké sociální drama o matce samoživitelce, která vychovává svoji holčičku jak se dá, neměl vůbec náladu. Naštěstí se z toho rychle vyklubal úplně jiný film a já jsem jím byl zcela ohromen - celkově si myslím, že ten film má hodně překvapivý děj a v jeho průběhu několikrát dojde k překvapivým zvratům, které člověk vůbec nečeká. Závěr je potom naprosto odzbrojující a velmi emotivní - nikdy se u filmu nechtělo víc brečet. Na plné hodnocení ale nakonec nejdu, protože si myslím, že to není film pro každého a protože jeho sledování je emočně docela vyčerpávající - kdybych měl děti, asi bych takový film vůbec vidět nemohl. I tak pro mě bylo jeho sledování velmi bolestné, až nepříjemně, a dostávat ho z hlavy budu dlouho. Nejsem si úplně jistý, jestli chci vidět takové filmy. (09.12.2015)

Jeden z hypov, ku ktorému tak všetci pristupujú s tým, že sto pro uvidia dobrý film. Myslím, že po svetových festivaloch bežia filmy, ktoré by si zaslúžili viac pozornosti, ako Room, vrátane tých slovenských/bratislavských, čo môžem potvrdiť. Už počas celej prvej polovice som mal problém s logikou a pýtal sa: prečo až teraz, prečo takto, prečo mu niekedy nevyliala na hlavu vrelú vodu a neutiekla a následne mi nebolo jasné ani chovanie väzniteľa v kľúčovom momente. Kde bola kanadská polícia celé tie roky? A čo zdravotníctvo, to si zoberie na vrub potenciálne nepredvídateľné reakcie/psychické zrútenie oslobodených a pustí ich hneď domov? Ak chcel film všetko zobraziť pohľadom chlapca a byť tak originálny, kľudne mohol využiť jeho POV. Aj ja sa teda prispôsobím nátlaku všetkých divákov, recenzentov a ocenení a dám vyššie hodnotenie, ako som zamýšľal. 50% (29.03.2016)

„JAKO MÁMA JSEM K NIČEMU“…“ALE JSI MÁMA?“…“ANO JSEM.…“ /// Co by bylo, kdyby Natascha nezdrhla. Nebo najdete podobnost s Elisabeth Fritzlovou? V podstatě je to jedno, protože po úvodní fázi „ROOM“, přichází dobrý drama s přehlídkou možných syndromů, fóbií i komplexů. Aby to byla ještě větší síla, chybí zřejmě jen víc osobních prožitků…(inu což, zahradu mám, zbouchám nějakej domek…). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Soused má na zahradě (zahradní?) domek. 2.) Zmizela mi dcera. Často přemejšlím, jak se asi má... 3.) Thx za titule „mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (18.05.2016)

Velice silný film. Jak se však Room snaží tak moc nebýt thrillerem, tak spoustu potenciálně zajímavých a strhujících momentů předkládá až zbytečně nekonfliktním a povrchním způsobem. Asi jsem už filmy zblblý, ale přes veškerou snahu o realističnost mi vše přišlo až příliš nerealisticky idylické a zjednodušené. Samozřejmě chápu fakt, že je to z pohledu malého kluka, ale ve filmu se ty scény skutečně odehrají, takže u filmu není ta omluva, která může být přítomna v knize, a sice, že si kluk situace idealizuje. Přišla mi to škoda, přesto je to vlastně jen drobná výtka, neboť celý film je nabitý emocemi, první půlka má i slušné napětí, snímek má i, pokud si o něm nic nezjistíte, celkem netypickou a nečekanou dějovou stavbu a velice slušné herecké výkony. Velice mě potěšil ten fakt, jak se kameře v první půlce podařilo navodit dojem daleko většího prostoru, než pokoj ve skutečnosti obsahuje, abychom v půlce druhé byli konfrontováni s jeho skutečnou velikostí, což krásně odpovídalo i aktuálnímu posunu klukovy mysli. Výborný zážitek, přesto si myslím, že se ze snímku dalo vytlačit ještě trochu víc a nebylo by to ani příliš složité. (25.01.2016)

Mám ráda pomalé filmy, v nichž je postupně budována precizní atmosféra. Tento film je natolik pomalý, že ho atmosféra během prvních déseti minut předběhla a už se víckrát nepodařilo ty dva dát dohromady. A tak snímek zůstal jen sterilním vyprvávěním zvláštního příběhu. Bohužel je snímek až tak pomalý, že si ani nepovšimnul, že se k němu blíží chirurgové a chtějí ho vykastrovat. Lékaři zvítězili a zákrok zdárně dokončili. (26.07.2019)