Dheepan

Audiard síce nenatočil dokonalý "refugee" film, ale ako som očakával, že dostanem film s klasickým posolstvom o kroku z blata do kaluže, tak som v Dheepanovi objavil viacero tém, ktoré by sa v súvislosti so súčasným kinema-refugee-boomom dali ďalej rozvíjať. Dopad vojny na myseľ uprchlíka, samozrejme ich začlenenie do spoločnosti a s tým súvisiace problémy inakosti (to je jasné), ale aj problémy vnútri spoločnosti a otázka rodiny na intímnejšej úrovni. Dheepan vlastne robí presný opak. My ako západ sme neprišli urobiť poriadky na Srí Lanku, ale Dheepan robí poriadky vo Francúzku. A možno jeho metódy aj potrebujú. (09.02.2016)

Poměrně silné a nečernobílé drama. Diváka to dokáže namotat neokoukanou a syrovou sondou do života migranta, dává mu zakusit (nebo spíš voyeursky sledovat) zmatení a obtíže s jazykovou i kulturní bariérou, pomalu si k té rodině pochybných existencí nacházet vztah a celý film pak trnout napětím kdy se jim to křehké cosi, co by málokdo z nás byl ochoten a schopen nazvat domovem, rozpadne pod rukama (protože na tomhle sídlišti to happyendem nevoní). (08.05.2023)

Za čias Rímskej ríše bolo vyhnanstvo jedným z najťažších trestov, hoci moderný človek už len ťažko pochopí prečo. Byť vytrhnutý zo svojho kultúrneho prostredia, od svojich zvyklostí a známych, vôní, chutí, poveternostných podmienok. Nuž, ani dnes to nie je pre mnohých jednoduché. A takéto predmestie Paríža naozaj pre tamilského tigra vhodným prostredím nie je, on môže byť šťastný len v inom habitáte. Dobrá sociálna štúdia. (25.10.2017)

Zapletení se s čímkoliv, co se dá schovat pod slovo "mafie", je jedno z největších klišé novodobých artových filmů. Těžko říct, jestli je to od Audiarda záměrná drzost, lenost nebo selhání. Ale že právě za tohle (zručně natočený, ale scenáristicky roztříštěný, téměř ve všech svých složkách neobjevný a umělecky "standardizovaný" snímek) Audiard dostal Palmu, je věc podivuhodná. Není se co divit, že přes vysoké ocenění rychle zapadl a nijak nerozvířil vody. (07.05.2016)

Viděla jsem 100 minut kvalitního filmu, který hodí diváka do příboje emocí bez nějakých skrupulí a ani následně se s ním příliš nepáře. Audiard nabízí zcela nový pohled na téma běženci, nekouká přes růžové brýle, nekritizuje, jen nabízí lidskou studii vykořenění. Po sto minutách filmu se Audiard zblázní a předloží Hollywood, kterému chybí snad jen růžovoušká šrdíčta okolo zúčastněných. Při druhém záběru na laskání kadeří mě popadla nezřízená touha polaskat Audiardovy kučery hráběmi. A pak mi došlo, že by se mnohem více uplatnil Finish Shine. Jsem si zcela jista, že u dobrého filmu nemám potřebu myslet na cokoliv jiného, natož na leštění lebky. Ano, ten závěr je strašlivě blbý. (26.01.2023)