Ja, Earl a dievča na zomretie

Ne, z Me & Earl & the Dying Girl se (tedy aspoň si to myslím) nestane druhá Americká noc nebo 8½, ale to vůbec nevadí, protože láska k filmovému médiu je z něj cítit minimálně stejně silně jako ve zmíněných klasikách. Ne, vážně není moc pravděpodobné, že by ti dva mladí středoškoláci, kteří tvoří dvě třetiny hlavního hereckého trojlístku, znali a zbožňovali tolik legendárních, občas i poněkud zapadlých evropských a amerických snímků a navíc jim tak kreativním způsobem vzdávali hold (na to jsou až moc normální, ačkoli podle zvyklostí coming of age snímků, jejichž DNA základní příběhová kostra Me & Earl & the Dying Girl rozhodně nezapře, do kolektivu svých vrstevníků nezapadají a až na několik excentriků, podivínů a samozřejmě pohodového a chápavého učitele jsou pro většinu okolí víceméně neviditelní), ale z každého záběru je cítit, že samotní tvůrci trpí cinefilstvím v posledním stádiu a klidně by ho mohli přenášet jako nevyléčitelnou chorobu. Tak nějak se nedokážu dopátrat, komu je tenhle film vlastně určen; starší diváci snímek po přečtení synopse a priori zavrhnou jako zábavu čistě pro lidi, kteří stejně jako protagonisté právě stojí na prahu dospělosti, náctiletí zase asi moc nebudou chápat tu spoustu filmových narážek, citací a poct a bude jim unikat, proč hlavní hrdina občas pronáší věty s divným německým přízvukem a co – pokud vůbec něco – na tom má být vtipného (a to ani ti, pro něž je angličtina hlavním jazykem, u nás to pak vyšumí úplně). Ale až uslyšíte, jakým způsobem Thomas Mann vystihl dikci Wernera Herzoga (který bude pravděpodobně velkým oblíbencem režiséra či scenáristy / autora knižní předlohy, kterou jsem nečetl a ani ji neznám), okamžitě vás napadne, že by mohl z fleku namluvit režisérský komentář k některému z Herzogových snímků, kdyby mistr nedej bože ležel na smrtelné posteli a osvětlení jeho uměleckých záměrů běžným smrtelníkům by bylo jeho posledním přáním. (18.09.2015)

Konečně jsem se dočkal. Po mnoha, většinou průměrných, nebo trapných pokusech, natočit film na tohle téma. Už jsem ani nedoufal, ale pak přijel můj princ Alfonso. A výsledkem je tenhle skvělý film. Tak milý a tak smutný, citlivý a zároveň krutý. Přesně, bez nějakých hluchých míst a klišoidních vložek. S výbornými herci, skvělou hudbou a koncem, který mě rozebral do nejmenší součástky. Víc snad už ani nemá cenu psát. Maximální spokojenost. (28.10.2015)

Chvílemi, až nesnesitelná hipsterovina s rádoby divnými postavami, o kterých si máme myslet, že jsou cool. Tomuhle filmu jsem nevěřil nic. Přišlo mi to hrozně vykalkulované, tak aby to neprvoplánově chytlo za srdíčko. Bohužel je to spíše jen špatně napsané. Ke konci se to navíc změní v hroznou ubulenost. (30.12.2015)

Takových filmů už se natočilo hafo a tenhle nepřichází s ničím novým. Což by mi vlastně tolik nevadilo, mám rád filmy ze školního prostředí, zkousnu i filmy s dívkami, co mají leukémii, pokud jsou tak okouzlující jako je Olivia Cooke. Co ale nezkousnu je scénář, kam se vyblijou všechna klišé a dialogy mezi středoškoláky připomínají dialogy ze sitcomu. Když se k tomu přidá divné chování, tak takový film rychle mažu z hard discu i z hlavy. 45% (05.03.2016)

Po prvých piatich minútach som vedel, že toto bude niekde v kalných vodách môjho hodnotenia. A po tom čo jej pustil ten desný, záverečný film, som sa v tomto presvedčení len utvrdil. Nebavia ma tieto stredoškolské emočné, umierajúce pičoviny. Nech pri tom slzia teenky, mne s tým dajte už pokoj. ODPAD! (17.04.2020)