Děti z Bullerbynu

To nie sú len Lasse, Bosse, Olle, Britta, Anna a Lisa. To som aj ja vo veku desať rokov. Režisér je borec, nepokazil to, fakticky stvárnil život dieťaťa. Nie tak ako stovky iných, vo všakovakých dojákoch a depresívnych drámach, ktoré vypovedajú o všetkom možnom, len nie o detskej duši. Čo si budeme nahovárať, Astrid je iný level. A tento film je nádherný. Do najmenšieho detailu. Na dôvažok letný vidiek Smålandu a sloboda ľudí žijúcich si svoj život na roztrúsených farmách. Samozrejme, všade typické červené domečky s bielymi oblôčikmi. Jag älskar Sverige. (18.03.2020)

Nádherná ukázka krásného a bezstarostného dětství na švédském venkově v létě v Bullerbynu o třech farmách a šesti dětech: Anna (Anna Sahlin), Lisa (Linda Bergström), Britta (Ellen Demérus), Bosse (Henrik Larsson), Lasse (Crispin Dickson Wendenius) a Olle (Harald Lönnbro). Chlapci a děvčata se navzájem trumfují a škádlí, zažívají spolu spoustu dobrodružství při svých hrách, kde rozhoduje hlavně fantazie, a také pomáhojí rodičům na poli. Zkrátka prožívají normální šťastné dětství v čase kdy je krásná severská příroda zalitá sluncem. Obyčejná příhody se s dětskou fantazií mění v nádherná dobrodružství. (29.11.2009)

Adaptace klasiky mé dětské četby (co do počtu přečtení se jí vyrovná snad jen Neználek ve Slunečním městě) se nad očekávání povedla. Český dabing opět peklo (kousek falunské uzenky, té nejlepší ze záhadného důvodu přejmenován a tím navždy znehodnocen). Škoda, že chybí moje oblíbená část s Oskarovou kyticí, jinak jsem spokojená:) (01.01.2012)

Je-li kniha málo popisná, pak do ní člověk vkládá reálie, v nichž sám žije. Takhle to bylo u mě třeba v případě Harryho Pottera, kde jsem byl podobou Bradavic dost zaskočen. Představoval jsem si je tak nějak civilnější, modernější, méně okázalé. U Dětí z Bullerbynu se žádný větší šok z výpravy nekonal, což mě poměrně překvapilo. Co mě ale překvapilo daleko více a bohužel nemohu říct příjemně, byl český dabing, který se viditelně (nebo spíš slyšitelně) nachází v krizi. Dospělé postavy jsou nadabovány asi čtyřmi lidmi, jejichž hlasy a repliky se do daných situací a do filmu podobného charakteru vůbec nehodí. Co se týče filmu samotného - u Dětí z Bullerbynu rozhodně nelze čekat nějakou větší myšlenku, jedná se pouze o sled epizod, z nichž žádná nevyústí v zásadnější pointu. Taková je ale i kniha, kterou každý z nás jako špunt četl snad stokrát. Na některé příběhy jsem zapomněl, takže jsem si je při sledování oživil. To mi připomnělo, že bych si tuhle klasiku mohl zase jednou přečíst, achjojo. (533.) (16.11.2009)

Nevim pořádně proč, ale tohle mě nějak vůbec neoslovilo. Knihu mám v hlavě zakodovanou jako velmi oblíbenou. Tady jsem žel spíš koukal na hodinky, kdy už to skončí, než na to co se děje na obrazovce. A dost to určitě ovlivnil i příšernej dabing, kdy například dětskej smích už u mě vyvolával alergické reakce. (30.01.2010)