Môj život ako pes

Ingemarovi v životě chybí pořádná mužská osobnost, která by ho tak trochu popostrčila. Nemocná matka mu nedokáže poskytnout skutečnou lásku a oporu. Ani s chlapcovým sebevědomím to není dvakrát růžové. Vše se změní až po odjezdu na venkov ke strýci, kde nalézá sám sebe. Poetický snímek švédského režiséra Lasse Hallströma nabízí Ingemarovo první oťukávání s láskou, přátelstvím.. Nic proti obyčejnosti, ale tvůrce měl přeci jenom trochu přitvrdit na příběhu, taková ta staromilská atmosféra a poetický, pomalu plynoucí příběh mi třeba u Hallströmových Pravidel moštárny sedly o mnoho více!! (08.02.2011)

Krásny film, miestami trochu sentimentálny, ale presvedčí a dojme. Príbeh chlapca, ktorý prežíva neľahké detstvo a život s ním nejedná v rukavičkách, no aj napriek tomu nestráca svoj sympatický naivne-detský pohľad na svet. a Hlavný hrdina podal veľmi slušný herecký výkon a film ovplýval výbornou atmosférou. Pekné pokukaníčko. (04.01.2009)

Ani neviem, prečo mi to až tak nesadlo. Asi som si to mal pozrieť na štedrý deň. Hovoril som si, že by som to nechcel vidieť spracované ako českú alebo slovenskú prehláškovnú "hřejivú" komédiu o dospievaní, Hallstrom je proste väčší macher na podobné témy ako my. Môj život ako pes je ukážka toho, že film o dieťati nemusí byť nutne infantilný a ako je dôležité si poriadne premyslieť, ako danú látku natočiť. Hallstrom to zvládol na jednotku, len to bohužiaľ prešlo akosi mimo mňa. Tak mi neostáva nič iné, len si tento film nechať ešte niekedy na budúce Vianoce. (15.12.2014)

Smysl dospívání a období, kdy si myslíte, že se k Vám všichni chovají jako pes. V některých ohledech možná daleko upřímnější a přímočařejší film, než by někdo čekal, ale to především proto, že to točili Švédové, a ti když něco natočí, tak to většinou natočí se vší počestností tak, jak to v životě prostě být má. Pokud jste si tedy občas přišli jako psi, a to už jak v rámci svého osobního okolí, tak v rámci ženských, je tento film směřován právě pro Vás. Je totiž kolikrát tak upřímný, že se člověk nestačí divit. A dětské dospívání v tomto případě nabývá okamžitě nových hodnot. (25.12.2010)

budu pět chválu na tento film, kde jen mohu. Po ohromně dlouhé do době film, který mne dostal. Krásné i hnusné, negativní i pozitivní, dojemné a velice silné. Je o tom, jak je dětská duše citlivá, tvárná a otevřena všemu, co se k ní dostává. Výchova nemocné matky selhala jak mohla. Sama vychovávat 2 syny není jistě jednoduché, ale oni za to přece nemohou. Po odchodu mladšího ze synů ke strýčkovi si chlapecvšak matku idealizuje, jakoby si nechtěl nic špatného pamatovat. Nicméně, jeho zkušnosti nezmizí a projevují se. (01.01.2011)