Hacksaw Ridge: Zrodenie hrdinu

Točení filmů podle skutečné události je záludné. Největší slabinou je, že v 90 % víme, jak to dopadne. Tady je zřejmé, že hkavním zadáním je zrodit hrdinu. Dřív jsem si myslela, že válečné filmy se točí proto, aby ukázali nesmyslnost války. Dnes mám podezření, že se točí, protože se diváci i režiséři vyžívají v masarkujících scénách, kde se rozprskávají končeniny a krev stříká proudem. Méně se někdy více. Stačilo by méně patosu, méně masakrování a špetka humoru. (16.11.2019)

Non Metal Jacket. Přeskočíme-li pro další vývoj příběhu potřebnou expozici virginského prosťáčka, co by od jisté doby neublížil ani japonské mouše, dostane se nám kostry Kubrickova kultu. Příprava rekrutů na peklo války a oddělování slabých článků řetězu buzerací je ozvláštněna konfliktem hrdosti hlavního hrdiny s armádní mašinérií. Dobře se na to dívá, divák si klade nevyhnutelné otázky a jako bonus se seržant V.Vaughn snaží přiblížit vytříbené rétorice seržanta R.L.Ermeyho (pochopitelně marně). Jenže znáte to, jak je to ve skutečnosti - lehko na cvičišti, těžko na bojišti. Příjezdem na Okinawu se Gibson utrhne ze řetězu a začne to tam sázet. Brutální naturalismus vyhřezlých orgánů, který nezná míru ani opodstatnění, triviální působení na strunu sentimentu, patos uliček slávy a religiózní jinotaje. Vzhledem k tématu chápu přítomnost těchto aspektů, příčí se mi však způsob jejich podání.. Adventista sedmého dne, který chytl do ruky zbraň, jen aby z ní vyrobil improvizovaná nosítka. Pacifista v Pacifiku, který pod palbou zachránil desítky životů, píchal morfium Američanům i Japoncům a kdyby šel kolem Bela Lugosi v kostýmu Drákuly, píchne mu ho taky. Záchranářské aktivity desátníka Desmonda Dosse jsou bezesporu úctyhodné, ale proč se jich musel chopit zrovna režisér, který má na zpracování podobných kronik heroismu jen hrstku předností a hromadu nedostatků..? (19.01.2017)

Po oproštění se od prvotního haló musím uznat, že Mel Gibson vytvořil působivý válečný film s naprosto fantasticky natočenými akčními scénami. Opravdu mě kromě Vojína Ryana nenapadá válečný film, který by měl tak přehledné a efekt(iv)ní záběry z válečné vřavy... Samotný příběh nepochybně je trochu přitažen za vlasy, ale kupodivu nepůsobí hloupě a ani neubírá filmu nic na jeho jakš-takš realističnosti. Osobně mám samozřejmě největší problém s náboženským rozměrem filmu, ale snažím se to překousnout, protože chápu, že dříve byli lidi zkrátka hloupí. :) 8/10 (29.01.2017)

Gibson to holt má v paži. V civilní/romantické/výcvikové první polovině si jeho pacifistický hrdina diváka získá a v druhé je on i divák po hlavě vhozen do sugestivně nasnímaného brutálního a krvavého válečného masakru. A dobře vybraní herci válí, vedle Garfielda hlavně Weaving jako traumatizovaný opilecký otec, ale i Vaughn (v komediích jsem ho nenáviděl, ale ve vážných polohách mě baví) a Worthington. (05.06.2017)

// Puberťák ve mně chce křičet "hustý" a já myslím, že se na něj v tomhle případě ani nemůžu zlobit. Tuhle brutální válečnou řež sice obklopovalo pár slabších míst, jako awkward úvod s vykulenou Teresou Palmer (hejtujte Pearl Harbor jak chcete, tam pro mě ale ta romantika alespoň fungovala), nebo vyloženě odporně religionistickej záběr s nosítkama, JENŽE to je ve výsledku fakt nic oproti tomu nadšení a hrůze, se kterou jsem sledoval každý krvavý záběr, kterej si pro mě Mel nachystal. Syrový, nekompromisní, těch přídavných jmen bych mohl nasázet tucet, pro mě to byl ale ze všeho nejvíc nejpřínosnější film, jaký jsem letos viděl a za to prostě Gibsonovi respekt. Potřeboval hit jako kráva, potřeboval si pro sebe znovu oprášit jméno, potřeboval to fakt trefit a minimálně pro mě se mu to i s drobnými vadami na kráse povedlo. Garfield - Vaughn - Worthington a nakonec i ten Bracey, na tuhle čtveřici vojáků už jen tak nezapomenete. A já si teď jdu konečně koupit ten novej Battlefield! 8/10 (13.11.2016)