Čokoláda

Hodně expertů nechápalo, jak se mohl tak starodávný druh příběhu dostat v tom roce mezi nominované na Oskara. Žena bojující proti zavedeným pořádkům v městečku. Nikdo takm nezná dobrou čokoládu, tak jde do toho. A trvá to, než si najde nějakou klientelu. Pastor jde proti ní, je pro městečko až příliš extravagantní. A to skrz prkotiny. A na závěr najde i velkou lásku v muži, co dost připomíná romantičtějšího Sandokana. (20.09.2010)

Až neuveriteľné množstvo známych mien dokázal Hallstrom do svojho filmu dostať a narozdiel od podobne hviezdne nabitých filmov z toho nakoniec prúser nebol. Práve naopak. Hoci príbeh o cukrárke, ktorá si otvorí obchod s čokoládou je vlastne úplne jednoduchý, Hallstrom niekoľkými malými dejovými linkami dokázal film až neskutočne oživiť a o žiadnej z nich sa nedá povedať, že je menejcenná. Soundtrack od R. Portman je neskutočne pestrý a počúvateľný. Vlastním doma originálne cd a hudba k filme neskutočne sedí. P. Stormare vtipne dokazuje, že z chumaja gentlemana neurobíš a Alfred Molina ma rozosmial, keď sa nechal načapať vo výklade obchodu, kde žral čokoládu ako divá sviňa. Na chvíľu som sa v ňom videl, tiež neviem čokoláde odolať. Hlavne tmavej s celými lieskovými orieškami...80%. (06.04.2012)

Od Lasse Hallströma se mi líbí skoro všechny jeho filmy víc než právě tenhle, ale i přesto Čokoláda ční nad obvyklý průměr romantických melodramat. Surovina uvedená v názvu jako symbol odlišnosti, revolty, boje proti konzervativnímu, úzkoprsému maloměšťáctví, symbol emancipace a myšlenkové svobody? Hmmm, dobré... A velká filmová metafora toho, jak těžké je odříkání, ale že i zhřešit (občas) není zas smrtelný hřích... (27.04.2007)

Já byl tuhle u řeky. Nikdo z kočovníků nevypadal jako pan Depp. Ale zase na druhou stranu, neznám paní co u nás vaří Milku. Prej je to umění. Přitom fialovou krávu jsem viděl tenhle tejden dvakrát. Jednou zvracela za barákem a jednou močila s kamarádem vedle zastávky. Sexy. Nejsem si jist, ale prej je třeba si věci trošku idealizovat. (06.07.2010)

Ke konci je to už trochu moc hezké a ideální (konec z toho dělá v podstatě tu pohádku), ale celý předchozí průběh filmu je nesmírně poutavý a obsahuje moje oblíbené a zároveň neoblíbené téma střetu tradicionalistického zpátečnického dogmatismu a volnomyšlenkářství. Něco, co mě zároveň hrozně baví, je to stále (a asi i navždy bude) velmi aktuální, ale zároveň je mi to většinou strašně nepříjemné sledovat, jelikož ti, se kterými sympatizuju, jsou většinou hrozně slabí a nejsou schopni se hájit tak, jak bych to doufám zvládl já. Tady to tak ale vůbec neplatí, je to prostě feel good film, který je skvěle udělaný a má příjemnou hudbu Rachel Portman, na které jsem byl už asi tak před 15 lety naživo v Rudolfinu (kde i byla Rachel přítomna), ale na film jsem se podíval až teď. A málokdy jsem navíc snesl zdejšího nejoblíbenějšího herce Johnnyho Deppa tak v pohodě, jako tady. (16.11.2021)