Čokoláda

Nádherně sladký a příjemně voňavý příběh o prozření a napravení se. Na čokoládu jsem během sledování chuť neměl, neboť jsem jí spousty spořádal před projekcí. Nejspíš jako průpravu před samotným zhlédnutím :) Ono mě navíc po čokoládě občas bolejí zuby, čili všeho s mírou. Čokoláda je asi nejslabší film, který jsem od Lasse viděl, i přesto jsem se celé dvě hodiny bavil a s úsměvem na tváři sledoval veškeré dění. Překvapivě jsem se však nezakoukal do Juliette Binoche, ale (třebaže to zní poněkud podivně) do Leny Olin. Vitalita z ní čišela o sto šest. Tím nejlepším je na celém filmu Judi Dench, jejíž stařenu jsem jí sežral i s navijákem. A samozřejmě Johnny Depp, který si mě narozdíl od většiny zde získal - scéna s pojídáním žížaly mi utkvěla v paměti nejvíce. Tyto řádky píšu, když zrovna čtvrtou hodinu čekám na oběd a u monitoru mi leží čokoládová tyčinka. Že bych si jen jeden kousek dal..... (04.04.2008)

Sonda života na malé francouzské vesničce tolik konzervativní v otázce náboženské. Byť jen sebemenší potěšení je pro ně tabu, té vísce uzavřené od světa, ve které žijí lidé se svými smutnými či veselými příběhy. Jsou tak nevšímaví ke svému okolí, nebo raději nechtějí vidět realitu? Nikdo nezasáhne a nezabrání dalšímu týrání mladé ženy svým manželem, nesnaží se spojit dohromady matku s dcerou. Když tu jednoho dne přivlaje vítr nové a neznámé osoby... Hned nám může být jasné, že přistěhovalkyně nebudou mít lehké vplutí do tamějších poměrů, jelikož Vianne v podání mé oblíbené Juliette Binoche, má jakési osobité kouzlo, brzy podlehnou.. Neústupná, plná elánu, mladá a pracovitá žena si otevře svůj obchod s čokoládovými delikatesami. Při pohledu na všechny ty sladké lahůdky se mi sbíhaly sliny a já se tak utvrzovala ve faktu, že jsem velký čokoládový nadšenec. Z povzdálí svého obchodu jen němě sleduje obyvatele, kteří jsou vůči ní ještě pořád dost skeptičtí. Postupem času si získá alespoň převážnou většinu z nich a odhaluje tak jejich skrytá tajemství, přání, touhy zraněné city a otevírá jejich tajemné komnaty. Čokoláda probouzí vášně a jen díky ní pookřívají srdce místních, procitá v nich život a zjevuje se pro ně jako pokušení. Jak už to bývá, když vzniká něco nového, netradičního, najdou se i nepřátelé a i těm musí Vianne s úsměvem a chytrostí horákyně čelit. Bere lidi, jací jsou...se všemi chybami. Ve skrytu duše je to ale osamělá, tajemná žena plná touhy po lásce, která spíš než před světem utíká sama před sebou. Film ve mně vyvolával takový zvláštní nepopsatelný pocit něčeho starého, kouzelně zabarveného. Přesvědčivé herecké výkony mých oblíbených herců, nádherná hudba. Přistupte, zhlédněte a nechte si obměkčit srdce :-) (21.03.2008)

Jedna z mála světlých výjimek pro romatické filmy, které mám rád. Úžasná Juliette Binoche, jemná a na city hrající hudba, citlivý scénář a bystrá režie jsou zárukou lákavé záležitosti, jíž si rád pouštím i po mnoha zhlédnutích. A to mi věřte, že tenhle druh filmů jinak opravdu není můj šálek čaje – teda přesněji řečeno čokolády. :) (03.01.2010)

Až neuveriteľné množstvo známych mien dokázal Hallstrom do svojho filmu dostať a narozdiel od podobne hviezdne nabitých filmov z toho nakoniec prúser nebol. Práve naopak. Hoci príbeh o cukrárke, ktorá si otvorí obchod s čokoládou je vlastne úplne jednoduchý, Hallstrom niekoľkými malými dejovými linkami dokázal film až neskutočne oživiť a o žiadnej z nich sa nedá povedať, že je menejcenná. Soundtrack od R. Portman je neskutočne pestrý a počúvateľný. Vlastním doma originálne cd a hudba k filme neskutočne sedí. P. Stormare vtipne dokazuje, že z chumaja gentlemana neurobíš a Alfred Molina ma rozosmial, keď sa nechal načapať vo výklade obchodu, kde žral čokoládu ako divá sviňa. Na chvíľu som sa v ňom videl, tiež neviem čokoláde odolať. Hlavne tmavej s celými lieskovými orieškami...80%. (06.04.2012)

Byla jsem jednou dotázána, jestli existuje nějaká romantická komedie, co by se mi líbila. Bylo to myšleno jako narážka na to, že zřejmě neexistují žádné romantické komedie, co by se mi líbily. Inu, tato dokonce velmi sladká rozprávka o indiánech, Venušiných bradavkách a tančících maminkách prokazuje opak. Speciální pochvalu myslím film zasluhuje za to, jak vedle velkého plánu věnuje také důkladnou pozornost drobnokresbě. Byl to také jeden z prvních filmových soundtracků, který jsem zařadila do svého výběru poslechové hudby, ne-li zcela první. A poslední půlhodinu přirozeně pokaždé brečím non-stop. -"Don't you dare pity me." (18.11.2006)