Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Pokus o syntetický obraz údelu poľskej generácie, narodenej v čase krvavých udalostí v Poznani roku 1956 a vstupujúcej do života v "nehybných" sedemdesiatych rokoch. Tri príbehy predstavujú rôzne alternatívy životného ukotvenia mladého študenta medicíny Witeka. Každá z nich sa odvíja od náhody, či sa mu na ceste na pohreb svojho otca podarí alebo nepodarí dostihnúť odchádzajúci vlak. V prvej poviedke sa stane aktívnym komunistom, v druhej príslušníkom disentu, v tretej si ako lekár plní ľudské záväzky v občianskej ľahostajnosti. Tri alternatívne existenciálne drámy odhaľujú bolestnú nemožnosť morálnych volieb v nemorálnej spoločnosti a ponúkajú sugestívny obraz života socialistického Poľska v rokoch 1978-81. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (103)

classic 

všetky recenzie používateľa

Musím priznať jednu vec, že som momentálne zakopol na šiestom filme od Krzysztofa Kieślowskiho, s názvom Náhoda, ktorá je BLBEC. Predchádzajúce filmové počiny boli u mňa veľmi vysoko ohodnotené, maximálnou možnou známkou. Tu sa stretávam s obyčajným priemerom, ktorý ma neoslovil, aj keď nakoniec skonštatujem, že sa k filmu pristupovalo zaujímavým spôsobom. Hlavný hrdina Witek. U neho budem sledovať 3 dôležité veci. Prvá spočíva v tom, či stihne dotyčný vlak, ktorý ho má odviesť na určené miesto. Mieri na pohreb svojho otca, ale nikdy tam nedôjde. Po prvé : VLAK stihne a naskočí naň, tým pádom sa veci začnú odvíjať iným spôsobom, ako by pôvodne tento dopravný, rýchly prostriedok nikdy nedostihol... Po druhé : Vlak nestihne, a čo sa tým následkom postupne odohralo. A tretia verzia, je zase tá istá, že ho nestihol, a tak mám pred očami inú verziu príbehu. TRI rôzne verzie udalosti. Niečo na spôsob - Lola beží o život, strhujúci film z roku 1998, od Toma Tykwera. To máte to isté, ako by ste nastúpili na autobus, v ktorom stretnete, zrovna v ten moment akéhosi človeka, ktorý vám zmení život. Ak by vám tento BUS ušiel, tak sa nič nedeje, a vy si žijete svojim starým životom, v ktorom sa môže taktiež niečo dôležité stať. Vymyslieť takúto stavbu scenára, pozostávajúcu z rôznych uhlov, jednej a tej istej postavy, ktorá buď stihne naskočiť na vlak, alebo pre zmenu : 2 krát - nie, a čo sa následne ďalej odohralo, je celkovo zaujímavé vidieť. To je jedná vec. Druhá vec, je tá, ktorá mi vadila. Samotný film jednoznačne kazí - nedotiahnutý STRIH, a niekoľko postupných scén, ktoré sa sem koľkokrát nehodili. Občas som si pripadal, že chodím stále dokola, dokolečka. Vezmite si jeden fakt, ak máte radi režiséra a scenáristu, zároveň, ktorý sa podieľa na tomto projekte, tak nemáte, čo stratiť, len si poviete, že sa jedná o slabší režisérov kus... ()

MikO_NR_1909 

všetky recenzie používateľa

Ani zďaleka nie apolitické, niečo takéto si mohol dovoliť natočiť v bývalom postsovietskom bloku len málokto. Kieślowského Náhoda je vycibrený snímok s výrazným časovým rozhraním, ktorého symbolizuje 3x odchádzajúci ten istý vlak do Varšavy a mladého Witeka tak dovedie do troch životných situácií, v ktorých poznáva nástrahy život v spoločnosti, ktorá ju tak tvorí a vypĺňa. Výborne mu k tomu dopomohli herci, ktorí váhajú, používajú vo svojich prejavoch mimoriadne civilné pohyby, reč tela i melódiu hlasu. Tak ako neurčito film končí je len výsledkom stavu a jeho neschopnosťou nájsť vnútornú silu v poľskom národe čeliť hrozbám, ktoré majú silnejšie páky. ()

Reklama

Morloth 

všetky recenzie používateľa

Náhodu lze ve zkratce uchopit stěží. Snímek variuje život mladého Witeka v podání Bogusława Lindy. Tři příběhy vycházející z Witekova života, vždy začínají na nádraží a odvíjejí se od toho, zda hrdina stihne či nestihne vlak. Ukazují tak, že jeden okamžik v životě člověka může celý život naprosto otočit. Kieslowskimu se podařilo zachytit dobu, ve které snímek vznikal. Jakousi nehostinnost a chlad, kterého se člověk nezbaví, ať dělá, co dělá. Snímek je jistě poněkud provokativní, protože Witek zde v každé ze svých rolí získává jiná ideová východiska. Shodný je jen fakt, že jako osobnost se chová čestně a poctivě, až to někdy hraničí s hloupostí. Jako poctivý komunista, jako stejně poctivý disident i jako člověk politiku i náboženství naprosto odvrhující však štěstí nenajde a když, náhoda mu je zhatí. Kontroverznost snímku snad potvrzuje i fakt, že nebyl přijat ani disidenty, ani oficiální mocí. ()

Dan9K 

všetky recenzie používateľa

Tohle dílo má nádherné (ehm tedy spíše pozastaveníhodné) myšlenky a nosné téma, které mohlo být zpracováno stokrát záživněji ( hlavně tedy první část), ale to nevadí ( možná trochu jo). Tenhle mile depresivní počin má totiž mimoto i závěr, který je jedním z těch, na něž se opravdu vyplatí počkat, protože něco takové jsem rozhodně nečekal a moje hodnocení díky němu nečekaně vzrostlo. Ale Náhoda ani náhodou nestojí na něm, je to jen takový marcipán na dortu. Dortu, který budete jíst dlouho, možná vám nebude chutnat, ale příště si ho zase rádi dáte...třeba kvůli dalšímu marcipánu. ()

Ghoulman 

všetky recenzie používateľa

Příběh ze života - jednou jsem takhle napsal jedné spolužačce. (Samozřejmě, že se mi líbila – jak se vůbec můžete takhle ptát). Napsal jsem jí, že bychom si mohli popovídat, ale na živo, že takhle po internetu to nemá smysl. Kupodivu souhlasila, takže jsme se domluvili na čas v pondělí dopoledne, před jednou studijní projekcí (mám to štěstí, že i na vysoké škole jsem ve velmi úzkém kontaktu s filmem). Napsal jsem jí už v sobotu a tak jsem neděli prožil ve stálých obavách – co se stane, až tam přijdu? Bude to probíhat dobře? Jak na ni zapůsobím a bude stejně milá jako přes internet? A tak si dělám starosti, lámu si hlavu, připravuji si vtipy, vybírám oblečení, zkrátka se strachuji. Jsem celý den rozechvělý. V neděli odpoledne přijde mail od jednoho z našich profesorů. Toho, jenž má na starosti projekci. Píše se v něm, že ta proběhne v jiném sále, než obvykle. Alespoň tak jsem to pochopil. Říkal jsem si „to je zvláštní“. Ale co – zvláštní věci se přece dějí neustále. V pondělí ráno vstanu. Je pěkný den a já jsem zjitřený představou dnešního kontaktu. Dojdu na místo asi tak hodinu předem (co kdyby přišla spolužačka také dříve) a čekám tam, čím dál tím více nervózní, roztřesen, rozechvěn tak, že se klepe pomalu i stůl, u kterého sedím. (A ano, přiznávám, líbila se mi vážně hodně, hodně moc). Čekám a čas se pomalu plíží. Za mnou i přede mnou, všude samé vteřiny, minuty, hodinové ručičky. Počítám údery srdce. Je to jednoduché. Slyším je v ozvěně, jež se rozléhá budovou. Nikdo však nejde. Jdu ven, zapálím si cigaretu. Tu jsem si původně dát nechtěl, abych zapůsobil dobrým dojmem „voňavého nekuřáka“. Nevydržel jsem to. Při odfukování kouře jsem si cvičil své další „repliky“, abych nic nezkazil. (Zvláštní, jak moc mi na tom záleželo). Vrátil jsem se zpět a znovu čekal. Nikdo nepřicházel, nejen ona, ale vůbec nikdo. Když bylo za deset minut promítání, sešel jsem dolů do předsálí a zde čekal jeden kluk. Zeptal jsem se ho, jestli jsme to nespletli. Zjistili jsme, že ano. Profesor napsal mail nejasně a ve skutečnosti bylo promítání tam, kde bývá obvykle. S pocitem nejasné prohry, lehkou bolestí v hrudi, se svěšenou hlavou a další cigaretou v koutku jsem odkráčel směrem knihovna. Zde jsem chvíli dlel a čekal až se trochu uklidní zčeřené pocity. Nakonec jsem se rozhodl, že přijdu před koncem filmu a budu na spolužačku čekat. Přišel jsem, čekal jsem, byl jsem nervóznější než dříve. Otevřely se dveře, lidé pomalu začali odcházet ze sálu. Já jsem se začal v duchu modlit, ať aspoň teď nic nepokazím. Vyšla spolužačka s kamarádkou, zeptala se mě chladným tónem „co tu děláš“, aniž by mě pozdravila, a já jsem začal blekotat, že jsem se spletl. Ona na to, že teď už nemá čas a bez ohlédnutí odešla pryč. Od té doby jsem se jí vyhýbal, v podstatě jsem z ní měl strach a když už jsme spolu interagovali, bylo mezi námi cítit podráždění a chlad. Už jsou to bezmála dva roky. Ačkoliv se oba bavíme s ostatními lidmi ze třídy, spolu jsme se už v podstatě „živě“ nikdy nebavili. To ovlivnilo další a další aspekty mého studijního života, takže někteří její přátelé se mnou také (asi ze zásady) odmítají komunikovat, zatímco moji přátelé nemají zrovna v lásce ji. A s tím klukem, kterého jsem potkal u „špatného“ kinosálu jsem se mimochodem skamarádil. Byl z jiného oboru a tak jsem byl zrovna já od nás jediný člověk, který ho lépe poznal a díky němu poznal i další lidi. Jeden moment. Náhoda. Kapka v moři času. Co kdyby něco bylo jinak? Kdyby jsem se nespletl? Nebo kdyby to profesor napsal jasněji (ostatně nebyl jsem sám, kdo to špatně pochopil)? Co kdyby ona byla milejší? Nebo kdyby se mi od té doby sama od sebe ozvala? Seznámil bych se s tím klukem při jiné příležitosti, nebo by byl jen další náhodnou tváří v kinosále? Dodneška se mi to čas od času převrací v hlavě a já dumám – s lehce úsměvnou posmutnělostí – jak je to zvláštní, kolik věcí v našich životech je vlastně postaveno na drobnostech, na náhodách, na lehkých poryvech osudu... I o tom je Náhoda. Film, jež se přinejmenším svou základní premisou dotýká každého z nás. () (menej) (viac)

Galéria (29)

Zaujímavosti (2)

  • Ačkoli se film dokončil už v roce 1981, z důvodu politické cenzury se své premiéry dočkal až v roce 1987. (džanik)

Reklama

Reklama