Fúsi

Jako takhle: na 4 hvězdy to nebylo. Zápletka scénáře by se dala vymyslet zhruba tak za hodinku - a ještě by člověk musel být hodně drzý, aby to někomu šel vůbec nabízet. Je celkem jedno z jakého úhlu se dá na tak smutný příběh koukat, když je člověku stejně jasné, že hlavnímu hrdinovi by pomohlo jediné - kdyby pár desítek kilo zhubnul. (09.07.2019)

Iba upozorňujem, že spoilerujem. To iba severania dokážu chladný príbeh podať citlivo a smutnú atmosféru prebiť láskavosťou jedného (ne)obyčajného muža. Moment, ked' sa Fúsi prišiel postarať o dievča, ktoré sa pred depresiou nedokázalo schovať inam, ako do svojho šatníka, bol pre mňa ten najdojímavejší, aký som kedy videla. Definitívne som sa rozplynula v momente, ked' zaspal s mačkou v náručí. Maličkosti, ktoré sú významovo tak velké, až si na chvílu poviete - pre všetky tie okamihy empatie sa oplatí zažiť aj niečo zlé. Film bolestne krásny. Jeden z tých, na ktoré nikdy nezabudnem. (10.03.2017)

Dagur Kári mě zde dostal podobně jako před lety ve svém debutu Albín jménem Noi. Způsob, jakým se zde kombinuje humor s dojetím, mi osobně přijde zcela neodolatelný, a ten film ve mně při sledování mnohokrát vyvolal silné emoce. Postava Fúsiho je tak úžasně napsaná, že mě mj. přiměla uvědomit si moje vlastní předsudky vůči podobně vypadajícím lidem - toho dobráckého obra si prostě nejde nezamilovat - podrazáckého kolegu opakovaně podrží před šéfem, nebojí se špinavé práce, neváhá sáhnout na úspory, aby potěšil druhé, je manuálně zručný, opraví motor, natře zeď, hraje si s cizí holčičkou, nakrmí cizí kočku, která mu následně spí na hrudi, své přítelkyni udělá k snídani vajíčka a džus a přinese jí to ke skříni, ze které ona odmítá vylézt... v tom filmu je koncentrace silných momentů neobyčejně silná - třeba když je Fúsi poslední den jako záskok za svou nemocnou přítelkyni u popelářů a chlapi se s ním loučí přípitkem a uznalým poplácáním po hrudi - člověk si zde nemůže nevzpomenout na Kaurismäkiho hrdiny z okraje společnosti, s podobně prázdnou kapsou a současně dobrým srdcem. Samotný závěr je potom megadojemný a hrozně mě mrzel, protože jsem Fúsimu celou dobu držel palce, ale respektuji, že to režisér chtěl zakončit takto. Úžasný film, který mě bezvýhradně nadchnul a připravil až očistný zážitek. (06.07.2019)

Od Islandu toho už moč nečekám, cenama ověnčená povídková pavučina Vonarstræti byla naivní a so 90s, Berani fajn, ale Un Certain Regard to nemělo vyhrát ani omylem. O to příjemnější překvápko je návrat odepsanýho Dagura Káriho, kterej natočil film, co v jádru vypadá jako každý druhý islandský dramátko o osamělým podivínovi, ale daří se mu vytvořit uvěřitelnou lidskou horu emocí, křehkosti a panenský dobroty. Film jemnej, bez falše a výstřelků, předvídatelný, leč překvapivě dojemný a podmanivý vyprávění o čistý dobrotě. Tender love is blind, jak zpívá Dolly Parton. Fúsi rozhodně patří k nejlepším tamním věcem za poslední (a dlouhý) roky. (21.01.2016)

Příběh dobráckého obra ukazuje, jak hnusně se společnost dokáže chovat k lidem, jejichž jediným proviněním je to, že nezapadají do škatulek. Jakž takž je přijmeme, pokud jsou cool - tichý, nenápadný Fúsi si to ale vyžere doslova od všech. Čím víc se snaží, tím větší lejno dostane na oplátku. A přesto to zkouší dál. Krásně smutný film. (23.03.2016)