Manželka

Brácha opět nebyl doma, a tak jsem zabrouzdal na sever a zkusil Ženu - bylo to drama, jak má být! Děj, který je už od počátku zajímavý, je velmi poutavý, a čím déle jsme v něm, tím více se rozmotává ono tajemství a pointa, kterou chceme od něčeho takového právě vidět - na povrch vyplouvají staré křivdy, ústupy a shody a neshody. Sledujeme hlavní hrdinku, která musí zvládat tohle šílenství, které ji celý život sžírá, a manžela, který není ani zlý, ani hodný, ale je v takovém postavení, v jakém je. Oba hrají výtečně a jejich postavy byly uvěřitelné. Kamera a soundtracky samozřejmě skvělé. Nejlepší ze všech scén byla beze sporu ta s poděkováním - zde jako by to všechno totálně krachlo, totální emocionální výlev. To vše asi k plusům. Bohužel mám i dvě výtky, které mi zabraňují snímku udělit plný počet. Zaprvé, obsahově film lehce strádá. Vše by bylo super až na toto, určitě. Film má skvělý námět, jen je problém, že chybí třeba ještě jeden zvrat, jedna další srdceryvná scéna, jedna hádka. Něco tomu poté zkrátka chybí. Zadruhé, konec. Po scéně s poděkováním záživnost filmu značně upadne, mohli na tom trochu více zapracovat, aby to tam nebylo tak nijaké. Vyhodnocení: Celkově však spokojenost a přidávám do sbírky skvělých severských dramat! (02.10.2022)

Björn Runge sklízel menší či větší úspěchy v rodném Švédsku, jeho kousky těšily zejména festivalové diváky, nyní se širšímu publiku představuje psychologickým dramatem jednoho manželského páru, který čeká velká událost. On je romanopisec na absolutním vrcholu, ona dohlíží, aby si včas vzal prášky na srdce. Společně odlétají do chladného Stockholmu, aby si převzal prestižní cenu, udělovanou na základě poslední vůle švédského vědce a vynálezce dynamitu. Bude ovšem Nobelova cena ve správných rukou? Nevyplují na povrch roky potlačované skutečnosti? Slavnostní ceremoniál se blíží, napětí mezi partnery roste. Lehce se otřeme o literární společnost, která znevažuje ženské autorky, dotkneme se role ženy v životě, potažmo úspěchu muže („Celá ta léta se dusíš v obřím hrnci roztrpčenosti?“). Jedenasedmdesátiletá Glenn Close odešla během své bohaté kariéry šestkrát jen s oscarovou nominací, její minimalismus divákovi vždy hned napoví, v jakém rozpoložení se nachází, jak oddanou manželkou byla a je, jak potlačuje svá přání a zájmy. Třeba to na posedmé vyjde. (27.01.2019)

Vynikající námět, excelentně zpracovaný, navíc jej lze aplikovat na jakýkoli vztah muže a ženy a jakoukoli oblast lidské činnosti, již vykonávají. Postupně budované napětí ve vztahu, které probublává pomalu ale jistě na povrch a graduje divadelními scénami s vytříbenými dialogy. K tomu je zapotřebí excelentní herce - o čemž zvláště u Glenn Close není sebemenších pochyb. Svým výrazem, očima, mimikou dokáže vyjádřit tu bouři, jež se odehrává v jejím nitru. Z celého srdce ji přeji, aby naposedmé toho Oscara získala. Ostatní soupeřky mohou ještě počkat. (16.02.2019)

Působivé vztahové drama. Ten postupný vývoj soužití ústřední dvojice je velmi nepěkným obrazem léta potlačovaných emocí a postupně bublajícího hněvu, jehož kulminace je dříve či později nevyhnutelná. Zápletka je v podstatě strašně jednoduchá, přesto nesmírně poutavá a intenzivní zejména v brilantních dialozích. Nejsilnější článek tu bezpochyby tvoří Glenn Close, jejíž performance na oko dokonalé a přitom uvnitř brutálně trpící manželky je dechberoucí a zároveň pekelně autentické. (19.03.2019)

Glenn Close je moje favoritka. A po Albertu Nobbsovi se na ni dívám už hodně jinak. Je bravurní. Ještě než v tomto filmu došlo k situaci v baru u vodky s novinářem - tak jsem si sama říkala - kurnik - ta žena "trpí", je nějakým způsobem svázaná, co se tam safra děje....A ta její ztuhlost, neprojev nějakého náznaku, připadala mi jako žena, která je uvězněna ve svém těle a nemůže vůbec nic říct,jinak vybuchne....Nevím, nevím...na Oscara zdali s tímto dosáhne, ale je vynikající. Film mi připadá silně "evropský" - trošku nevím jak to přiblížit, ale držel mě celou dobu v nějaké ostražitosti - ať už hudbou, svojí zvláštní barvou a určitým tajemnem a vytrvalostí..a pana autora Castlemana bych nakopala do koulí... (31.01.2019)