Môj život ako pes

Vcelku dobrá a zajímavá podívaná na nástup pubertálního období, prožívání prvních lásek a řekněme intimních zkušeností. Naproti tomu smutný a dojemný příběh o umírající matce, vypořádávání se s tímto faktem a život u příbuzných na venkově. Tento snímek má opravdu něco do sebe, ale nenadchnul mne natolik, abych hodnotil víc jak 3*. (24.10.2012)

Nedá se nic dělat, ale čekala jsem víc emocí od filmu, kde to klučina Ingemar neměl rozhodně jednoduché nejen vzhledem ke smrti jeho matky, ale i vstupem do trochu jiného života a poznání u svého strýce na venkově. Ve výsledku mě asi stejně nejvíc starostí dělal Sickman, chudák malej, kdo ví kde je mu konec. Lasse mě tentokrát tolik nenadchnul, takže zůstanu u průměru, ale on si to vybere určitě zase jindy. (01.06.2013)

budu pět chválu na tento film, kde jen mohu. Po ohromně dlouhé do době film, který mne dostal. Krásné i hnusné, negativní i pozitivní, dojemné a velice silné. Je o tom, jak je dětská duše citlivá, tvárná a otevřena všemu, co se k ní dostává. Výchova nemocné matky selhala jak mohla. Sama vychovávat 2 syny není jistě jednoduché, ale oni za to přece nemohou. Po odchodu mladšího ze synů ke strýčkovi si chlapecvšak matku idealizuje, jakoby si nechtěl nic špatného pamatovat. Nicméně, jeho zkušnosti nezmizí a projevují se. (01.01.2011)

Především hlavní představitel (který mi zprvu nepřišel sympatický a na konci jsem z něj nemohl spustit oči) má zásluhu na tom, že je tenhle film uvěřitelný a v pravém smyslu slova milý. Neuhýbá před vážným nebo trapným veselým ani dojemným tématem - a neuhýbá tak vyváženě, že pocit ze snímku je (alespoň pro mne) velice pozitivní. (03.04.2009)

Ingemarovi v životě chybí pořádná mužská osobnost, která by ho tak trochu popostrčila. Nemocná matka mu nedokáže poskytnout skutečnou lásku a oporu. Ani s chlapcovým sebevědomím to není dvakrát růžové. Vše se změní až po odjezdu na venkov ke strýci, kde nalézá sám sebe. Poetický snímek švédského režiséra Lasse Hallströma nabízí Ingemarovo první oťukávání s láskou, přátelstvím.. Nic proti obyčejnosti, ale tvůrce měl přeci jenom trochu přitvrdit na příběhu, taková ta staromilská atmosféra a poetický, pomalu plynoucí příběh mi třeba u Hallströmových Pravidel moštárny sedly o mnoho více!! (08.02.2011)