Čokoláda

Nádherně sladký a příjemně voňavý příběh o prozření a napravení se. Na čokoládu jsem během sledování chuť neměl, neboť jsem jí spousty spořádal před projekcí. Nejspíš jako průpravu před samotným zhlédnutím :) Ono mě navíc po čokoládě občas bolejí zuby, čili všeho s mírou. Čokoláda je asi nejslabší film, který jsem od Lasse viděl, i přesto jsem se celé dvě hodiny bavil a s úsměvem na tváři sledoval veškeré dění. Překvapivě jsem se však nezakoukal do Juliette Binoche, ale (třebaže to zní poněkud podivně) do Leny Olin. Vitalita z ní čišela o sto šest. Tím nejlepším je na celém filmu Judi Dench, jejíž stařenu jsem jí sežral i s navijákem. A samozřejmě Johnny Depp, který si mě narozdíl od většiny zde získal - scéna s pojídáním žížaly mi utkvěla v paměti nejvíce. Tyto řádky píšu, když zrovna čtvrtou hodinu čekám na oběd a u monitoru mi leží čokoládová tyčinka. Že bych si jen jeden kousek dal..... (04.04.2008)

Moc příjemný film, který je stejný jako to, co má v názvu (v tom nejlepším slova smyslu). Hádejte, na co asi dostanete během jeho sledování neovladatelnou chuť? Dobré herecké výkony velmi sympatických a trefně zvolených herců, krásná hudba Rachel Portman, kamera a prostředí francouzského venkova jenom podtrhují atmosféru filmu. (08.08.2004)

Příjemná červená knihovna, šmrncnutá žel pokusem o jakýsi pomyslný svár mezi svobodomyslnými lidmi a bigotními věřícími. Nic mezi, jen tvrdá jádra svých lig. Čímž snímek zcela ztrácí jakoukoliv věrohodnost, pokud o ni stál. Působí jako tezovitý příběh zabalený jakoby do hávu pohádky, ale propagující zcela jasně jen jednu linii vidění světa. Jestliže to však vezmeme jako pohádkový příběh o paní, co furt někam utíká, protože nadělá spíš problémy než přinese klid, a sem tam si najde i spolunocležníka, ok, dá se na to dívat. (28.09.2013)

Hodně zajimavý a milý film, ve kterém charismatická dáma se snaží prorazit s obchůdkem s čokoládovými výrobky, jenže ve špatné době a se špatnými sousedy, které si postupem času a díky svým schopnostem získává na svoji stranu i přes nepřízeň v době půstu. Líbil se mi styl, kterým je film natočen. Má zajimavý příběh a dobrý výběr herců. (14.09.2017)

Ne, ty tři hvězdy musím nechat, výš prostě nepůjdu. Kdysi se mi zamlouvala a stále zamlouvá ona ustrašenost a zatuchlá nehybnost jednoho městečka zajatého tradicemi, které je plné falešné morálky a kterému vládne samozvaný ochránce všeho a všech. S tím vším má pomoct čokoláda vonící z barevného obchůdku plného sladkého pokušení. Do šedých ulic totiž vítr přivál mladou ženu s dcerou a do jejího krámku brzy vstoupí řada zajímavých postaviček. Pokušení tu zápasí s odříkáním, švédská žánrová legenda Lasse Hallström pak s tím, zda vstoupí do chladnějších vod. Nevstoupí. Nakonec totiž nikdo není vyloženě zlý, jednotlivé figury jsou prostě jen oběťmi jakýchsi dávných muk, omylů či strachu. S podobnými látkami má Hallström zatraceně hodně zkušeností. Ví moc dobře, co chce točit, jak dávkovat všudypřítomný optimismus a emoce. Částečně zahřeje a pohladí, o to rychleji ale jeho poetickou pohádku ten samý vítr odvane. A já coby divák? Raději znovu strávím čas s jinými outsidery, třeba Gilbertem Grapem nebo s Homerem a doktorem Larchem. Ti se zaryli mnohem hlouběji a ani k tomu nepotřebovali dráždivou chuť čokolády. (18.07.2022)