Ja, Earl a dievča na zomretie

Je to hrozně dobré a hrozně smutné. Takový ten indie coming of age film o sympaťácích na střední škole, co vám normálně prozáří den, jenomže v tomhle navíc nejsympatičtější holka na světě umírá. Konec je neklišovitý a dívá se na všechny ty věci se smrtí, které trochu čekáte, z jiného úhlu. Nebo aspoň myslím, protože přes slzičky jsem toho moc neviděl. (08.10.2015)

Celkom vydarená teen záležitosť. Téma umierania/choroby je šikovne zakomponovaná do takmer klasického lúzrovského príbehu zo strednej. Film svojou bezprostrednosťou a humorom minimálne dorovnáva HVIEZDY NÁM NEPRIALI. Navyše sa mi páčilo ako sa tu narába s romantikou. Neškodné PAPIEROVÉ MESTÁ by sa tu mohli veľa naučiť. Občas to pripomenie kality JUNO... (21.09.2016)

„Nemôžem sa smiať, bolí ma to.“ Pôvodne som bol rozhodnutý dať minimálne 80%, lebo začiatok je fakt skvelý, osviežujúci a plný originálnych detailov (animované scény, Wolverine, plyšová megapanda). Potom ale film pokračoval a napriek veľmi sympatickému učiteľovi v podaní Jona Bernthala sa tempo vytratilo a začalo to stagnovať. A na konci to síce bol doják, ale jednak nie veľký (čo je asi zle?), jednak som čakal väčší priestor pre Bernthala a jednak to už skrátka nebolo ono. Z deja sa vytratilo plno predtým naznačených postáv, motívov a vedľajších dejových liniek a trvám si na tom, že množstvo vecí nie je dokončených. Opatrných 70%. Mix 50/50 a The Edge of Seventeen. (29.12.2017)

Konečně jsem se dočkal. Po mnoha, většinou průměrných, nebo trapných pokusech, natočit film na tohle téma. Už jsem ani nedoufal, ale pak přijel můj princ Alfonso. A výsledkem je tenhle skvělý film. Tak milý a tak smutný, citlivý a zároveň krutý. Přesně, bez nějakých hluchých míst a klišoidních vložek. S výbornými herci, skvělou hudbou a koncem, který mě rozebral do nejmenší součástky. Víc snad už ani nemá cenu psát. Maximální spokojenost. (28.10.2015)

Pěkný film, který se místama nevyhl nějakému tomu klišé, ale zase právě originální styl vyprávění a způsob natočení a zpracování, je největším přínosem tohoto snímku. Podařilo se mu život teenagerů podat jaksi autenticky a jinak, než na co jsem zvyklá. Hlavní postavou je Greg, kterému jeho matka sdělí, že Rachel má rakovinu, že by se jí hodil kamarád a v podstatě ho donutí, aby se s ní vídal. Což ani Greg, ani Rachel neberou jako pozitivní věc, naopak jsou oba otrávení. Ale i tak se spolu dívají na filmy, vedou různé sarkastické a realistické rozhovory, vyměňují si názory a prakticky si jeden na druhého jaksi 'zvykají'. Žádnou romantiku ale nelze očekávat, protože Greg má neustále pocit, že je do všeho nucen a nejradši by se z toho vyvlíknul. Vše komentuje sarkastickými, upřímnými i ironickými poznámkami. Stejně tak se cítí i Rachel až do doby, než oba zjistí, že trávit čas spolu, je nakonec jedna z věci, která je opravdu těší. Greg jako hlavní protagonista mi přijde velmi sympatický a ty jeho neustále ironické a sarkastické komenty, to já můžu. V průběhu se zde seznámíme i s jeho nejlepším kamarádem Earlem, který svou lhostejností ke všemu a jeho také věčně netypickým divným poznámkám, dodával na dobré atmosféře filmu. Rachel je zde spíše jako vedlejší postava, i když má vlastně pro celý příběh zásadní význam. Každopádně je samotářka, která se svou nemoc snaží brát s nadsázkou. Sečteno podtrženo, tohle je jeden z nejupřímnějších filmů o rakovině, jaký jsem kdy viděla. Doporučila bych ho hlavně lidem, kteří se rádi zasmějí a nevadí jim slyšet upřímnou pravdu, která zrovna nemusí být dle jejich představ. - "I've never been very beautiful, and that's fine because that's not important to me." (21.07.2017)