Láska a mier

Tak trochu zklamání. Rozhodně jiný Sono, pořád ulítlé, ale jiné. Je to japonská pohádka. Filmy Sona jsou tak jiné, a u každého jeho filmu se prostě cítíte tak zvláštně, protože to co se děje na obrazovce je prostě nepopsatelné. U tohohle filmu jsem ten pocit neměl. Vlastně mě to ani moc nebavilo. Tímhle směrem prostě ne. Je to prostě strašně light, ňu ňu ťu ťu, a takového Sona nechcete. (14.01.2017)

Šion Sono, pravděpodobně jeden z mála opěvovaných režiséru, do jehož snímků se mi nepodařilo ještě nikdy proniknou. Nicméně tentokrát se mi trefil přesně do nálady. Láska a mír totiž jako by z oka vypadla snímkům, které jsem odbivoval v době svého dospívání. Sono se ale nevyžívá v retro atmosféře, spíše působí jako epigon předkládající zcela nové dílo. Totiž film, který používá současné technologie, hovoří aktuálním filmovým jazykem a hlavně se podvratně neohlíží zpět do minulosti. Samozřejmě, že odkazuje a občas příjemně popichuje, nostalgický je však zejména ve svém celkovém vyznění, které vychází ze zdařilého spojení dospělosti a hravosti. (16.02.2017)

Na to že to mi doporučil můj bratr se kterým máme odlišný vkus tak tohle byl absolutní masterpiece. Hlavní postava je všem jen pro smích a sám to nikde nemá lehký. Ryoichi tak jeden den na obědové pauze (asi) uvidí člověka co prodává želvy a tak si Ryoichi jednu koupí. S Pikadonem (jméno té želvy)mají sen o tom že Ryoichi bude v kapele. Dál to vysvětlovat nebudu abych někom to nevyspoileroval. Každopádně to jak jen přemění želva rozsvítí vám svět a restaruje vás je nádherný. Musím se přiznat že jsem i plakal když Ryoichi ztratil Pikadona a byl totálně v prdeli z toho že nemá svého mazlíčka. To jak si Ryoichi uvědomí že ho sláva udělala někým kým nikdy nechtěl být a to jak Pikadon je stále naživu a vrátil se za Ryoichim je krásné. Vím že to má být i vtipné a to je, ale spíš mi to přišlo smutné. Definitivně 5 hvězd a vřele doporučuji. (27.03.2023)

Tak takové milé překvapení jsem fakt nečekal, A ani bych nečekal, že tomu dám plný počet, když to začne jako "typická japonská komedie" (nebo aspoň takhle si ji představuji) s šíleně přehnanými charaktery postav skoro jak z Vaška Nešiky (lepší přirovnání mě nenapadá, protože tady je v hlavní roli taky neskutečný lůzr, který hraje podobně (záměrně) příšerně), ale ono se na to nabalí spousta dalších věcí a čím déle to trvalo, tím více mě tam všechno bavilo a nakonec Sonův koncept přišel tak geniálně promyšlený, že nakonec nemohu nebýt nadšený. Fascinuje mě, že v závěru využil Pikadonovu cestu postaveným městem i pak jako cestu skutečným městem, včetně toho, kudy Pikadon jde, kde přesně se zastaví a co řekne a takových promyšlených nápadů tam bylo ještě víc, především vizuálních, které se objevují naprosto šíleně a nečekaně, ale vždycky je z nich poznat, proč je Sono dává zrovna tam. Přesně takový je i ten film - šílený, ujetý, ale propracovaný, kde každá následující podivnost má svůj smysl, opodstatnění a své přesné místo ději a je to dotažené až do takových mezí, že to skvěle střídá vtipné a vážné scény dohromady  až takovým způsobem, že jsem v závěru netušil, jestli se smát nebo být dojatý, protože to má nesmírně silný závěr, který se ale děje na základě absurdní parodie na Godzillu! A odkazů je zde víc, do toho všeho je přimíchaný třeba i Zázrak na 34. ulici. A teď si říkám, že mi vlastně nevadil ani ten úvod, protože jsem se u něj bavil tím, že to bylo až tak přehnané a celkově z toho naštěstí vypadlo mnohem víc, než se původně zdálo. Takže jedinou výtku mám v tom, že ta dějová linka s oživlými hračkami byla krapet navíc a zasloužila by si v celku větší místo (že by třeba panenka patřila Yuko), ale to mi nevadí tolik, abych kvůli tomu strhával hvězdičku, takže ano, Šion Sono to u mě opravdu dotáhl na plný počet, Fakt budu muset víc prozkoumat jeho tvorbu, protože všechno, co jsem od něj zatím viděl, bylo opravdu dost zajímavé a ty nejlepší filmy od něj jsou pro mě zatím ty tři ze stejného roku (!), takže bych se měl zaměřit i na jeho starší díla. A taky že v průběhu tohoto roku zaměřím, jen toho bude víc než jsem čekal a možná dojde i na ten jeho opus magnum Pod vlivem lásky... Slabých 5* (25.02.2023)

Snáď nikto netočí tak originálne, uletené a rozmanité filmy, ako Sion Sono. Síce mám radšej, keď sa drží násilnejších, perverznejších a psychologickejších témat, to mu ide najlepšie, Love & Peace je už skôr taká regulérna komédia v tak trochu infantilnejšom štýle a v samotnom základe tradičnou témou, ako sa z loosera stane obdivovaná hviezda, v tomto prípade vďaka hudbe, ale v jeho prevedení je to opäť zážitok, aj keď už nie tak, ako väčšinou. No záleží to hlavne na tom, čomu sa film práve venuje. Scény, v ktorých je hlavný hrdina absolútny looser som si nadmieru užíval, toto je tradične japonsky dotiahnuté až do maximálneho extrému a tak je to so všetkými tými infantilnými grimasami vydarená zábava. A rovnako musím pochváliť všetko súvisiace s korytnačkou, jej význam pre celkové dianie sa mi veľmi páčil, vlastne rovnako, ako všetky scény s ňou, bola nielen mimoriadne zaujímavá, ale aj roztomilá. No trochu horšie dopadol ten zvyšok, prerod loosera na hviezdu v hudobnom priemysle je až moc využívaná téma, aby dokázala výraznešie zaujať, pričom tu ide všetko prakticky podľa očakávaní a sklamala ma aj celá línia s dedom a jeho oživnutými hračkami, toto malo taký potenciál, ale s výnimkou technickej stránky ma to moc nezaujalo a ani tie dialógy medzi hračkami, s ktorými sa mohli vyhrať ma moc nezaujali. Nebolo to najhoršie, ale keby sa táto línia z filmu odstránila, nemyslím, že by som o niečo prišiel. Ale aj tak celkovo sa na to pozerá viac, než dobre, každú chvíľu sa nájde niečo zaujímavé a tak som si to užíval až do konca. Pochváliť musím aj postavy, hlavný hrdina ma bavil v oboch svojich polohách, ale viac predsa len, ako ten looser, k tomu Kumiko Aso, ktorá sa pre takéto hanblivky skvelo hodí a ideálne vedľajšie postavy a cameá častých Sonových hercov. Takže skôr uprednostňujem iné témy, ale som rád, že Sono je stále svoj a tak sa môžem tešiť aj na jeho ďalšie filmy. 72% (15.01.2017)