Hacksaw Ridge: Zrodenie hrdinu

První půlhodina je na diagnózu cukrovky. Otravnej klišé kýč, kterej je tak vehementní, až chytáte podezření, že to má nějakej důvod. A taky že má. Doss jako náboženskej skorofanatik, jehož hlava je tvrdší než diamantová bruska, je totiž přesně jako ti nesnesitelní lidi, od nichž má každej z nás ve svým okolí minimálně jeden kus. Zpočátku je pro jejich umíněný přesvědčení nesnášíte, pak si na ně zvyknete.. a nakonec zjistíte, že je máte vlastně rádi. Tenhle vojín na flintu nesáhl, nicméně na útesu, utopeným v kouři a krvi, zachránil desítky raněných. A že se ten útes topí prvotřídně! Gibsonova úchylka, díky níž je v každým jeho filmu (s výjimkou debutu) šťavňatá porce hardcore brutality, je využitá na doraz a zároveň účelně. V kombinaci s pastelovým mainstreamovým lookem je to hodně působivá kontrastní podívaná. Dossův charakter vykreslen přímočaře, ale rovněž účelně a přesvědčivě. Škoda jen, že vedlejší postavy zůstávaj pouhým stínem a všeobecně co do obsahu tu není moc z čeho brát. Ale ono to tentokrát zase tolik nevadí. (30.11.2019)

Hacksaw Ridge má prekvapivo pokojný začiatok, ktorý je fajn najmä vďaka Garfieldovi a dominantnému Hugovi Weavingovi. Výcviková časť dojemná, zábavná i zaujímavá. Následne vypukne krvavé inferno. Nedrží pokope. Počas výcviku spoznáme plno postáv, z nich mnohé sú rozprášené. Vo výcvikovej pasáži sa bijú humorné scény s tými, v ktorých je hlavná postava brutálne šikanovaná. Vince Vaughn a Sam Worthington ma nepresvedčili. Síce sa snažia, ale nie sú dobrí, čo ma u odjakživa mdlého Worthingtona neprekvapilo, ale trocha ma to zaskočilo u Vincea, ktorého mám rád. Akonáhle sa začne boj, je to síce nadpriemerne zvládnutá práca, ale už po pár minútach stagnuje a upadá do monotónneho voľnobehu. Pri stej odletenej hlave a osemdesiatom štvrtom zachránenom som sa pristihol pri tom, že sa začínam nebezpečne nudiť. A klišé etuda so zachráneným Japoncom tomu tiež nepomohla. Koniec je potom vyložene patetický. V neposlednom rade nie som fanúšik vojenského prostredia a všetkého, čo k nemu patrí. Vojna je zvrátená a desí ma každý, komu sa páči. Zaujímavé je i to, že celá pasáž, v ktorej mal hrdina (pravdepodobne?) podstúpiť zdravotnícky výcvik, vo filme nie je (!). (18.03.2017)

Hrozně mě mrzí že jsem za ty roky zapomněl jak vynikajícím režisérem je Mel Gibson. Jeho způsob vypravování příběhů mě plně vyhovuje, nemám problém s tím že bych se v ději ztratil a pokud jde o autentičnost ta je bezproblémově zachována. V druhé polovině to začne pěkně bouchat a jakmile se dostáváme do bitevní vřavy Gibson ukáže samozřejmě svou pravou tvář :D pro lidi se slabším žaludkem zlomyslně zatajím co je čeká. První neakční polovina ovšem té druhé v žádném případě ostudu nedělá. Dětství hlavního hrdiny (skutečného hrdiny) je jasně načrtnuto během slabé čtvrthodinky, pak tady máme randění a konečně vojenský výcvik. Kdybych si film pustil dříve Block 99 by mě zase tolik nepřekvapil. Z Vaughna se začíná stávat pěkně charismatický dacan. Sam je nudař a hlavní postava Garfield se dá vcelku snesitelně přežít. A té víry v boha je v příběhu sice dosti, ale bezproblémově jsem to ustál. 80% (13.02.2018)

Moc dobrý film, který se mi opravdu líbil, přesto jsem se chvílemi neubránil úsměvu. Gibson obratně balancuje na hraně patosu, kdy v klíčových zachraňovacích scénách hraje správná heroická hudba a vnitřní hlas hlavního hrdiny se obrací k bohu. Funguje to, protože Desmonda Dosse známe z civilu, víme že je to sympaťák a správnej kluk...ale stejně jsem si tam, nevím proč, furt představoval scény jak ze Žhavejch Výstřelů. Přišlo mi, že si to o to úplně říká, když už tam asi po desátý zvolával "Bože, dovol mi zachránit dalšího, a dalšího, dalšího, dalšího" a běhal tam v dělostřelecký palbě, kopal si ve zpomalenym záběru s granátem, jak s hakisákem, ale úplně nejvíc bylo jak táhnul Vince Vaughna na tý celtě a ten kosil japončíky. Říkám, super film ale jestli si něco zasluhuje parodii, tak tohle. (26.11.2016)

Gibson točí filmy o brutálnom násilí. To je vždy jeho hlavná téma, jadro rozprávania, to ho ako tvorcu vždy zaujíma prvé. Takto sa rúbali Škóti s Angličanmi, takto Rimania rozsekali Krista, takto vyzerali mayské obetné rituály a takto vyzerali jatky počas vojny s Japoncami v Pacifiku. Akcia a brutalita sú preto vždy prvotriedne režijné remeslo. Tá omáčka okolo mu niekedy funguje viac, inokedy menej. V Hacksaw Ridge sa divák musí nejako preniesť cez úvodnú polhodinu s rodinným životom (ktorú zachraňuje skvelý Hugo Weaving) a romantikou (ktorú nezachraňuje nič). Potom už príde výcvik, ktorý je výrazne lepšie zvládnutý (scenáristicky, herecky, akokoľvek). No a potom Gibson naštartuje mlynček na mäso a už je to až do konca krasojazda, v ktorej prekvapivo dobre funguje aj pátos či sem-tam ľudský alebo dokonca lyrický moment. Chcel by som, aby Gibson natočil McCarthyho Krvavý poludník. (21.01.2017)