Podvodníci

Tak o tomhle filmu nevím co si mám myslet.Ze začátku mi tento film přišel jako další americká pakárna.Pak se však hodně zlepšilo,do příběhu přišla dcera a všechno chytlo svižné skoro až ke konci.říkám až protože tak blbej konec jsem fakt nečkal(jak říká golfista tohle by měli zakázat).Na mě moc překobynovaný.Normálně bych takovému filmu dal 3 možná i 2 hvězdičky,ale protože jsou tu skvělí herci tak dám 4.Nejvíce mě z herců překvapila Alison Lohmanová.Ta když byla na scéně tak mi tam přišlo tak ohromně živo,a když tam navíc byla s jěště lepším Nicolasem Cagem,tak to bylo k popukání(úžasnej byl i Sam Rockwell).No prostě další film z kterým Ridley Scott jakžtakž zaválel (03.05.2004)

Nicola Cage mi tu přišel naprosto úchvatný, což v mém případě platí velmi často. Zvládnul táhnout celý film až do konce, a to v podstatě ve všech momentech. Já si nemůžu pomoct, ale mě jeho herectví baví. Co už mě tolik nebavilo, to je scénář filmu, který by zajímavý hlavně díky v závěru, kde se celkem očekávaně odkryly karty. (16.10.2015)

Docela mě překvapilo zdejší nízké hodnocení... Pro mě jsou Švidnlíři oblíbeným filmem s úsměvným výkonem Nicholase Cage (pro mě jeho druhá nejlepší role za Adaptací), který je křížencem Dannyho Oceana a Woodyho Allena (no to je trochu divoké přirovnání, ale je to jenom pro představu - prostě podvodník s neurotickými sklony). I ostatní výkony jsou slušné, příběh má dobrý spád, chytrou pointu (opravdu jsem nic netušil, dokud to nepřišlo) a usmiřující konec. Nenáročné, chytré, vtipné No a mimochodem, těžko se věří tomu, že bylo Alison Lohmanové v době natáčení 24 let, přitom tam opravdu úspěšně předstírá patnáctku a ve stejném roce hrála překrásnou Sandru v Burtonově Velké rybě. Holt je to paní Švindlířka ;-) 80% (28.06.2006)

Scott neScott, komedie nekomedie, thriller nethriller – schizofrenní je ve Švindlířích na první pohled prakticky vše kromě precizních herců a vytříbených vizuálních nápadů (jichž je pro komedii – byla to komedie? - zatracená škoda). Snad je to režisérova nezkušenost v žánru či nestabilní námět, na kterém se nedají řádně vybudovat sympatie k představitelům (do konce jsem nevěděl, zda Cageovi fandit či ne), možná přešachovaný závěr, který mě plně neuspokojil (souvisí s předchozí výtkou) a vinu nese zčásti i vratký (proč to neříct) scénář, vytahující vyšumělé kontexty podle potřeby momentálního efektu. Scott točil pouze a jenom pro pobavení a ikdyž se často není čemu smát, vlastně to velice pěkně uteče. A to chce přece jen pěknou dávku umu. Ale raději zpět k dalšímu Blade Runnerovi, co ty na to, Ridley? You’re hell of a director, then show it again! (10.11.2003)

Vůbec nevím, jestli to nějak souvisí, ale přijde mi zajímavé, že z post 9/11 Ameriky mám v sobě uloženou nějakou zvláštně útěšnou, smířlivou atmosféru tehdejších šejdířských filmů Fun with Dick & Jane, Catch Me If You Can, Ocean's Eleven a teď čerstvě ještě tohoto. Mám tendence být k tomu pak nějak inherentně shovívavější, což platí i v případě Matchstick Men. Ten ale má bohužel tu svízel, že jakmile se k němu byť jen maličko vrátíte v myšlenkách, dojde vám jak to nedává smysl dějově, logicky, stylisticky, prostě nijak, přičemž tím hlavním problémem nakonec je scénář, který šikanuje protagonistu od začátku, aby dospěl k pointě, která tu postavu jakoby zaslouženě zšikanuje ještě trochu navíc. [spojler] Bavila mě ta vize Leona, který by na konci filmu zjistil, že Matylda je ve skutečnosti Gary Oldman v gumové masce, ale to je ode mě prostě škodolibý a ten film přitom chce být naopak hrozně konejšivý. Zvláštní bylo, že z mnoha důvodů jsem měl tendence pořád propadat během sledování pocitu, že ten film se odehrává někdy v sedmdesátkách nebo osmdesátkách. (03.09.2024)