Okénko

"Co Vy, pane docente, kdy se budete ženit?" "Nemaje nevěst, ani pokdy, na sňatek jsem zatím pomýšlet nemohl..." Extrémně nesmělý, citově nedobytný a ten nejsilnější obraz spravedlnosti zosobňující ("O ten kriminál jsem, bohužel, přišel, no...") profesor, který nadává pouze sám sobě do zrcadla a kterému může konkurovat jen jeho student, jenž vypadá, že se při každé další větě doslova rozplyne, se v rámci oslavy neznámého dědictví odebéře na večírek, který mu obrátí život vzhůru nohama. Klasická romance s výborným humorem i herectvím, ve které jsem schopen vstřebat i Lídu Baarovou. Jinak Haas bez konkurence, stejně tak Nedošinská a kdo jiný zde může hrát policejního radu než pan Marvan. I při své délce povedené ve všech směrech. Zaujalo mne, že v titulcích je má oblíbená Helena Bušová uvedena ještě jako Buschova. (30.11.2021)

Matku trápi osud dcéry pre ten prípad, ak by mal byť kópiou jej vlastného životného príbehu, plného posluhovania pánom a zarábania drobákov pri otrockej hrdlačine spočívajúcej vo večnom kolobehu prania bielizne a robenia poriadku. Profesor etiky, slušný, no nepraktický a k ženám nesmelý nájomník v jej dome, v podaní rozkošného Huga Haasa, sa javí byť dobrou partiou. Využije teda jednu z jeho zriedkavých opíc s totálnym oknom a nahovorí mu, že počas bujarého opileckého návratu jej dcéru zviedol. Reťaz následných nedorozumení a zauzlení vyplýva z toho predpokladu. A - aká by to bola červeno knižničná komédia a aký by to bol film Vladimíra Slavínského, keby nekončil šťastne a veselo? (11.03.2014)

Každý začátek je těžký a tak je třeba brát i začátky Slavínského. Natočit komedii není jen o zápletce, ale také o tempu, svižnosti a eleganci. A v tom to skřípe. Romantický cajdák o nešikovném profesorovi a jednom opilcově "okénku", které způsobí nečekané komplikace, ale samozřejmě vše dobře dopadne. Vše by skutečně dobře dopadlo, jen kdyby film nebyl tak strašlivě dlouhý. Tempo je velmi pomalé, děj běží tak pomalu, že jsem měl mnohokrát chuť vykřiknout, ať už se ten Haas sakra vymáčne. Nakonec jsem se dotrpěl k happy endu, i když jsem od toho v půlce chtěl odejít. Ještě, že tam byl ten Marvan...50% (05.12.2011)

Příběh je to blboučký, ale jakožto původní divadelní hra, stojí na hercích a náladě, kterou navozuje. Jako kdyby Haas svým tím svým vejdětěž, vyzval diváka, aby usedl do hlediště a tomu jelimanovskému páru držel palce. Ano, minimálně první polovina filmu působila podivně amatérsky a civilní projev Arna Veleckého ostře kontrastoval s klasickým dobovým přehráváním, jaké všichni máme rádi. Ale i na to se dalo zvyknout. Je obdivuhodné, jak rychle se tvůrci naučili pracovat s mluveným slovem. Zvukový film byl relativně nové médium a přitom už o pár roků později, byly mnohé komedie vystavěné hlavně na verbálním humoru. A to je věc další, díky tento film ohodnotím lépe, než průměrem. Příběh byl sice jednoduchý, ale scénář je napsaný chytře a místy mě až překvapilo to jemné vtipkování a nadsázka, která působila, jako kdyby si chtěli tvůrci vystřelit i z diváků, kteří se budou dívat třeba za devadesát let. Vlastně mám díky tomuto filmu pocit, že dnes lidi neumí tak hezky mluvit, ale především tak bystře myslet. Nevytratila se jen etika, ale také ryzost. (27.02.2022)

Film měl vskutku nelehký osud. Už při premiéře se proti němu zdvihla vlna nevole, a to od: a) sklenářů (Haas se svým životním stylem neměl problémy vyrábět okna v jakémkoli množství a jakékoli velikosti, takže by řemeslníci přicházeli o práci, což bylo zejména v době probíhající světové hospodářské krize krajně nezodpovědné) b) od mravnostních spolků a církve (Haas a Baarová sní o pevném obejmutí, škrcení a tahání za vlasy, tedy o praktikách blížících se k BDSM spíš než k poctivé a jediné přípustné misionářské poloze) c) Jaroslava Foglara (Struna nazval Speergera (nebo obráceně) "volem" - a tak poprvé tato nadávka pronikla na filmové plátno). No a po válce se zase ocitl v trezoru kvůli Baarové. Zajímavost: Baarová se po válce snažila vyhnout potrestání za svůj prohřešek s Goebbelsem, tvrdila, že v dobách svého styku s tímto německým nadsamcem s kobylí nohou byla nepříčetná. Argumentovala právě tímto filmem, že přeci žádná normální žena by po románku s okouzlujícím a naprosto neodolatelným Haasem by se nemohla zamilovat do tvora stojícího tak hluboko pod ním. Soud jí to ale neuvěřil, což upřímně řečeno moc nechápu. (20.07.2014)