Dôstojník a gentleman

„Aký bol výcvik prežitia?“ – „Prežil som.“ Mám rád filmovú reč Taylora Hackforda. Od jeho prvého známeho filmu (výcvikovej ľúbostnej drámy DÔSTOJNÍK A DŽENTLMEN) až po jeho neskoršie a ešte slávnejšie kusy (DOLORES CLAIBORNEOVÁ, DIABLOV ADVOKÁT, RAY), mu záleží na postavách. Áno, niektoré z jeho snímok sú slabšie (únosová SKÚŠKU ŽIVOTA), ale aj v nich nie je dôležité, čo vybuchne (nič proti výbuchom), ale to, z akého (a do akého) bodu sa postava v priebehu deja dostane. Bez toho, aby psychológia bola prízemná, vyložene zjednodušujúca, alebo patetická. Naopak, Hackfordovi zdanlivo silní hrdinovia (Richard Gere, Kathy Bates, Russell Crowe) sú ubolení a už v relatívne mladom veku zničení (napríklad strašnými rodinnými podmienkami). DÔSTOJNÍK A DŽENTLMEN je dobrý film s dobrým Richardom Gereom (škoda, že v podobne kvalitnom štýle si nevyberal scenáre aj neskôr, veď jeho Zack Mayo skvele pripomína najlepšie postavy Roberta Redforda - napohľad bezstarostného krásavca, v skutočnosti vštekými a hlavne sám sebou opusteného samotára uprostred davu), krásnou Debrou Winger, solídnym Robertom Loggiaom, poctivým príbehom a oscarovým Louisom Gossettom Jr. (20.12.2004)

Pod vedením seržanta Emila Foleyho by se ze mne pilot US Army rozhodně nestal. Já totiž neumím spontánně řvát "Yes, sir!" a na jakoukoli buzeraci reaguji více či méně v rozporu s platnými předpisy. Jenže já si to mohu dovolit, protože jsem nikdy netoužil po letecké kariéře, ale takový Zack to má těžší. Problém s autoritou má stejný jako já. On se však nechce vrátit na ulici, ale zároveň nehodlá ani ohnout hřbet. To je prostě dilema, které mě baví a souboj těchto dvou osobností zrovna tak. Je to zábavné, má to náboj a dokázalo to ještě zvýšit můj odpor k vojenskému stylu života. To si zaslouží velkou gratulaci. (02.12.2015)

Taylor Hackford spracoval dobre napísaný scenár dostatočne pútavo na to, aby sa v súvislosti s jeho filmom mohlo hovoriť o kvalite. A to sa v prípade Dôstojníka a gentlemana naozaj môže, pretože sa jedná o dobrý film, ktorý podporujú dobrí herci a dobrý príbeh. A poteší aj pesnička Up Where We Belong. (12.07.2005)

Jeden z důvodů, proč filmová 80. léta vypadala jak vypadala, byl bezpochyby ten, že v tu dobu se exekutivních funkcí začali ujímat muži s válečnou zkušeností či jen zválcovaní vojenskou propagandou přelomu 60. a 70. let, proti kterým stála v tu dobu jen minimální kontrakultura vyčerpaná aktivistickými 70. lety a drogovými dojezdy. V kombinaci se všudypřítomnou Reaganovskou politikou individualismu vzniklo ideální podhoubí pro snímky podobného typu, viz Taps, Stripes, Private Benjamin, Up the Academy či The Lords of Discipline. An Officer and a Gentleman je pak ideální příklad snímku, na kterých vyrůstala generace baby boomerů. Je cynický, arogantní, misogynní a zastává hodnoty mužského přátelství, disciplíny (pod dozorem tvrdých ale spravedlivých vojenských autorit) a tvrdé práce. Tím je mimochodem také tento film dnes zábavný, protože ve své ignoranci není schopný v zásadě přehodnotit cokoli, co zastával od začátku, takže mu prakticky chybí vývoj a fungují v něm pouze jednotlivé epizody. Ty překvapí nejen tím, nakolik dobře jsou natočené, ale třeba i pro tento typ filmu překvapivým naturalismem. Díky tomu vlastně až do konce film celkem zdatně zastírá, jaká je to strašná sračka, což naštěstí ve finále odhalí s celou pompou a ještě si zatleská. Tak jako tak, vodopády urážlivých projevů drill seržanta Foleyho mě opět přesvědčují, že filmové scény z buzerplaců bych měl začít sbírat. (21.04.2020)

Skvělá Debra, ucházející scénář a emoční vyvrcholení. Na dnešní dobu samozřejmě velmi pomalé s příliš dlouhou expozicí. Do jisté míry se jedná o docela autorský film, který trochu vybočuje z klasických hollywoodských mantinelů 80. let. Hezké lokace i mírný humor pomahají divákovi nespadnout do stavu nudy. (29.11.2020)